Tak já vás zdravím, tady je Aleš Kalina. Dnešní téma, proč se vyplatí nejprve a nejvíc ze všeho vždycky investovat do sebe. A nás to nikdy nikdo neučil a myslíme si, že bychom nejdřív měli všechno dávat pro druhé a velmi často zapomínáme na sebe. A teď si vemte, že kolikrát lidi až na smrtelné postely zjistí, že vlastně úplně zapomněli na sebe. A já jsem nahrál takové jedno nádherné video, Kde mluvím o tom, jaké je pět největších přání umírajících. A představte si, že jedno z těch přání je... Investovat víc do sebe. Ale proč vlastně očekávat až na ten den, kdy nás něco uvalí na postel a vlastně budeme si říkat lidi zlatý teď já jsem vlastně to podstatné vůbec nestih. Teď já jsem to nejdůležitější na světě, co vlastně mám a to je já sám můj vlastní život, můj vlastní zrák můj vlastní vlas, jak se říká speciálně můj vlas. Můj vlastní den, moje vlastní jídlo, moje vlastní dovolená, moje vlastní pozorování celého světa, tak vlastně to všecko jsem obětoval jenom proto, že jsem zapomněl na sebe. A to je velikánská škoda. A nás vůbec nikdy nebo si myslím většinu z nás nikdy nikdo nějak jako neinstruoval o tom, že jsme nejdůležitější na světě. A jen si zkuste úplně jednoduše udělat takový test, Co jste doma slýchávali o sobě, že by ptal se vás doma někdo ve smyslu hele, a co by si chtěl ty? A jakou by si chtěl dovolenou ty? A kam by si si přál dneska jít, že bychom si udělali den jenom pro tebe? Tak si napiš, jo, až nám byl rok, dva, tři, čtyři pět jestli se nás vůbec někdo ptal Ukazuje se, že ve většině případů hubet, že to bylo dělej tohle, ještě musíme tamhle to udělat a ještě tamhle to musíme udělat a tohle ještě musíme udělat a tamhle to se musí a tamhle bučej krávy a tamhle volove a tamhle králíci a ty kachny ještě slepice a pak honem honem maximálně rychle někam na nějakou dovolenou kde stejně nebyl klid, takže my jsme se ve finále tak nějak jako naučili, že Na nás nezáleží. A já si pamatuju, co mě doma velmi často říkávali žij tak, abys mi nepřidělával starosti. Takže vůbec nešlo o to, co já prožívám a co já chci, ale abych nepřidělával někomu starosti. Nás to nikdy nikdo neučil, nebo říkám většinu z nás, že my jsme ti nejdůležitější na světě. Ale položte si nyní ruku na srdce. Když jsme přišli na svět Tak jsme vlastně přišli úplně nahý a nic jsme sem nepřinesli. A když odejdeme z tohoto světa, tak si taky nic neodneseme že? Čili jediné co tady na tom světě máme je... Prožívat dobrý pocit. Prožívat dobrý pocit z toho, že si dáme skvělé jídlo, že můžeme si popovídat s přáteli, že se můžeme ráno podívat na vycházející slunce, že můžeme jít na procházku a podívat se, jak kolem nás příroda vypadá, že můžeme třeba pohladit nějakého psa nebo kočku, že můžeme něco hezkého někomu říct, že si můžeme něco hezkého koupit. Ale to všechno je omezeno jenom tím Že zůstáváme tady Poněvadž stejně si jednou každý z nás lehne na smrtelnou postel a zamává tomuto světu a kdo ví, co bude potom. Proto ten nejdůležitější okamžik který je právě teď, že já sám ho mohu prožívat se sebou a ty ho můžeš prožívat se sebou je to nejdůležitější co tady máme. K čemu by taky bylo, kdyby jsme všechno měli? Měli jsme i nejlepší auta na světě. Ty největší peníze, ty nejlepší firmy, ty nejlepší dovolený, ty nejlepší lodě, ty nejlepší děti, ty nejlepší školy, kdyby jsme neměli rádi sami sebe. Což znamená že furt je všeho málo, že furt není dost, že pořád nejsem dost, že pořád musím ten dobrý pocit dohánět něčím externím, něčím dalším. Přitom celé kouzlo spočívá v tom, že si jednoduše řeknu, já sám jsem pro sebe dneska ta nejdůležitější bytost. Jak bude vlastně vypadat ten den, pokud sám pro sebe budu ta nejdůležitější bytost. Jak bude vypadat můj vztah k mým nejbližším, jak bude vypadat můj vztah k dětem, jak bude vypadat můj vztah... K mému zaměstnovateli nebo k mé firmě. Jak bude vypadat všecko to, co od dneška budu dělat? No to, že jsem pro sebe ta nejlepší, nejhezčí, nejkrásnější, nejúzašnější bytost na světě. Jak tedy budu trávit třeba svoje dovolené? Třeba vůbec Nebudu jezdit na Maledivy a do Tajska a na Silanku a kdo ví kam do všech možných světových destinací. Ale jednoduše si řeknu, hele... Co by udělalo dobře mě? Možná to bude třeba jenom výlet do Krušnejhor, možná to bude výlet na sněžku, možná to bude výlet na nějakém obyčejném kole, kole města, ale prostě budeš cítit že seš to ty, že ty seš ta skvělá bytost a že investovat do tebe, investovat do sebe je úplně to nejlepší co můžeme mít Já jsem kdysi objevil takzvanou vztahovou pyramidu. Vztahová pyramida říká když se takhle jako koukneme, jak to vypadá, tak vlastně nahoře úplně nahoře na vrcholku té pyramidy jsem já. Jsem já sám. Moje vlastní láska ke mně. Jenomže to mi nikdy nikdo neřekl protože mi vždycky říkali, no musíš tam mít ty druhé, musíš milovat svého blížního, musíš tam mít děti, musíš... Tam mít doví co? No právě, že nemusím. Nahoře na vrcholku té pyramidy jsem vždycky já. Takže já jsem sám sebe hezky pěkně uzákonil jako toho který se má nejvíc rád. A možná řekněte, no, to zní sobecky jseš šílený sobec, ale nejsem, prosím vás, nejsem poněvadž právě od tuto všechno začíná, že miluju sám sebe tak strašně moc, Že to mění moje návyky, ono pak jsem já začal jinak jíst, začal jsem jinak cvičit, začal jsem se jinak sadat o sebe, začal jsem si kupovat úplně jiný věci, začal jsem jinak žít, poněvadž na vrcholku pyramidy jsem já. Potom pod tím je můj partner, teprve pod tím jsou moje děti a teprve pod tím je všechno ostatní, to je dobrý co? Takže všecky tady ty krásné věci vyvěrají z jedné prosté informace, že na vrcholku všeho jsem já, že to nejlepší co vůbec na světě existuje vždycky nejdřív dávám do sebe. A určitě si můžete říct no to je ale šíleně sobecké protože já bych měl nejdřív támhle támhle támhle, právě ale že to dávání těm ostatním. Vyvírá z mého přebytku, z toho že já sám pro sebe mám těch věcí tolik že jsem tak spokojená a šťastná bytost, že z toho přebytku můžu dávat těm ostatním, že můžu těm ostatním dávat to hezké. Takže já vemu svoje peníze a to první co investuju do sebe a já jsem zjistil že ve finále pak, když není potřeba nic dohánět a když moje sebeláska je ukojená a je na prvním místě takže celkově život je mnohem levnější, než když se snažím prázdnotu dohánět luxusníma věcma, dovolenýma autama, já nevím čím všim. Čili když jsem na prvním místě tak zjišťuju, že celkově toho potřebuju hrozně hrozně málo. Život je mnohonásobně víc a víc jednodušší. Stejně tak, když je partner na druhém místě tak se nikdy nenechám ničím zotrčovat. Podívejte si, vždycky řeknu ale chci to. A víte jak já dělám ček tady těch různých věcí, že mi přijde třeba nějaká nabídka, pojď dělat tady to. A já první, a teď řeknu ta druhá strana, to hrozně moc chce, strašně moc chce, aby jsem já třeba toto šel dělat. A já první co udělám je, že se podívám do sebe a řeknu si, tyvole já miluju nade všecko sám sebe. Kdo ví, jak tady na planetě budu dlouho? Chce se mi vůbec tohleto dělat? Je to investice, kterou opravdu chci. No a pokud řeknu, že nechci, tak tomu druhýmu sluští řeknu hele, pardon, já prostě chci dnešek strávit sám. Já ho chci strávit sám se sebou, jasně. Ať ta druhá strana je uražená, nafoutnutá, že jo, ať brblá nadává mi a kdo ví co. Což naštěstí s mojí dneska opravenou hlavou že mi nestane že by mě někdo nadával, já jsem za to hrozně rád ale dřív to samozřejmě možné bylo a půjdu si ten den prožít sám se sebou. Stejně tak, když mám svoji firmu a dělám věci, které dělám, což vy dobře víte, že už posloucháte tady ten můj pořád, no tak se neustále ptám, je to, co dělám, opravdu to, co chci dělat Je tohle to, co dělám v plném souladu s tím že se mám rád, že sám sebe miluju a že když napíšu nový článek a nahraju nové video a pošlu do světa nový podcast a udělám nový webinář nebo s někým trávím čas na koučinku, je to opravdu to, co dělám Hrozně moc chci. Je to opravdu to, co miluju, je to opravdu ten nářez, je to opravdu ta výplata, je to opravdu to, jak chci strávit dnešní den. A to jsou filtry, hele. Poněvadž nikdo z nás neví, jestli se zejtra probudíme mi jedna pani do svého životního příběhu napsala, že jela se svým vynikajícím partnerem někam autem se jeli projet a takhle si jako povídají hezky v autě. A jeho najednou trefila mrtvice. Takže on během řízení umřel. Auto samozřejmě totálně nad ranc. Bouračka a ona na poslední chvíli strhla volant, aby nenarazili do protijedoucího auta v protisměru a rozsekala to někde prostě. Co všechno se může dít co? A nikdo z nás nezná... Svůj čas kdy nás to klepne kdy odejdeme. To může být za minutu, to může být zítra pozítří, nikdo to neví. A proto, moji milovaní, investujte nejvíc Sami do sebe Na prvním místě a vždycky jenom sami do sebe. Nekoukejte na to, co vám říkají děti, co vám říká partner, co vám říká zaměstnavatel co vám říká stát, co vám říká kde kdo jasně, nebudeme krás nebudeme zabíjet, nebudeme nikomu záměrně škodit to nechceme. Ale všecky nabídky, které přicházejí zkuste si je sfiltrovat ve smyslu Hele když jsem sám na prvním místě budu vůbec toto dělat, budu vůbec na ten výlet, budu vůbec do té kuchyně abych tam vařil, budu vůbec na ten nákup, budu vůbec do té práce, budu vůbec dělat to, co dělám, pojedu vůbec na tu dovolenou A nebo to udělám úplně jinak. Já jsem o tomhle principu vždycky znal, jenom věděl teoreticky. Ono je někdy trošičku taky jako věc ho začít žít a opravdu ho žít a říkat to slušný ne, hele, jako nech mě bejt, já tohle to teď dělat nechci a chci to dělat jinak. Je to velký úm, který jsem se naučil, myslím že se ho ještě pořád učím říkat včas druhým stranám, děkuju pěkně nechci Tuhle jsem si promítal svůj příběh o tom, že ležím já sám na smrtelní posteli. Je to moc pěkný cvičení a můžete si poslechnout ten můj podcast nebo video Pět přání umírajících, které se nevyplatí ignorovat. Jaká to je síla, že my si totiž všichni myslíme že tady máme neomezené množství času. A pokud nás to vysloveně nesmázne nějaká nemoc nebo nějaká nehoda nebo někdo blízký který umře, nebo nám nenajdou nějakou jako rakovinu nebo něco, tak my si furt myslíme že tady budeme na věky. Ale nic takového není. A když já budu ležet na té splrtelné posteli a vím že mám poslední měsíc Nebo poslední dva měsíce nebo rok života, co opravdu budu dělat? Jaké investice do sebe dám? Co změním ve svém životě? Ale na co teda ve finále potom čekat, až přijde nějaká takováhle katastrofa, abych si ze svého života udělal to, co bych si možná dělal, až když mi něco takového najdou? Čili položme si tyto otázky. Kdybych měl rok života? Kdyby mi našli nějakou věc která mě bude sužovat, nějakou nemoc, rakovinu nebo ne dej bože, nechceme to, že jo ale jako cvičení si to můžeme udělat. Co budu ten rok dělat jinak? Pro který věci se rozhodnu a který naopak budu dělat a který nebudu dělat? A kterým lidem naopak řeknu, hele, už s tebou nechci nic mít a nikdy se s tebou nepotkám? A zainvestuju čas do sebe. Do toho že budu třeba jenom chodit a pozorovat stromy, a budu pozorovat kytky a ptáky a to jak teče voda a nikam nepojedu na cestu kolem světa a půjdu jenom dohor a budu se koukat na to, jak ten čas kolem mě plyné. A já jsem se nedávno bavil s kamarádkou právě o tomto, že člověk by měl rok života a vyplynula z toho jedna zajímavá věta, že když už znám počet minut dokonce Tak si každou odkapávající minutu budu velmi považovat protože vím že se mi to zkracuje. Ale my jak neznáme ten konec, tak si myslíme že toho máme haldu a že jeden den, druhej den, třetí den, než se probudíme a že furt můžeme lítat a skákat a můžeme si pořád dělat, jenomže ono totiž nám to odkapává všem. A jak bude vypadat můj vztah? A když budu mít rok života, budu vůbec tím partnerem, ze kterým jsem, budu přežívat v tom vztahu ve kterým jsem a co tam budu dělat Budu skákat, poskakovat, vařit, uklízet, naklízet, budu to všecko dělat? A nebo se zastavím a řeknu těm svým nejbližším hele, já prostě teď s váma nebudu měvač budu dělat toto. A když budu mít poslední rok života a budu vůbec v té práci ve které jsem, budu vůbec dělat to, co dělám a budu vůbec jíst to, co dělám a budu vůbec žít v tom těle, který mám, nebudu si to víc užívat když budu vědět že každá minuta už se nikdy nevrátí A toto je dneska velikánské téma. Pro mě osobně je toto velikánské téma nebojte se, nemám žádnou nemoc nikde mi nehrozí žádná rakovina abyste si nemysleli, ale myslím si, že to je téma, kterým je potřeba se neustále zabývat. Jak investovat do sebe když sám pro sebe jsem na prvním místě, když sám pro sebe jsem to nejdůležitější A myslím si, že častokrát častokrát my v Česku ve Slovensku máme takovou tu zvláštní mentalitu v tom, že pracovat se musí a že bez práce nejsou koláče, ale zase na co čekat do důchodu abych si mohl žít život jaký chci. Proč čekat na to, až mě někam umístěj do důchodáku, abych si mohl žít život jaký chci A mohl jsem mít neomezené množství času jenom proto, že budu v důchodovém věku proč bych to dělal? Proč si nevzít to množství času teď hned a opět zase vám mozek nabídne no protože máš rodinu, protože máš tohle, musíš tohle, musíš splácet ale víte co je dobrý? Nemusíš. Protože jsou vždycky v životě okolnosti které jsou schopné nás vytrhnout z toho stávajícího způsobu Bejt měsíc v nemocnici nebo dva měsíce v nemocnici nebo prožít nějakou nepříjemnou záležitost a najednou máme času dost. Takže prosím vás, investice do sebe. Dejte dneska sebe na první místo, zkuste si to, jaké to je. Když sami pro sebe... Budete na vrcholku své pyramidy když na vrcholku budete vy. Pod váma teprve bude partner, pod tím teprve děti a pod tím teprve všechno ostatní. A zkuste si udělat to jednoduché cvičení co když mám před sebou jenom rok života, co když mi něco najdou, jasně, když mě něco najdou Tak já budu stejně tak dělat to, co pořád ne dělám. To je to cvičení si dělám velice často. Budu nahrávat podcasty a videa a budu dělat coaching. To je to, co miluju, to, co budu dělat pořád. To, co i když mi bude odkapávat poslední minuta tak to stejně dělat budu Pak jsem dál zjistil že tady se to s nikým nemaže, že když nebudeme mít sami sebe na prvním místě tak stejně přijde v životě situace, něco přijde kdy se nám jako vystaví finální účet a my zjistíme lidi zlatý, to jsem byl ale blbec. Proč jsem vlastně do sebe neinvestoval víc Proč jsem netrávil víc času sám se sebou? Proč jsem netrávil víc času s přáteli? Proč jsem netrávil víc času támhle a támhle s těmi lidmi Protože sám sebe tolik miluju, že zase jim chci trošičku ze sebe víc dát. Ne obráceně že něco musím ale že jsem já sám tak plný energie a jsem tak nadšenej ze života, že to můžu začít ze sebe dávat dalším lidem. Změna tohoto pohledu je obrovská poněvadž se stane že se přepočítává úplně všecko jakmile já sám jsem pro sebe ta nejdůležitější nejlepší, nejkrásnější nejúžasnější bytost na světě Tak najednou zjišťuju, jak všechno ostatní se předělá, jak všechno ostatní se přepočítá a jak najednou se do mé duše začne postupně vkrádat v tom dobrém slova smyslu hluboký vnitřní klid. Poněvadž být na roztrhání je docela pěkná věc ale na co? Pro koho? Když jsme si sem nic nepřinesli a nic si odsud nemůžeme odnést Takže nečekejme na to, až nám smrt zaklepe na dveře až nám něco nepříjemného najdou, nebo až přijde nějaká věc, která nás dost drsně zastaví, abychom si uvědomili že to nejlepší co na světě máme, to nejkrásnější co tady je, je láska k sobě. Investovat do sebe, dělat sám sobě dobře každý den. Podle toho se pak natáčí vztah, podle toho se pak natáčí láska k druhým, podle toho se ve finále potom natáčí i moje práce. A ono víte co, já s tím jak se neustále bavím s lidma a neustále někde dělám nějaké koučinky, tak bych nevěřil, nevěřil kdybych to nezažil na vlastní kůži jak velká otázka dneska je sebepřijetí, sebeláska. Jo, investit se do sebe, poněvadž doma nás to nemaučili, to bylo pořád dělej tohle, dělej tohle a teď jenom to cítíš počkej ono jednou se ti to ukáže, musíš dělat tohle, čiň maminku a tatínka šťastným, protože oni přece vědí ne, jak funguje život, ale ukazuje se, že většině případek nevěděli vůbec nic. A jenom přejali programy ze svých rodin že jo ze svých rodů, to nasáli, nasáli do hlavy. Takže dneska můžeme udělat ten zásadní a radikální, ten úžasný a skvělý krok. Vzít sebe a říct, hele, já se fakt mám rád. Já miluji sám sebe. Já miluji každickou vteřinu kterou mám. Miluji všecko to, co jsem. Poněvadž to nejlepší na světě, co mám jsem já. Nemůže mě nikdo nahradit a nemůže nikdy nikdo z lidí mi dát to, co můžu dát sám sobě jenom já. A to je pohlazení, přijetí, sebeláska, sám sebe na první místo, dělání sám sobě dobře, hezký jednoduchý výlety, obdivování věcí kolem mě Dávání lásky druhým partnerovi, dětem i společnosti protože sám sebe mám tolikrát a tak jsem do sebe zainvestoval, že můžu z přebytků toho dávat i těm ostatním lidem kolem sebe. Ne protože musím že se to má, že by se to mělo a že už jsem dlouho nic nedal, ale protože vnitřně chci Tak tolik dnešní pořad. Ať se vám daří, ať se radujete z toho že dávat sám sebe na první místo je to nejdůležitější a nejkrásnější a i když to někdy může trvat delší dobu, než se tady to postupně naučíme, tak pamatujte není potřeba čekat až nám smrt zaťuká a řekne hele, už je čas ale můžeme si to krásné prožívat hned Tak jo, mějte se krásně a zase někdy u dalšího pořadu. Ahoj. Napsal jsem knihu a nyní ji můžete mít i vy. To je dobrý ne? Jmenuje se Partnerský manuál. A takové ty úplné základy jak si partnera najít, jak si sestavit objednávku partnera jak vyhodnotit jestli to, co se mi objeví je opravdu to ono, jak komunikovat jak zvládat hádky, jak si dělat domácí ústavu a ve finále Jak si také udělat technickou vztahu. To vše v mé knize partnerský manuál, kterou můžete získat na mém e-shopu ales.kalina.cz lomenoobchod. Tak jo, budu se těšit že si každý může ze vztahu udělat docela slušnou parádu.