Jak najít sám sebe A proč bych teda vlastně měl hledat sebe? A jak je možný že se dostaneme do stavu kdy vůbec potřebujeme hledat sami sebe? Není to trošku jako přílenství, že my se tady tak těch jako vyskytneme z vůle našich rodičů, který jedna noc vášně v podstatě a my pak musíme tady hledat No to je mazec. A zvlášť tady v tom světě. Takže si můžeme představit takový úplně jednoduchý případ když jsme taková lodička, která se ocitla na oceánu, ale ona tam není žádná cesta Takže my vlastně můžeme jet úplně všemi směry a ještě ke všemu co se tam děje, že fouká víte ze všech stran, teď kolem nás jezdí ještě jiný lodě, hezčí lodě, krásnější lodě, ale některý mají navrtanou díru, takže se pomalinku potápějí a teď tam pobíhají jiný lidi a křičejí o pomoc. No prostě totální blázinec na oceánu. Jenomže ono totiž dřív to bylo tak. Že byly vytyčený přesně cestíčky, takže to nebylo jako oceán že jsme mohli jezdit, kde se nám chtělo, ale byly jasně cestíčky nebo já bych ještě řekl horské cesty, kde je přesně řetěz nebo lano a my jsme se toho jako dřív drželi, naši prá, prá prá, prá prá se toho jako drželi a hezky si šli a nebyly nějaký možnosti jako dneska těch možností, že jo máme. Tenkrát nebylo rádio televize, aby nám někdo říkal plný knih kupectví knih co máme dělat, jak to máme dělat kde to máme dělat S kým máme bejt nemáme bejt jako co máme pracovat jak pracovat. Tak prostě bučeli krávy, no tak jsme šli a museli jsme vykydat, podojit nebo jo, lítali prasata prostě ve stáji nebo tam prostě v prasečinci, no tak jsme tam museli. Králíci dupali, ne, tak jsme museli všímáte si, to bylo přesně takové Navedený co máme dělat, kdy to máme dělat, s kým to máme dělat, proč to, tenkrát byly jasně vytyčený cesty, ne, anebo lidi z toho máme nastavený dodneška plazí mozek, byla jeskyně a byla zima, tak co se muselo, tak se museli nařezat špalky nebo se muselo natrhat nějaký chrastí vodněkuť, ne, a nebylo široko daleko další jeskyně, možná byla, ale 100 km, 200, 300, kdo ví, kde to všecko bylo, Takže my jsme nastavení v hlavě Že jako by nás něco mělo vést, že nějaká cestíčka by někdy měla být no ale když dneska v dnešní době se na nás valí 250 milionů knih o tom, jak máme být asertivní. Lidi zlatý ty jako nevíme, co je. Teď se na nás valí miliony knih o tom, jak si hledat životního partnera. Jak miliony knih o tom, a co knih ale podcastů, videí, že jo, včetně toho mýho, vidíte to, lidi zlatý, a teď se to na nás odevšaď valí, co máme dělat, jak to máme dělat, kde to máme dělat, s kým to máme dělat, proč to nemáme dělat, ale nezblázní se z toho člověče teď to je totální maglaj se všem. Takže není divu, že my vlastně jako ve svý primitivnosti a pozor teď to není to špatný slovo, my jsme miliony let žili v jeskyni my jsme miliony let žili v tlupách A za tu dobu se naše mysl nastavila velmi jednoduše a my na to nejsme zvyklí jako si na oceánu prosazovat svoji cestu sami a vlastně jako být sami sebou a vlastně jako najít teda v tom všem zmatku sám sebe a díky tomu máme potom špatný pocity. A teď si zkuste úplně jednoduchou otázku úplně easy Kdybych seděl celý život na stromě a koukal se takhle hezky na ptáčky a u toho ještě jsem si mohl utrhnout nějakou bylinku a dát si dopustit nějakou švestičku, že jo, pane Huér? No a u toho ještě prostě najít že se tam chodili holky pode mnou pod stromem s věnečkama a já bych si prostě najdu ukázal a ona ha ha hu. Ne, tak potřebovali jsme všechny ty knihy v knihkupectvích a všechny ty mamlasy, který nám pořád říkají co máme dělat, včetně mě abych neměl žádnou práci. A všetky ty semináře a všetky ty přiblblí konference a jeden workshop, druhej workshop, třetí workshop a milion workshopů a milion knih a všechno tady a pořád se to na nás ze všech stran valí. Potřebovali jsme něco takového, kdyby jsme tam seděli na té větvi a měli bychom klid a aspoň trošku plný žaludek a aspoň trošičku nějaký zázemí a aspoň trošičku nějakou lásku vlholky, která nás miluje. A aspoň trošičku nějakýho kamaráda, za kterým půjdem na mamutá. Nic. Nic by potřeba nebylo. A nějaký doktor, který přijde že musíme do sebe spát antidepresivá. A zase nějaký jiný, který řekne no to můžeš jíst, to nemůžeš jíst. A napíše nám jako napíše nám jídelníček. Že jo? A výchovnej poradce nám řekne Jak máme vychovávat a fitness trenér nám řekne, jak si máme vohnout to svoje vypasený břicho a ten svůj tlustý zadek aby jsme zhubli. To je doba, že jo? Ano je to tak, ta doba dneska taková je, ale naše mysl na to vlastně není nastavená. My to neumíme ze svý podstaty a ze svý přirozenosti a díky tomu ta doba dneska je tak neskutečně vyzývavá, protože v podstatě je to, buď to se to naučíš, panáčku, anebo v tom oceánu se budeš točit jako blázen, ale my na to nejsme nastavení. My nejsme nastavení historicky za ty miliony let na to, aby na nás půjčili Padalo takové množství informací. My na to dneska nejsme nastavení aby jsme šli a koupili jsme si knížku jo, a teď tam budeme listovat jak oslovit ženů. Hm, tyjo tak to teda teda dobře no. Dobře. A jak zdravě jíst. Hm, dobrý no. Tak. Jak bejt asertivní. Jak nemít deprese. Jo, jak nemít vnitřní tlaky, fóbie, panický ataky, přijímáte si, ale co to znamená tyto věci? Oni vlastně znamenají jenom to, že my neumíme, což není chyba, poněvadž za ty miliony let jsme to nikdy nepotřebovali hledat a najít v tom nekonečných kombinacích celého oceánu sami sebe. A to je to. Poněvadž dřív nám to určovala komunita, dřív nám to určovalo stádo, dřív nám to určovala jeskyně, dřív nám to určovala příslušnost k rodu, ale dneska, že jo my žijeme ve velkém městě a nikdo o nás nic neví a my žijeme prostě kolikrát úplně sami a nikdo o nás nic neví, o našem vnitřním světě a pocitech nikdo nic neví. Takže jak se v tom máme orientovat? Čili budeme muset vzít tady tu věc v potaz, že žijeme na přelomu vůbec celkového vývoje lidstva, že stejně tak, jako jsme se někde vyvinuli, čert ví odkaď a teď to zkoumat nebudem, že jsme se někde vyvinuli z něčeho někde kdo ví co a to teď taky a žili jsme v komunitách v jeskyních, ve velkých... Tlupách kde všechno bylo jasný a když chlapi potřebovali, že odozráli a viděli kolem sebe nádhernou Marušku, no tak tam nikdo nešel do knihkoupectví si koupit knížku jak ji zbalit. Prostě šel a zbalil ji. Ne? A buď to mu voněla, nebo mu nevoněla. A to byla velká věc vemte to, že pan Napoleon, a že myslím si, že to byl někdo, už 14 dnů předtím než přijel domů, posílal kurýra svojí manželce a říkají prosím tě nemej se, protože za 14 dnů jsem doma. Feromonální přitažlivost, úplně jako, no to zní běsně, ale úplně zvířecí touha po tom druhým člověku. No a my to samozřejmě neumíme ne? My jako v těch vztazích úplně taky nám to nejde, že kolikrát nevíme jak ty věci udělat, že ta doba je tak strašně kombinačně rozplyzlá, že my vlastně vůbec neumíme Najít sebe. Nevíme kdo jsme. No samozřejmě protože nám nikdo neurčuje, kudy máme jít, jak máme jít, s kým máme žít, jakou máme mít práci, jak máme jíst. A vemte to, že jenom problém s jídlem a s váhou, který dneska válcuje celý svět je založen jenom na to, že nám v hlavě chybí jedno kolečko. A to kolečko říká přes léto je všeho dost, Sněs co můžeš, předspi se, pokud na to máš, protože potom přijde zima... A nebude co do úst. Vidíte to? Čili náš mozek je za miliony let nastavený na to, že když vidí kolem sebe hojnost, tak mňam, mňam, mňam, mňam, mňam mňam mňam, mňam mňam mňam mňam mňam, mňam, mňam mňam, mňam, mňam mňam. Tak my to do sebe ládujeme, ze zhora, ze spoda do uší si to cpeme, všude máme plno, všude prostě to vidíte, občas táme nějaká krize, někdo si koupí 100 kilo rejže na Alze, co to jako je? Jo, je hojnost, tak papáme. No a z toho pak jsou ty bříška z toho pak jsou ty zadečky a z toho jsou pak ty madla lásky takže potom zase plastický chirurgové mají co dělat, kanalizace mají co dělat zpracovávat vodní a stočný. No, jasná, ale dneska mozek vidí že je všeho dost, furt takže co dělá, pořád mňám, mňám, mňám mňám mňám mňám ale období zimy nepřijde, takže není kde by se to, zdá se to sádlou, který se zdravě uloží, když je hojnost zase znova mohlo vypálit, není nic takového, proto všichni tloustneme a není možný se z toho vyhrabat jinak Než je pochopíme svojí mysl a začneme chápat, jak fungují naše těla. Jinak nebude nic fungovat žádná dieta, žádný program, žádný fitness trenér, žádný nutriční diety, žádný keto diety nic fungovat nebude, poněvadž základ je v tom, že naše plazí mozky jsou nastaveny když je hojnost, tak papám A stejně tak je to v ostatních oblastech Když se koukneme do naší práce, do oblasti naší práce, tak tam je to taky takový dřív, nikdo neurčoval, hele, ty prostě budeš dělat tohle, ty budeš dělat tohle, a ty můžeš dělat tohle, a tatínek jako byl v JZD, tam mámka dojíčka, že jo tak ty budeš taky v JZD, a ty budeš taky dojíčka, a tatínek byl vinář tak ty budeš taky vinář a tatínek byl velkej šéf, tak ty budeš taky a tatínek byl, tatínek chodil na mamuty, tak ty taky musíš chodit a protože ono tam Bylo nic jinýho, co by se jako mělo dělat. Ale dneska? Dneska je miliony příležitostí k různým pracem. My dneska můžeme dělat, co se nám zachce. Kamarád dělá tohle, tak to budu dělat. Že jo? Sousedělá tohle, tak to budu dělat. Čtu v novinách inzerát, tak to budu dělat. Nevím co mám dělat, tak odpovím na inzerát a tak to budu dělat. A to, že se tam necítím dobře, je to jedno protože přece potřebuju ty prchy, ne? Tak to z nás vlastně dělá Takový jako polovohlý bytosti, který samozřejmě nutně naráží na to, že jakási část naší psychiky se vůči tomu brání a zvedá, a to je to důležité v celém tomhle videu, je to důležité to, Že ty naše bazální nastavení mají úplně jednoduchý, ale úplně primitivní kontrolní mechanismus. A já, poněvadž víte že tu psychiku lidskou zkoumám a pořád do toho reju, tak vymýšlím úplně jednoduché principy, které nám můžou velmi jednoduše pomoct. A to je přesně to, že ten kontrolní mechanismus vždycky vychází z toho že aby se věci mohly porovnat, aby mohla vzniknout deprese, aby mohla vzniknout ataka, aby mohl vzniknout špatný pocit, aby mohl vůbec vzniknout to, že se necítím dobře a že nevím kdo jsem, tak se to vždycky musí vůčit Něčemu porovnávat. A to v tom je náš mozek geniální. Náš mozek je mistr srovnávání informací, protože on je ve své podstatě velmi primitivní. On jenom pořád srovnává dvě věci vůči sobě. On to jinak neumí. Jsou to jenom jedničky a nuly, jako v našem počítačovém světě. Čili že ten kompůtr má, aby toto mohl dělat, tak vždycky vůči sobě musí porovnávat dvě informace. Je mi zima. Co to je zima? Zima je to, že mozek porovná jak se cítím teď vůči tomu jak bych se cítil když bych někde seděl u krbu. Nebo to porovná vůči tomu kde je takzvaný bod, kdy už na ohřev těla bude potřeba trávit Tolik energie, že už toto tělo neutopí a vlastně nám bude zima nebo můžeme umrznout, tak zase hlava řekne a pozor tady to je zima. Každej to má někde jinde a závisí to na spoustu dalších jiných faktorech ale ten základ zima je vypočítáván pouze tím, že se porovnají dvě informace vůči sobě Stejně je to ve všech ostatních oblastech. Čili my pokud chceme najít sami sebe a zjistit, kdo jsme, tak to ta hlava dělá tak, že to vždycky bude porovnávat zaprvé vůči takzvaným hodnotám nastaveným z dětství, čili kdy nám tam maminka s tatínkem nadspali... Kým by jsme měli být, čili je to takzvané no měl bys dělat toto. No mamka moje vždycky říkala, hele, podnikatelé jsou lumpy a zloději, takže já chci abys byl ve firmě hezky zaměstnaný a chodil do práce. Tak si to vemte, já jsem přišel domů s živnostenským listem, který jsem si udělal hned po revoluci v roce 1990. Přinesem ho domů nadšenej jak prostě oznámím že konečně jsou ty komouši pryč a že já si můžu konečně udělat svoji vlastní firmu, protože už jsem se na to, představte si to, jsem se ptal paní učitelky na občanský nauce v sedmý třídě, paní učitelko, prosím vás pěkně, jak je možný, že tady v tom státě já nemůžu mít svoji vlastní továrnu. Kde se to ve mně vzalo, že jo Když to byly komouši, tady rudý řadky byly úplně všude. Všude všude kam jste se podívali byly rudý řiti. Byly jich i zlatý. A já, ty ve malej klouček, jsem se přišel paní učitelky zeptat protože já jako nemůžu mít svoji vlastní továrnu. Takže ve finále když komoušo vpadnul Tak já jsem hned čel, udělal jsem si živnostenský list, teď jsem přišel domů, ještě na cyklostylovaným papíře podepsanej úhdem, ještě on byl ministr kultury a podepisoval živnostenský listy to je taky dobrý. Ta doba byla převratná, byla skvělá, byla úžasná já jsem si hned udělal živnostenský list, přinesem ho domů, pozval jsem rodiče, že udělám oslavu. Hurá, hurá hurá. No a víte jak to dopadlo? Aši si sedli a mamka se tak na mě kouká a říká, jak jsem mohla splodit takovýho šmejda, který nebude chodit do zaměstnání. Kledba jako svině. Jednoduše se mi to zapsalo do hlavy a dost drstně to ovlivňovalo můj další život v oblasti podnikání. Takže jako já najednou jsem viděl že když podnikám, tak se mi nějak nevede, ale když jsem vlezl do zaměstnání, tak jsem měl raketový vzestupy, kariérní vzestupy to byla prostě nahoru. No, prostě rodiče nás ovlivňují A to se dostáváme k důležité věci, prosím vás já jsem natočil jednoduchý workshop o tom, jak nás rodiče ovlivňují, aleškalina.online, bez háčku, bez čárek, lomeno workshop, hodinový workshop o tom, jak nás... Rodiče a rodičovské nastavení ovlivňují, jak se nám to zapisuje do hlavy a co se nám v té hlavě vůbec odehrává a jak se z toho dělají často kledby a takové to přednastavení a předurčení k tomu co z nás v životě bude. Takže se nás moc nepřemejšlejte a podívejte se na ten workshop. Je to zdarma funguje to hned, stačí zadat mail. Dobrý, ne? Tak dobrý přece. Takže nás to doma ovlivní. Čili první odrolujeme zpátky k tomu tématu to první co určuje, kým bychom měli být v těch porovnávání informací, je, jak nás nastavili doma. Čili že nám říkali, měl bys dělat toto. Všímáte si to slovo? Měl bys. Měl bys být takový. Měl by se schovat takto Takže my na základě těchto nastavení potom jdeme a v hlavě máme měl bys, měl bys měl bys to by se mělo, takhle to je správný, což jsou vlastně nastavení tzv. bičovidního rázu, ze kterých vyplývají pocity viny a my pak se cítíme viny a vina není žádnej božský bič. Vina je opět vychází z našeho kompůtru v hlavě tím že porovná dvě informace vůči sobě. To, co bych chtěl a to, co říká, měl bys, měl bys měl bys měl bys měl bys tak jdi a měl bys. Ne, že budeš dělat to, co ty chceš, že si budeš dělat na písku a budeš lítat venku s dětma a že budeš dělat tohle a jíst bombony a jíst cukrátka a chodit spát pozdě a koukat se s náma na detektivku. Ne, ne, ne ne ne, když nám bylo pět, ale... Měl bys, malí děti přece měl bys chodit spát malí děti přece nemůžou si dát stať koupivo, měl bys, malí děti přece nemůžou koukat na televizi do půlnoci, měl bys, jenomže, jenomže naše mysl funguje jinak Naše mysl funguje tak, že náš kompůtr si zapisuje informace, ale nedává si k ním časovej faktor. Takže my to, co se nám zapsalo v pěti letech, tak budeme v padesáti používat úplně stejně, jako když nám bylo pět. A ta hlava nemá kombinatoriku na to, aby řekla, aha, tak tohle to bylo v pěti letech tak to ve čtyřiceti nepatří. A to vidíte to pak různě v parlamentu ve firmách, v hádkách, kde se všichni hádají jak malí kluci. Oni za sebou pořád vozejí tu kačenku a pořád se hádají za to, ale on mi ukradl autíčko a hodí po něm písek. Žádná komunikace win-win. Žádná komunikace miluji svého blížní jako sám sebe a nejsem propagátorem desatera ale je to dobrá věc. Win-win, komunikace ve formátu win-win. Takže my jsme takto nastavení a tady to měl bys, měl bys měl bys měl bys. Takže to vlastně Jsou nám do hlavy doslova vetknutý informace o tom, Kým by jsme měli být. Takže to je první ovládací faktor, vůči kterému se to porovnává. A potom to, co děláme, vůči čemu se to porovnává, to, s kým žijeme, vůči čemu se to porovnává, to, jak vidíme svoje tělo, jestli máme anorektický sklony nebo kdo ví co. To je taky jako téma. Já nevím kolikrát mi přijde holka na coaching a má anorektický sklony 49, 50, 51 kilo, že to už je opravdu odnes, odves na kapačke a já říkám, hele, nakresli mi, nakresli mi, jak se cítíš, nakresli mi, jak vidíš svoje tělo. Ona mi nakreslí svoje tělo. A teď jako z mýho pohledu je to prkno. A ona nakreslí, že má opravdu skoro 4 prsa a zadek přes půlku místnosti A já jí vyfatím a řeknu, tak a teď to vůči sobě porovnej. Podívej se, jak to vypadá v realitě a podívej se, jak vypadá tvůj obráz jak vypadáš. No jasně ale on tam byl dědeček, dědeček jo, tam byl nebo tatínek, někdy trošku jako jej sexuálně ušinutej a on tu dceru říká, no ale ten zadek už či tebe a tohle a nejseš dost a ty nejseš žena a když budeš takováhle žena tak on ti žádný chlap nebude chtít opět nastavování naší mysli v dětství. Nastavování naší mysli v dětství. To, jak se nám nastavila mysl když jsme byli malí a věděli jsme přesně, co chceme s kým si chceme hrát. Viděli jste jako děcko, že by nevědělo, s kým si má hrát? Že byste viděli dítě, který se nudí? Ne, ale dospělí nám vnukly do našich hlav informace, Podle kterých potom ve finále mozek když jsme dospělí, počítá naší životní cestu, počítá koho si vemem, koho nám feromonálně přitáhne, jaký vejplaty přijmeme, jaký obchodní příležitosti zkousneme, jak budeme jíst, co budeme dělat, jak se budeme cítit. Tak, to je ten workshop. Aleškalena.online lomeno workshop, tak už nepřemýšlej a podívej se na to. Potom až po tom videu až to skončí ne teď, prosím tě. A teď to porovnávání dál. Čili porovnávání vůči měl bych nějaký být. A pak je druhá část porovnávání a to je takzvaná naše třetí složka osobnosti. To je složka kterou získáváme už v době početí a je to něco nehmotného v nás. Je to jakýsi navigátor a já jsem začínal tady tenhle pořad vlastně o tom, Potřebovali jsme knížky a mamlasy a kouče a workshopy a furt nějaký poučky, kdyby jsme seděli na větvi. Měli bychom úplně takový ten krásnej, úžasnej radostnej a pokojnej pocit ze života, že tam sedíme a koukáme na ty ptáčky a na ty věci kolem nás. Jsme tam seděli dál? Ne. Myslíte si, že kdyby jsme se cítili dobře, že budeme takhle blbnout? Všechno naše blbnutí jenom protože se necítíme dobře. Všechny blbosti které děláme, jsou jenom protože se necítíme dobře. A všechny ten chlast, který do sebe lejeme, jenom protože se bez chlastu necítíme dobře. A neumíme se bavit A všechno to jídlo, co do sebe nadspem, je vlastně do sebe cpem jenom protože se bez jídla necítíme dobře. To všechno je jenom následek toho, že se necítíme v hloubi svojí duše dobře. No, proto to děláme. Takže ta naše třetí složka Třetí složka osobnosti má v sobě vetknutou informaci, kým máme být. Třetí složka, čili my to od narození víme. Ale to jde o to, jaký se nám do hlavy dostávají informace o tom, kým bychom měli být Vidíte to? A už jsou tady hodnoty k porovnávání, čili kým jsem, kým bych měl být a pak vlastně ta třetí složka která říká no ale ty máš bejt tohle. A teď se to vůči sobě všechno porovnává. Takže ten výsledný pocit když já se necítím dobře v oblasti peněz práce, vztahu a zdraví, to vidíte v mém logu, V rohu, čtyři oblasti který musí být neustále v harmonii, tak se necítím dobře a nevím kdo jsem. Takže se na to schválně zkusíme podívat. Dělám nějakou svoji práci a nevím kdo jsem. Tak tam dřepím, protože aspoň peníze tečou. A když odejdu, tak umřu nezaplatím složenky, že osobní bankrot nebo půjdu pod most a že teda chodím po Praze teď hodně a fakticky těch bezdomíků přibývá. A jako nechápu, kde berou na chlas teda. To jako mi není úplně jasný, protože oni jsou furt furt ožralí furt Jo, jestli mají nějaký zdroj levnýho vína nebo kde to kradou, těžko říct, ale asi zřejmě vyžebrají na to, aby vždycky na ten chlast měli. Ale přibejvá jich to vidím že už jako městská policie už pamalu neví co s nima. Čili je nás víc a víc, kteří ztrácí smysl bytí a opouští svůj jako sebevědomý život a stávají se z nich vlastně lidi který honí vítr sem tam. To ale nechceme že? Toho nechceme, i když bude toho přibývat, poněvadž lidi se neučí o tom, jak hledat sami sebe. A když nenajdu sám sebe dlouhodobě, tak se mi bude zvětšovat míra vnitřního tlaku a míra depresí a míra pocitu zmaru. To je opět další základitost mozku, tomu se jako nedá uniknout, to jsou přirozený výpočty. Takže mozek porovnává. A já když se teď podívám do oblasti své práce a řeknu si, fajn tak já nevím teda kdo jsem, teď se tam necítím dobře a potřebuju najít sám sebe, jak se to vlastně jako dělá, abych mohl najít sám sebe. Je jenom jediná cesta. A to je, že se potřebuju naučit číst, znát rozumět svoji třetí složce práce Osobnosti. Jenomže, pokud nás doma špatně vychovali a nadspali nám do hlavy takový ty vzorečky měl bys, měl bys měl bys měl bys měl bys a tak je to správný, to se má a pro maminku musíš a tohleto támhleto tak nás uchýlili od naší třetí složky a z nás se vlastně stalo něco jinýho Jenomže naše těla a naše mysl naše celkový bytí je inteligentní systém, který byl naplánován mnohonásobně dřív než jsme vůbec vznikli. Tak nám toto tělo i mysl náš pocit začne dávat najevo, začne to zvonit, pozor pozor pozor jedeš po vedlejší koleji, jedeš v protisměru, pozor pozor a ono ta kontrolka bliká nejřív málo A pak víc. Čili čím víc se uchylujeme od své třetí složky, od svého pravdivého středu, od svého skutečného bytí, tak tím víc nám to světílko začne blikat. Dneska to vidíte že lidem už kolikrát v patnácti v šestnácti to bliká. No jasně, mi přinesou rodiče dítě mladistvího v patnácti, jestli bych si ho nemohl vzít do péče, koučinka. Já řeknu ne, nejřív půjdete do péče, vy dva se urasej. To je jejich práce co z toho dítě vychovali takže oni by chtěli naházet odpovědnost za ty svoje demence ve výchově a hodit to na to dítě a potaž mě zaúkolovat s tím že mi přinesou kufr peněz. V žádným případě si nechte kufr peněz a nejdřív budete chodit vy dva a oni se urazejí oni si myslejí, že všechno udělali dobře a že to jejich dítě je debil. V žádným případě ne. Prostě ho jenom blbě nastavili, nadspali mu do hlavy výroky, které nejsou pravda. Měl bys měl bys to se má, to se má, to se má, tak se to má, tak by se to mělo. Čili když my v práci nejsme schopní rozeznat, kdo jsme, musíme se naučit vnímat svoji třetí složku. A jak se to dělá? Takže použijeme opět stupnici 0,10. 0 nejhorší, desítka nejlepší. A vy si řeknete, jak se cítím v oblasti své práce. Zkusíme čtyři Já jsem se cítil tenkrát jako finanční ředitel v korporátu na čtyrce. A teď si řekněte, co by se muselo stát, abych se v práci cítil na deset Tuška papír a začnete psát holý věty. Někde začít musíte, ne? Nemusíme tady hned udělat elaborát vaší změny, stejně prostě to všecko trvá díl a i kdyby se tady dneska udělal super elaborát tak stejně jako to chce čas. Jaká by byla vaše desítková práce? Co byste dělali, kdyby peníze nebyl faktor? A kdyby jste se nebáli neúspěchu? Pár jednoduchých otázek. V této oblasti hledání sama sebe je potřeba vědět jaká je moje desítková práce. Stačí jedna věta, aby si aspoň trošku v sobě zacítil co to je. Kdyby nás doma neohli a nepředali nám metráky měl bys. Nenastavili by naší hlavu v protikladu vůči našemu skutečnému pravdivému středu, tak nebudete tady ty moje keci vůbec potřebovat. Tečka. Takže co by to bylo? Jaká by byla tvoje desítková práce? Co by jsi dělal? Dalším krokem je pak odhalit svoje talentové vlohy. To samozřejmě si můžete udělat u mě nebo u mých koučů. Stačí jít na web ke mně a objednat se na talentovej test. Čili tímto způsobem že začnu objevovat a aplikovat svoje talentové složky, tak v oblasti práce mi zmizí pocit zmaru a začnu nalézat vlohy Kým skutečně jsem. Čili práce není pro to, aby nám vydělávala peníze. Práce je od toho, aby jsme realizovali sebe. A ty peníze je vlastně druhotný efekt za to, že dobře realizuju sebe. Pokud budu v práci jenom nahánět peníze, tak je to jenom pocit zmaru. Nikdy jich nebude dost. A pořád jenom budu jak čokl běhat za mrkví nebo za slaninou. Nic, ne, nefunkční systém. To, co honím, mizí. Tečka. Tak, další. Najít sám sebe v oblasti vztahu. Vztahu k sobě, vztahu k partnerce, vztahu k známým k rodičům, k dětem. Opět vyhodnotíme. 0, 10. Jak se cítíš ve stavu k sobě sama? Když seš sám. Číslo. Řekneme třeba. 4, 5, a teď opět co by se muselo v této oblasti stát, pardon, aby si se ve vztahu k sobě cítil na 10, se vidíte to moje logo, práce peníze, zdraví vztahy a v těchto 4 oblastech se musím cítit aspoň nad 8 a půl od rána do večera, jinak mi moje hlava, můj kompůtr bude hlásit pocity zmaru, Není, prostě my jsme takhle nastavený, protože ten pocit, nepříjemný pocit, je vlastně jenom navigace, je to jenom lampička, která říká pozor pozor pozor seš na vedlejší koleji, pozor pozor pozor za kulku bude díra, pozor pozor pozor A když tenhle ten pocit dlouhodobě ignorujeme, tak přicházejí pocity zmaru, přicházejí vnitřní tlaky, přichází deprese. A deprese už je vlastně jenom dlouhodobě ignorovaný tady ten varovnej signál. To nic jiného není, depresie se dá velice rychle antidepresiva, prostě to je výmysl úplně k ničemu, jasně že krátkodobě to může zachránit, ale zachránuje to jenom proto, že jsme se dlouhodobě na svoje pocity vykašlali a nedělali jsme duševní hygienu, takže dlouhodobě že jo, takže prostě jsme na to kašlali, ale když Budeme chtít ze všech těchto věcí dostat ať už to jsou paniky, ať už to jsou deprese, ať už to jsou pocity zmaru, sebevražedný myšlenky, že jo, tak je to jenom tou cestou že se navrátíme zpátky do balance v těchto čtyřech oblastech. Nejčastější příčinou depresie je jenom nedostatek lásky a uznání. To je celá věc nebo nedostatek sebepřijetí. No, tak já vím teď s tím dělám, ne, v koučincích prostě jedu A vím co za tím stojí, co to řídí. Dlouhodobě kašlem na to, jak se cítíme a pak se divíme že se propadáme do pocitu zmaru depresí a sebevražd. Protože kašleme na to, kašleme na svoji duševní hygienu a kašleme na to, aby jsme balancovali tady ty čtyři oblasti. Čili zpátky jak se cítím pocitu sám k sobě A co by se muselo stát, abych se tam cítil na desítku? Stejně tak si řeknu jak by vypadal jak se cítím ve vztahu a jak by vypadal můj desítkovej partner. Všimáte si. A tady z těchto čísel já dostávám svoji skutečnou podstatu Skutečnou podstatu co budu dělat, když budu v práci, když budu dělat, když budu realizovat sám sebe. Když budu ve vztahu, co budu dělat, když budu realizovat sám sebe, když budu realizovat svoji lásku, svůj pocit, svoje pohlazení, svoje slovo, svoje nadšení, svojí vášeň vůči někomu jinému. Jak bude vypadat můj desítkový partner, aby to jako měl taky rád, aby dával to, jaký jsem, aby chtěl se mnou bejt právě v tom, om jaký jsem. Pak je to samozřejmě to samé, bude k dětem. Jaký je můj vztah k dětem teď? A jak bude vypadat výchova, přijetí, dovolená když to bude desítkový? Co se tam bude dít? Jak budu desítkově realizovat sám sebe? Jak to tam bude vypadat? Vidíte to? A já se vlastně jako napojuju na svůj desítkovej systém. Desítkovej systém je vlastně realizace mého skutečného já do viditelného světa. Čili já tahám ze sebe něco neviditelného a cpu to do viditelného světa. Samozřejmě nemusí to jít, ale to je jiný téma, když nám to nejde. Když nám to nejde, tak je to jenom proto, že naše hlava, opět jsme u těch dětských nastavení, tak si přetáhla z našeho dětství metráky věcí, mělo by se a takhle bys to měla, takhle takhle takhle, strachy, obavy. A to jsou dětská nastavení, která si neseme že jo, která si neseme ze svého dětství A zapsali se nám do našeho kompůtru a jasně dá se s tím dělat s pomocí emočních rovnic. Podívejte se, můj vynález, nádherná věc mě to zachránilo život. Jak se s těma mizernýma nastaveníma vůbec dá pracovat. No a stejně tak se můžeme podívat do oblasti zdraví, jak se tam cítím v oblasti zdraví, ve své váze, ve svým těle, jak přijímám vůbec sám sebe. A opět si položíte tu otázku jak by vypadalo moje tělo, jak by vypadala moje váha, jak bych cvičil, jak bych jedl když že jo, když... Budu na desítkách. Když budu realizovat v oblasti zdraví sebe jaká bude moje váha, jak budu jíst, jak se budu oblíkat, jaký parfém si koupím, jak bude vůbec to moje zdraví vypadat. Víme samozřejmě že ten nepořádek z ostatních oblastí se somatizuje, kdo neví, tak je to se v podstatě jako všechny emoce mají tendence se zhlukovat podle určitého parametru a ve finále se projevit v těle jako nedostatek těla, čili nemoc, cokoliv v těle nefunguje, je jenom následek toho. Jaká je naše psychika. A to nejen ta vědomá ale i ta podvědomá kam vůbec nevidíme. Čili když uzdravíme sami sebe, čili budeme se ve všech čtyřech kvadrantech cítit nad 8,5, Furt od rána do večera tak se uzdraví i naše těla. To je dobrý ne? To je nejlevnější cesta ke zdraví. Mně se to hrozně líbí. A teď poslední se podíváme do oblasti našich peněz. Jak se cítíš v oblasti svých peněz? Peníze je podstatě taky důležitý kvadrant, tak když tam máme nepořádek tak se nám blbě žije. Takže se mrkně jak se tam cítím v oblasti svých peněz Tak řekněte tři nebo šest to je jedno. A řekněte si, kolik bych musel v oblasti peněz vydělávat měsíčný tok a kolik bych měl mít naspořeno, čili uloženo pod matrací někde bezpečně, ale nebo na nějaký investici. Kdybych si to ocenil desítkou, kolik je to peněz? No a tady vidíte opět projekci svojí třetí složky do viditelnýho světa. Kolik těch peněz by tam skutečně bylo, abych se o tom vůbec nemusel starat a mohl jsem krásně žít svůj vlastní život a neomezoval mě mamon. Jenomže zase tam bude spousta nastavení z dětství o penězích, o tom, že peníze můžou být špatný, že peníze ztrácejí přátelé, že to, co jsem tam já měl, úžasný vzorec že když mám dost, Peněz tak se zvrhnu s děvkama. To je dobrý. Vůbec nevím kde se mi to tam sahloho našel v sobě Takovej ten vzorec Já a s děvkama. Ale kdo ví zrodu kam, kdo tam co, kde jak. Takže mě to drželo v nízkých letových hladinách ve financích. Takže to jsem musel taky z té hlavy všechno vymazat že to je bezpečný a že si to můžu Dovolit. Takže, drahoušci moji, blížíme se ke konci Jak vlastně poznat, kdo jsem? Jak poznat sám sebe? Jak poznat proč jsem se sem vlastně vůbec na ten svět dostal? Jak to vlastně celý poznat kdo jsem? Dělá se to tak, že se potřebuju napojit na svoji třetí složku osobnosti Což děláme pomocí toho že ve čtyřech kvadrantech si řekneme kde jsou moje desítky a začnu postupně pracovat na odchýlení se svojí současné cesty tak, abych se k těm desítkám co možná nejlépe a nejrychleji dostal. Samozřejmě že vůči tomu nastoupí armáda našich dětských nastavení ve formátu mělo bys se, měl bys, to se má, to se sluší, takhle to je dobrý, halda pocity viny a nechtění, jasně. Ale je to přece naše volba, jestli skončíme někde úplně vyřízený a zmořený s pocitem viny a toho že celý svět je nespravedlivý a nikdo mě nechápe. A nebo vezmu odpovědnost za svůj život do svých rukách a řeknu, já jsem přece tvůrce svého života ne? A začnu postupně kroutit tím volantem tak, abych si jednou poplácal po rameni a řekl jsem, jo, dobrý, zvládz to. Dokázal jsi to. Překonal jsi ty rodový nastavení. A ono to samozřejmě má i další efekty, že jakmile to překonáme my, tak to překonají i naše děti. A náš rod se díky tomu že my se změníme, Změní taky Takže hele, paráda, skvělý a úžasný. A tohleto co jsem vám tady dneska ukázal, tak jako jednoduše je i hlavní téma Já to neustále učím, ať už na koučincích tak na svojí škole kouču v malejch skupinkách a pořád to jako někde tluču lidem do hlav. Že toto je základ celého osobního rozvoje, celé osobní přeměny. Je harmonizovat ten svůj život tak, abych prostě seděl a koukal a bylo mi dobře. Tím čím jsme tohleto ten pořad začínali když sedím na větvi a pozoruju svět a mám v sobě hluboký pocit klidu a trošku věcí v žaludku a někoho koho můžu pohladit a říct mu, že mám tě rád Tak vlastně nic jiného nepotřebuju. A to sobě i vám dneska přeju. Tak zatím. Ahoj