Tak já vás zdravím. S dobrým rádcem se dají věci dělat mnohonásobně rychleji, ale nikdy bych nevěřil, že člověk se s tím bude bablat tak dlouho a že já sám jsem se s tím babral tak dlouho. Takže já bych rád s vámi dneska pozdílel pár svých obrovských chyb a že jsem kolikrát byl dost takovej pěkný. Jsi hlouplej, že jsem si myslel, že to všechno udělám sám. A víte co? On mi totiž taťka tenkrát dal velice dobrý vzor, že když jsme stavili barák, tak on vždycky si vzal řemesníky na den, všechno to od nich okoukal, a pak si to dělal všechno sám. No jo, a jak to všichni víme, Tak od svých rodičů kopírujeme jak dobré, tak špatné, mimochodem jsem tady k tomu udělal perfektní workshop, tak ještě na něj můžete úplně zdarma podívat na aleškalena.online.org, kde rozebírám úplně jednoduché vzorce, jak se nám dostali do hlavy. Takže já jsem vlastně od svého taťky okoukal, že jo, podívej se na to, jak se to dělá a pak si to všechno udělej sám. Jenomže ono to samozřejmě všechno mělo takové potom zvláštní následky, protože pokus omyl, pokus omyl, pokus omyl. A ono se mi to pak velice hezky promítlo do spousty dalších oblastí, jako že jsem si našel dobrou holku a teď najednou se mi tam nevedlo. A nevěděl jsem, co s tím mám dělat, naši ty taky ten vztah moc jako dobrý neměli, takže ono v podstatě jako jsem si musel tady v tom všem poradit sám, no a samozřejmě, jak člověk si může poradit sám, když žádný zkušenosti nemá a pak jsem teprve pochopil, jak to dělali vlastně staří indiáni, že oni měli ty svoje stařešiny a to byly pánové, který jako měli 70, 80, nevím kolik let, ale Už to měli hodně prožitý a dokázali těm mladým dát spoustu rád. No ale víme, jak to tady funguje v těch našich zeměpisných řízkách, že si to udělej sám, dneska máme teď všemu blogy, Na televizi, máme dokonce umělou inteligenci a můžeme se zeptat, prosím tě, chat GPT a jak by si to dělal ty a můžeš mi dát nějakou radu, a teď se to na nás začne valit ze všech stran, ale kde je jako ta... Správná rada. Takže ať už řešíš, jak to udělat ve vztahu, jestli mám bejt v práci, nebo nemám v práci, jestli mám začít hubnout, nebo nemám, koho bych, s kým bych měl jít na rande a jak bych teda měl jít na rande a jak bych se měl oblíknout, ale jak a kam investovat, že jo. To je spousta takových zajímavých otázek, ale když tam ve všem tom budeme sami a budeme si to chtít vykuchtit sami a budeme si to chtít vykotlat sami, tak Já osobně jsem udělal dost velkých chyb a já bych to velice rád s vámi dneska pozdílel, poněvadž bejt na ty věci sám, A dělat to sám je cesta pokus omyl a pokud jsme doma neviděli, jak se to správně dělá, tak jdeme rovnýma nohama kam si a v většině případech se budeme učit tím, že šlápneme někde do lejna a řekneme si, aha, hele, ono tady bobek, tak to, že jsem ho neviděl. Takže zkusíme si nyní říct, jak... By to mohlo být v oblasti našich vztahů, práce, financí a zdraví. Takže první věc, rádce je vždycky člověk, který má v té věci odžito, musí tam mít odžito, aby nám poskytnul zajímavou radu, která teď, pozor, souzní s naším vnitřním pocitovým světem, ne s vnějším, protože to může být úplně blbě, ale s naším vnitřním pocitovým světem, čili my. Sice v mější část může říkat, ty člověče, tak tohle je to nikdy, ale vevnitř, kde si vluboko cítíme, že to je pravda. Takže když se prostě mrkneme do oblasti našich vztahů, jak se vše nám tam vede, nevede, nebo pokud jsme na životních křižovatkách a nevíme, co máme dělat a zeptáme se někoho, co by jsme v této oblasti mohli dělat a jak by jsme se tam měli správně zachovat, tak ten člověk, ten rádce, V podstatě by měl pouze potvrdit naše vnitřní hluboké přesvědčení. To vnější přesvědčení, náš rozum samozřejmě může být proti tomu, ale kdesi v hloubi naší duše budeme cítit lidi zlatý, ten člověk má pravdu. Jak je toto možné? Je to z toho důvodu, že naše vnitřní Ta bytost se skládá ze třech složek. Z našeho těla, to je tady ta hlava, vlasy, rechty, tak nějak jsme s tím obalený a žijeme v tom. Náš mozek, rozum, to jak vnímáme svět a jak se nám překládá svět, ale ten svět náš se nám překládá podle toho, jak nás do tohoto světa nastavili doma. Že? Čili my jsme kopie a vzory svého rodu. A pak je v nás ještě takzvaná třetí složka osobností a ta mě zajímá, ta je velice zajímavá, která nám dává rady, ale neslovně, ale jakýmsi vnitřním pocitem, co je dobře. Takže já když jsem stál na prahu svého velkého vztahu, Tak a teď se tak nějak v duchu zamýšlím, že jsem měl několik důležitých vztahů, kde by se to všude dalo uplatnit a když jsem stál na pokraji velkého vztahu, dlouhého vztahu, tak jsem v sobě, kde si v hlubokosti svýho těla cítil, že to není ono. Že to je průser. A stejně jsem v tom byl. No pak přišli moji rodiči a říkali, no to by si tam měl bejt, protože ono je to tak dobrý a nám se to líbí a já bych dneska řekl, taťkovi víš co, tak si z toho buď ty sám. Že jo, já jsem s ním musel žít, že jo. Ale jde o to, že jsem v hlubokosti svého těla cítil, že je to průšvih, že to nechci, že jsem jí ztrácel radost, vášeň, nadšení, že jsem třeba hrál na kytaru a přestal jsem hrát na kytaru, že jsem zpíval a přestal jsem zpívat. No a dodneška nespívám. Takže to jsou prostě takové jako pekelné záležitosti, které mně se vlastně vůbec nelíbějí a přitom ve mně... V hlubokosti mé duše jsem to všecko vlastně jako dopředu věděl. My totiž kdesi hluboko v nás nosíme tzv. třetí složku, která je vynikajícím rádcem, která není napojená na mozek a která ví věci, které podstatě my díky tomu, že máme rodovej mozek, vůbec nemusíme vědět. Takže já jsem sice byl na jedné straně nucen, Být v tomto jakémsi vztahu a přitom jsem v sobě cítil, že ne a říkal jsem si, no dobrý, ale tak jako co teda poslechnout. Takže na jedné straně byl tlak ze strany rodiny a na druhé straně ve mně tlak, že to není dobrý. Dneska ale vím, že i když jsem poznal své nastavení v hlavě a to, kolik různých defektních protiprogramů, takzvaných protikazičů štěstí jsem v té hlavě nosil, mimochodem parádní věc, že se to z té hlavy dá vyndavat, A že člověk si může tu svoji hlavu přeprogramovávat díky emočním programům, mrtvěte se na ten workshop, alež kalena.online.org, že si to člověk může z té hlavy vyndat, tak přesto, že jsem tam měl spousta ošklivých programů na vztahy, tak ta třetí složka ve mně mi říkala, to nedělej. Já jsem to samozřejmě neposlouchal, ale jsem tam a nebyla to žádná sláva. Byl jsem několik let zablokovaný, nespíval jsem, nehrál jsem na kytaru, nedařilo se mi v biznisu, nebylo to úplně ono, poněvadž jak jsme vnitřně zablokovaný, tak se... Vlastně jako nedá nic pořádního dělat, protože jsme vnitřně zablokovaní. Ale ta moje úžasná otázka je, co to teda vlastně je ta třetí složka a jak to, že v nás ta třetí složka ví, co je dobrý a jak to teda vlastně je. No a když už samozřejmě mám nějakej pátek odžito, což je dobrý, tak můžu vyhodnotit napříč různými vztahy, Jestli jsem tam měl být, neměl být. Můžu se dívat na ty rady, které jsem dostal v biznisu. Co se mi stalo, jestli byly dobrý nebo ošklivý a nebo jak se to dělo vůbec v financích. Takže já to s váma dál nazdílim, slíknu se do nahát. Abyste třeba z toho mohli vzniknout nějaký zajímavý nápad, něco zajímavého, co vás potěší a co vás jako může hlavně v budoucnosti vyvarovat spousty nepříjemných zážitků. Takže máme v sobě takzvanou třetí složku osobnosti. Ta je do nás vesměst vetkaná už v době početí, A je neovlivnitelná našim mozkem. To je teda úplně nádhera, protože ať už je ten náš mozek v sebe víc dementní, tak stejně my, kde si v hloubi svojí duše, říkejme radši těla, ať se to nemotá, že duše jako není přesně definovaná, co to je. Teda někdo si možná myslí, že je definovaná, ale já říkám, že není přesně definovaná, co to teda vlastně je. Takže třetí složka v nás, v době početí, že jo, hezky, pěkně, ale ona ví věci, který naše logický nějaký rácio v palici, to jednoduše neví. No, takže i když jsem já byl, bych řekl, mega defekt, kus toho mýho vnitřního těla věděla nikdy. Že ne. A to je dobrý, ne? Takže my vlastně, když se naučíme spolehat na to vnitřní, tak se můžeme vyhnout metráky různých defektních, dementních prožitků, který potom nedělají nic jiného, než že nás trápí, bolí a musíme jako nějakým způsobem se jako s tím začít smiřovat, že jo? Nebo jít na coaching a dostat to ze sebe nějakým způsobem pryč. No a potom samozřejmě přišly další různé včetné z toho velikánského vztahu jsem odešel, byl jsem prostě dlouho sám, nikoho jsem nechtěl vidět a byl jsem z toho takový jako bolavej a unavenej. Ale potom samozřejmě, jak jde život dál, tak přicházejí, člověk si odpočine, přicházejí další nabídky, další možnosti, další jako věci, takže samozřejmě, že přišly další vztahové příležitosti. A zvláštní bylo, že jsem stejně, Měl v sobě, hele, podle toho je dobrý po dvou, po třech měsících skončit. Já jsem tam stejně byl díl a stejně prostě, jak říkám, přesluhování ve vztahu a snažil jsem se to nějakým způsobem lepit a nějakým způsobem na tom samozřejmě pracovat a pracovat na sobě a pracovat na partnerce, ale v sobě, ve mně v sobě, byly jako ta třetí služka mi říkala jiné věci. Takže vlastně já, když to dneska vidím z toho, co zažívám, tak bych to tak po dvou, po třech měsících všechno skončil. Šel bych jinam. Nebo bych byl sám. Nebo bych prostě fungoval sám. A dneska mě to překvapuje, když mám Mojito a můžu se přirovnat, jak se říká, k indianské babičce, která už má tolik Mojito, že může těm troubům na začátku říkat ale Pepíčku, tohleto určitě, tohleto nedělej, to bude takový, takový, takový. Když se podívám do oblasti práce, A člověče, tak tam ten tichý hlásek ve mně, říkal taky takový zajímavý věci a říkal mi, nepodepisuj tady tu smlouvu a nechoď do partnerských tady s tím člověkem a nejdi tady do toho zaměstnání, který je tady. Ale tyhle vždycky mě tam přesvědčilo, ať už nějaký výhody nebo nějaká penitní částka nebo nějaký lidi, který jsem tam znal a stejně dneska vím. Že jsem udělal chybu, že jsem toho vnitřního malýho človíčka v sobě tu třetí složku neposlech. A tohle to je úžasná záležitost. Možná si položíš otázku, hele, já mám tu třetí složku já vůbec. Vůbec mám v sobě tady toho malýho skřítka, který je součástí mojí osobnosti a mám tam vůbec v sobě něco takového? No, hele, máš. Každej z nás to tam máme. My všichni máme v sobě tady toho malýho skřítečka, který nám vždycky bude říkat, co máme dělat. A jak to poznáme? No, hele... Když půjdeš mít dvě varianty, nebo si najmeš nějakého rádce, který by ti chtěl něco úžasného, bohu líbího poradit, tak se vždycky koukej do hlubokosti svého těla. Co tam vevnitř v tom prožíváš? Co tam prožíváš? Jak to vypadá? A co to je? Jaký je ten pocit? Fakt hezký a říká to jo, to je super, to dělej. A nebo to říká něco úplně jiného. Nebo tě to varuje a nebo ti jen tak jemňou lince říká, hele, tohle to ne. Já si pamatuju na jednu věc, kdy jsem, že víte, že mám školu koučů a že kouču, že učím nový kouče a jeden čas před covidem jsem jich měl 80 na webu. 80 koučů, hrozně se to rozjelo a za 10 let práce prostě 80 koučů, Dneska samozřejmě jich najdete trošku míň, protože za tu dobu, co jsme čím svět procházel, tak se to tak nějak všechno různě zůžilo. Ale školu začínám znova a znova se do toho pustím, takže to je jednoznačná věc, že se do toho zase zpátky dostanu. A měl jsem v tom roce 2009, když jsem tu školu zakládal, jasnou představu o tom, jak to bude vypadat. Že tam prostě budou juniorský kádry, seniorský kádry. Mástrovský kádry a že budu školit, že to pojede, že to bude fajn a že ti, kteří se dopracují na mástra, že jo, tak budou moct dělat to samý, co já, budou moct školit a dělat si vlastní školy a jakousi prostě frančízu a rozvíjet tohleto emoční rovnice dál. A teď si vymatuju, že v tomhletom obrovském růstu jsem měl v managementu vlastně jednoho člověka, který mi jako tlouk do hlavy dělal Hele, pojďme udělat to, že už senioři budou moct školit a udělat si vlastní školy. Dobrý, co? Já jsem měl v sobě ten pocit, ne drž se svýho záměru, drž se toho, že jenom mástři můžou, ale ten nátlak a ty výpočty těch tabulek a toho budoucího zisku a jak se to všechno bude rozvíjet, mě v podstatě jako přesvědčil, že jsem na to kejvnul. A to mě stálo dost úsilí a v podstatě i, dneska jako sám tomu říkám, že mě to stálo firmu, když to jako nechci takhle jako úplně říct, protože jakoby pořád žiju, ale to, že se začaly vytvářet lidi, který nesouzněli úplně s tím, co dělám já, že se neudržela kvalita díky tomu, že seniorský kádry nebyly tak dobrý jako másterský a tak a tak dále. A vlastně já podleh. Dneska vím, že to byla jedna z největších chyb, kterou jsem vůbec v té oblasti práce udělal. A přitom ta moje vnitřní třetí složka o tom věděla, že to nemám dělat. To je stejně zajímavé, že to nemám dělat. Takže pokud se nacházíte někdy v nějaké této oblasti, ať už je to ve vztazích, nebo v práci, nebo v investicích, nebo ve zdraví, tak se ptejte, kde jsi v hlubokosti sobě a co já teda vlastně jako chci. A kdybych měl poslední rok života, co bych teda jako dělal a kudy bych vlastně jako šel. A kdybych neměl z ničeho strach, tak jak by vlastně vypadal ten můj život? A kam mě to táhne, když nebudu přemýšlet nad kde kým? A jaký budu člověk a vůbec s kým budu chtít prožívat vztah, když budu moct být plně sám sebou? A jakou práci budu dělat, když nebudu muset koukat na levo, na pravo a budu moct dělat to, co sám chci a teď v sobě vevnitř. V sobě hluboko vevnitř mám pocit, který nemá slova. A já to chápu, že dnešní svět je na jednu stranu přetechnizovaný a na druhou stranu přeezoterizovaný a že všude někdo se někde modlí a jiný zase cvičí yoga a třetí, že prostě dělá to, že vidí božstva 550 dimenzí a... A vlastně to na nás tak nějak padá ze všech stran, že tady je nějaký osud a nějaký nastavení nějaký hvězdy a že jsme vlastně úplně bezmocný a že teda spousta z nás chodí ke kartářce, aby to tam teda natočila tak, jak my potřebujeme, nebo chodíme k metráku rádců, který nám pomotají totálně hlavu. Jo, já si pamatuju na příběh, kdy jsem se tenkrát, jak jsem vám říkal, rozhodoval... Pro vztah, že jsem byl skoro čtyři roky sám a nemohl jsem si k sobě, jako já, čtyři roky sám, blbě nevypadám, nebo máte pocit, že snad jo, tak jasně, tak nejsem ideál, ale že bych vypadal úplně jasně, ale jsem čtyři roky sám, čtyři roky jsem sám. Byl sám, no pak najednou jsem najednou objevil, jo, super, to byla paráda, takže bych do toho jako vlez, ale už tenkrát jsem si tím nebyl jistý, jestli jo, nebo ne, tak jsem šel za jedním borcem, rád jsem, starší chlápek, kterýho jsem měl rád, říkám, vzni nás, já bych fakt potřeboval help, mohl byste mi nějak pomoct, a víte, co on mi řekl, no hele, tak vytáh korunu, a řekl, no když padne pana, tak jo, když padne orel, tak ne, Hmm, padla pana, člověče. Takže já jsem se stal obětí loterie, že můj vztah se stal obětí, jestli padne pana nebo orel. Co to je za rácoství tohleto? A teď já přicházím s tím, že máme v sobě třetí složku, která je vedknutá v době početí, která ví mnohem víc věcí, akorát není napojená na mysl a na rozum a na naše rodový nastavení, akorát, že nemá hlas a neumí s náma mluvit, ale kdesi v nás nám neustále poskytuje kompas. Co vlastně by jsme měli, co by jsme jako nejradši dělali, aby jsme byli nadšený a úplně poblázněný z toho? Že to můžeme dělat. Já si zpomínám taky na jednoho borce. A ten zas tvrdil, že je napojený na mimozimský civilizace a že když mu lidi dávali otázky, tak on se ztransformoval do nějakého jiného stavu. Dokonce se mu změnil i hlas a začal předávat informace, jako prej od někoho z jiného planetárního soustavu. Já to nebudu komentovat, je to samozřejmě velice zajímavé, protože některé z těch jeho výroků byly určitě dobré a zajímavé. A my žijeme ve světě, který je plnej všeho, všech možných nápadů, vynálezů, božstev, jakoby rádoby, různých tady těch, jak se tomu říká, channelingových kanálů, který to tady snaží nám tady předávat, kdo ví od jakého prostoru. Hele dobrý, dobrý, všechno dobré, ale je tady jedna podstatná ingredience. Na kterou nesmím nikdy v životě zapomenout. Nikdy na ní nesmím zapomenout. A to je to, že jedině, co tady na planete mám, je se cítit dobře, nadšeně ve čtyřech oblastech práce, peníze, zdraví a vztahy. A že když si k tomu najdu nějakého rádce, tak ten rádce musí ve mně v podstatě jenom pozbuzovat to, co v sobě už dávno mám. Čili, že místo toho, abych já zaslech svojí třetí složku, tak vlastně ta třetí složka mluví přes ústa toho rádce. Že já vlastně uslyším hlas, který stejně dávno vím, jenom jsem neměl chuť ho zatím ještě poslouchat. To má dělat správnej rádce. Má pokládat takové otázky, aby v nás vybudil to, že začneme slyšet naší třetí složku. To se mi tak hrozně líbí, že já už nemusím obcházet kdejaký chytrolíny, ale stačí najít člověka, který v nás vybuzuje naší skutečnou autenticitu. Teď si zkus položit otázku, kým bys byl, kdybys nevěděl, kdo seš? S kým bys žil, kdybys jsi mohl vybrat podle svého gusta a byli by to úplně jedno, co si ostatní budou myslet? Jakkoliv bys chtěl vydělávat peněz, kdybys jsi mohl nadiktovat přesně tak, jak bys jsi to rád nadiktoval? A rozdělovní štěstí není. Tady není žádná rada chytrolínů planety Země, A pokud je, tak bych ji teda fakt rád viděl a pokud mají taky jednu díru do zadku jako já, tak jak můžou být chytronýni, když jsme si všichni rovný. Někdo může být chytřejší, někdo samozřejmě hloupější, ale nikdo nemá právo rozhodovat o tom, co přece budu dělat já. To je totální nesmysl a kravina. My jsme všichni jednotný pitosti, který mají právo na radost a na štěstí a není nikde žádnej seznam, Který by tento rozdělovník nějak jako aktivoval. Tomu teda jo, tenhle ten vypadá divně, tak ne, a tenhle ten támhle prostě má pihu, tak taky ne, a tady ten má úhr na zádech, tak taky ne. No, to, co si kdysi někdo myslel, že když nemáš modrý oči, tak pojíš do koncentráku, to je jaký zlatý, nic takového není. Čili, hele, máme nárok na radost. Máme nárok na štěstí, máme nárok na krásu života, máme nárok na to prožívat krásu života. Ano, paráda, máme na to nárok si to užívat a žít tady v tomhletom radostně. Hele, to je dobrý, ne? Že to je dobrý, že to je paráda, že to je prostě skvělý se tady z tohohle toho radovat. No, poněvač nic jinýho tady na planete nemáme. Takže super záležitost je, že nosíme v sobě třetí složku, která není napojená na mozek a která nám neustále dává najevo, co jsme. Takže si můžeme nádherně říct, S kým bych chtěl žít a jakou práci bych opravdu chtěl dělat a co by mě skutečně bavilo a jaký investice a peníze bych chtěl dělat, aby mě to bavilo a jaký životní styl a zdraví a tělo bych chtěl mít, aby mě to jako skutečně bavilo. No a tohleto z té vnitřní třetí služky vyleze. Já sám vidím, že poněvadž víte, že ten coaching mám rád a že to dělám už 20 let a předtím jsem to dělal zadarmo a fakt mě to baví a dělám to rád. A že když vidím různé problémy, se kterými se lidi na mě obrací, tak je to vlastně jenom, že my si tak nějak dobrovolně zatápíme pod zadkem a dobrovolně si vytváříme metráky problémů, poněvadž jako nedbáme na to, co skutečně jsme. Tuhle jak mi jeden pán říkal, no víš co, já už jsem byl nevěrnej svojí manželce před svatbou, takže on už před svatbou tam měl nějaký, že jo. Před dvaceti rokama a okolik, okolik, to tam už jako měl nějaký tyhle, a já mu říkám, ty jo, tak proč jí to neřek, že to jako nemá cenu, no? Se bál to říct, jsem mu to věděl, že to tam nesedí, ale bál se to říct, tak jako, proč to neřekneme, proč to nejdeme řešit? Proč v sobě neaktivujeme, no? Protože tam je tady ten mamlas, že? Tady v hlavě, který řekne, no, to je strach, to zase bojím, to jako radši ne, a nějak jako zašušláme a Někam to prostě zahrneme pod postel, že jo? Přitom to v sobě každej z nás nosí a má. A já si myslím, že tohle je jedna z největších věcí, kterou se za ty roky zkoumání lidský psychiky objevil, že vlastně veškerý špatný pocit je jenom proto, že nerespektujeme tady tu vnitřní složku v nás a díky tomu se plní blázince a prodává se pořád víc antidepresiv, protože vlastně jako nám to nikdo neřekne. Že hele, ty máš blbej pocit jenom proto, že si nepochopil, kdo vlastně se jí. Takže ten náš, ta naše mysl i ten tělesný systém nám dává najevo, že se uchylujeme od našeho skutečného já. Že každý špatný pocit je jenom takový jako mantinel, kdy my se uchylujeme od našeho skutečného já. No že jo, tak když jsem nejsem spokojený v práci, no tak mě to jenom naviguje, a kde teda spokojený budeš. Když jsem seděl v korporaci, že jo, když jsem se tam necítil dobře, tak jsem si říkal, no a kde teda se budeš cítit dobře, všímáte si. A viděl jsem, že to je přesně to, co teď dělám. Že to je to, co teď dělám. A dělám to už 20 let a nemám žádný jiný chuť dělat něco jiného, jo. Mám chuť víc školit nový kouček. To mě láká, to prostě je skvělá věc, že v malých skupinkách pěkně školit a učit, učit a předávat, to je prostě skvělá věc a to mě neskutečně jako baví. A tenkrát jsem seděl v té korporaci, peněz jak šlupek a vevnitř to, ta třetí služka, a ten špatný pocit, byla vlastně jenom navigace, abych se na ty věci podíval jinak. To je dobrý, ne? To je fakt dobrý, to se mi fakt jako líbí. A stejně tak, to bylo v tom vztahu, jasně, v sobě přesně, jsem věděl, hele. Ten špatný pocit je jenom vlastně navigace k tomu, tak co teda vlastně chceš, s kým teda vlastně chceš bejt, špatný pocit v našem těle, kdy tloustnem nebo prostě se obalujem sádlem, je zase jenom pocit k tomu, že třeba nechodím tolik běhat, nechodím tolik do sauny, že bych se měl něčemu takovýmuhle lépe věnovat, a když to nedělám, že jo, takže zase je to jenom navigace a ve financích nám to taky říká, hele bacha tady, to nedělej, Nic takového, prostě v nás sedí čistá, krásná, nepopsaná třetí služka, která nemá formu prožívání, nemá ani formu řeči, aby s námi mluvila tak, jak jsme zvyklí mezi sebou mluvit. A vlastně s náma mluví jenom tak jako šoukání, jako jenom tuk, tuk. A když já se podívám na všecky takový ty největší průšvihy, který se mi v životě staly, ať už to byl vztahovej průšvih, pak to byl jeden průšvih, který se mi stal v podnikání, kdy jsme dělali kongresák a vydávali dvě knížky. Pak to byl ten třetí věc, kdy mi poradili, že mi jeden borec poradil, aby školit mohli i senioři a ne až mástři. Tyhle ty tři, na to existuje úplně specifický slovo, ale já ho tady nepoužiju, aby mi tyhle ty videjka YouTube nebo Facebook nezakázali. Ale tyhle ty životní průšvihy, Ale ty jsem udělal jenom proto, že jsem nerespektoval tenhle ten svůj vnitřní hlásek. A dneska, když to vidím, tak je pravda, že taky jako mám nějaké koučinky svoje a nějaké svoje mentorinky a tyhle ty věci, kdy jako se sám chci vzdělávat a sám chci bejt lepší, ale kolikrát toho človíčka, který chce bejt koučem nebo si ho objednám, Tak ho musím propustit láskyplně, poněvadž on nepovzbuzuje mojí třetí složku. On se mi snaží nafouknout hlavu a přesvědčit mě metrákem rozumu, ale neaktivuje moji největší sílu, kterou v sobě mám, a to je třetí složka. To je prostě... Něco hlubokýho ve mně. To je ta krása, která je ve mně. To je to nejlepší, co je ve mně. A to je to, co vždycky mě v mém světě povede do hlubšího pokoje. Do hlubší radosti. Já jsem tuhle říkal, to je fakt mazec, že já jsem měl 11,5 tisíce emočních programů v hlavě. Pro vás, kdo jste ještě neslyšeli, tak emoční program v hlavě je v podstatě jakýsi program, který ovlivňuje naše formy chování a je zapsaný v synaptický mapě a určuje naše formy chování jak dobrý, tak špatný. A já jsem vlastně vymyslel způsob, jak je mazat. A když jsem sám viděl, Jaký jsem defekt, kolik nepořádků jsem si natahal z vlastního rodu úplně nevinně a pak jsem pozoroval a říkal jsem si, hele taková ta třetí služka, i když jsem byl na vrcholu toho, že ta hlava byla zaneřáděna všema těma různýma programama, že i když jsem byl na vrcholu, myšleno, žádný programy vyčištěný ještě nebyly, no čili v podstatě ve stavu zaneřáděná hlava. Tak jsem stejně slyšel ten tichý hlásek v sobě, nedělej to, ale on neříkal, nedělej to, že jo. On byl jenom takový hluboký pocit v nás. A dneska mě toto úplně nabuzuje nadšením a vášním, že život vlastně není složité, že stačí jenom být Napojený na sebe, navázanej na sebe, na svoje skutečný já a veškerý svoje důležitý rozhodnutí, a který to jsou, že jo? To je nejdůležitější životní křižovatky. Jsou, s kým budu žít život, s kým budu plodit děti, na jakou školu půjdu, do jaký práce se uvážu, jakou práci budu dělat dlouhodobě, Kam budu investovat svoje peníze, nebo vůbec, abych nějaký našetřil Jaký chci mít tělo? Tady ty důležitý, extrémně důležitý křižovatky života, kde velice často vyjednáme rozumově a nedoptáváme se svojí třetí složky, co vlastně jako by jsme chtěli. A já vám na závěr řeknu ještě jednu věc. Připomínám, že jsem jednou byl na jedné velké konferenci v USA, kde přednášel jeden z mých učitelů. Tak jsem se s ním chtěl osobně potkat, tak jsem tam prostě jel. A tam byla jedna paní, která vydala nádhernou knížku o intuici. Měla tam tenkrát přednášku a mně se to líbilo. A jak vlastně A využívat intuici pro svůj život. Já jsem si tu knížku vodní koupil, nechal jsem si to vodní podepsat, no a teď nedávno, asi před dvouma rokama, říkal, no tak já se na ní podívám, show YouTube a všechny ty věci, to tenkrát nebylo, tak se na ní podívám, jak žije, kam jí její intuice vlastně skoro po 20 letech přivedla. Hele, já jsem uviděl trosku. Rozprej, co jsem čet jako na těch jejich kanálech, rozpadlej vztah, zjištěná nevěra, průšvěj fefe v stazích, v manželství s dětma, s majetkem. Kam se jako ztratila ta intuice? Řejmě asi příliš velká teorie, jak to teda vlastně používat celý v sobě, proč jí to vlastně jako nefungovalo, aby svůj vlastní život udělala hezkej. Zajímně moc složitý koncept, moc složitá metoda, moc složitý návod, který nedokázala aplikovat ani ona sama. Ale já to vidím ze svých pozorování, že je to lehký. Že jednoduše, když jsem na křižovatce a když ty budeš někde na křižovatce a bude to komplikovaný řešení, tak se podívej do hlubokosti svýho těla a řekni se, jak se tady v tom cítím. Když budu plně sám sebou, jak se v tom cítím? Jak se tady v tom zachovám? Pak už jde o to jenom vyklepat bobky z kalhot a nebát se toto přesně rozhodnutí udělat tak, jak je to kdesi hluboko ve mně. Takže hele, tolik dnešní pořad, mějte se krásně a zase někdy u dalšího vysílání se na vás budu těšit. Tak zatím, ahoj.