Tak já vás zdravím tady je Aleš Kalina. Proč vlastně hledáme tolik jistot? Chceme být ukotvení, když vlastně nejistota je základem úplně všeho a navíc v sobě obsahuje všechny možnosti které od života hledáme. Je to zajímavý případ poněvadž v dnešní společnosti, že chceme být u kotvení, chceme mít pojistky, chceme mít na všechno jistoty, chceme od partnera jistoty, od sebe jistoty v podstatě chceme mít doma úplně všechno zásoby, chceme pořád mít ve všech oblastech jistoty a přitom žádné jistoty nikdy mít nemůžeme. Zkuste se na to podívat tak, že když jsme byli u maminky v bříšku, tak jakou jsme tam měli jistotu? Vůbec žádnou. Nebyla tam žádná jistota a přitom... U nás bylo perfektně postaráno. Nebylo tam nic, nemohli jsme se pojistit na porod, nemohli jsme mamince nadyktovat, kdy se vlastně jako narodíme. Nemohli jsme udělat vůbec, vůbec nic. A přitom se stala jedna z největších věcí, která se vůbec na světě stane, že se za krátkou dobu vyrobí člověk Z čeho? Ze dvou buněk se vyrobí něco úplně úžasného. Jenom si třeba zkuste vzít, že v naší hlavě v našem mozku Je skoro 100 miliard buněk a ty se vzájemně pospojovaly tak, že se nám začalo tloust srdce, že se nám rozbíhala tělesná teplota, že jsme byli už schopni za 8 měsíců v těle matky žít a co jsme proto byli schopni udělat Život je vůbec nic, jenom jsme se válili ve vodě a nebyli jsme schopni mít vůbec žádnou jistotu co se s náma vlastně stane a jak to dál bude. A tohle je základ co se potom změní, že přijdeme na svět a v podstatě... Jsme úplně bezmocní, bezbraní a opět se někdo jiný o nás postará a je o nás perfektně postaráno i když nemáme vůbec žádnou jistotu jestli z té postýlky někdy vylezem, jestli se druhý den ráno zbudíme a jak to vlastně celý vůbec bude, nemáme jistotu vůbec v ničem. A co se potom ve finále stane když dospějem? Stanu se z nás ulítaní blázní, který chtějí mít jistotu úplně všude. Chceme jistotu od partnera aby si nás vzal, aby před státním úředníkem, že jo někým komu je ten náš vztah úplně jedno, aby nám jako řek a políbil tu medaily a řek tak jako od teďka Chceme jistotu od pana faráře, že nás někde někdo spasí a nepůjdeme do pekla. Chceme jistotu od svého partnera že nás nikdy neopustí. Chceme jistotu od svého zaměstnavatele, že nás bude zaměstnávat nejlépe jak to vůbec dlouho půjde. A chceme jistotu od státního úřadu že nám zaplatí důchod. Chceme jistotu od leteckých společností, že nám neukradou kufr a pojišťujeme se kde na co. Ale mně to přijde úplný bláznoství. Ty největší okamžiky které jsme v životě měli, a to bylo u mámy v bříšku, jsme neměli vůbec žádnou jistotu nikdo nám nic neřek, nikdo nás nic nepojistil neviděli jsme vůbec nic. A přitom se všechno nádherně stalo. Bez toho že bychom tomu přidávali svoji vůli. A tak zjišťuju, že úplně jednoduše tím že chceme jistoty a že chceme mít všechno Jaksi požehnané, posvěcené chceme všude mít všechno svázané, tak se ubíráme o jednu z celá nejpodstatnější ingredienci života a to je nejistota. A nejistota totiž jsou Všechny možnosti hezky pohromadě, poněvadž když mám jistotu tak jsem omezený výsledkem té jistoty. Čili když mám jistotu že půjdu na výlet do Tater, no tak jdu na výlet do Tater. Nikam jinam nekoukám. Prostě jednoduše se seberu a jdu ale kolem je metrák jiných možností. A dobře to víte že kolikrát jedeme na dovolenou a upřeme se tak strašně k tomu kam jedeme, Že cesta za nic nestojí v autě je dusno, už tam chceme bejt, protože jsme upření k tomu abychom měli jistý výsledek Ale přitom nejistota je vlastně základem všech možností. Pokud nevím kam jedu tak mám neustále všechny možnosti k dispozici. Mohu si dělat co chci, mohu změnit cestu své dovolené, mohu se zastavit někde. Najít třeba někde nějaký hotílek, přespat v autě, zažít krásnou věc někde v nějaké kavárně, v nové restauraci nebo jednoduše uvidím jenom hezké místo někde na břehu řeky horského jezera nebo někde na vrcholku, kdo ví co. Čili nejistota vidím, je základem veškerého, jakého si řeknu, životního štěstí nadčení vášně Přitom je kolem nás spousta popudů, že svět je nebezpečný, že se v něm nedá žít, že je to jedno semeniště hrůzy, že tady prostě všichni chodí zdrogovaní a zlí lidi že tady je metráky nebezpečí a že nevíme co kde na nás spadne a z vesmíru co kdy jak přiletí. Přitom je všude klid. Poněvadž ten klid totiž si vyrábíme sami A čím větší jistotu chceme, tím větší byč na sebe šijeme. Poněvadž právě odevzdání se nejistotě, že nevím vůbec co bude, že nevím vůbec co přijde, je základem úplně všeho. Takže co se vlastně stalo? Že my jsme přišli na svět v jedné velké nejistotě a potom se z nás postupně stávají bytosti, který chtějí být jistoty úplně všude ale přitom vůbec žádnou nemají. Nahý jsme sem přišli a nahý taky odejdeme. Nemáme v moci vůbec nic, nemůžeme nic, nemůžeme udělat vůbec nic. Poněvadž smrt si vezme každého z nás, zatím není v našich technologických možnostech změnit tuto skutečnost a protahovat si svůj genetický kód aby jsme tady byli o trošičku dřív. O trošičku líl že jo, dřív. A přitom během toho života si myslíme že to všechno ulítáme a uběháme k smrti Já jsem teď zažil taky takovou zvláštní věc že byl státní svátek tak najednou ve vzduchu že to byl pracovní den, že jo, tak najednou jsem se ráno zbudil a ve vzduchu byl obrovský klid. To byl klid jak na Vánoce prostě přitom státní svátek no lidi řekli, hejda tak já nemusím dělat, že jo děti nemuseli do školy. Ve vzduchu obrovský klid a teď je to cejtit, jak je klid jak na Vánoční svátky. Co to je? Proč takový klid nemáme pořád? Proč jedruše nechodíme do práce v klidu? Proč nežijeme ve vztazích v klidu? Proč si nebereme volna kolik chcem? Proč na sebe neustále uvazujeme metráky bičů z plátek, povinností, výchovy dětí, rodin, vztahů, dalších biznisů, investic, prestiže a kdo ví co, když stejně na konci je smrt A tímhle tím nás jako příroda systém ve kterým žijeme, velice zajímavě učí. Přicházíme na svět a nemáme vůbec žádnou jistotu. Pak tady na světě, pokud se neprobereme, tak vlastně začínáme bláznit lítat schánět hromadit, stavět ale na konci je stejně zase pro každého z nás pro toho kdo běhal, neběhal, pro toho kdo pracoval, nebo kdo se utápěl ve míně na hlavním nádraží Je stejný konec To znamená rozpadneme se zpátky do prachu. Ať už nás pořběj nebo nás spálej rozsypeme se zpátky do prachu. Tak k čemu ty jistoty vlastně chceme? Když konec života je jedna velká nejistota, co bude, kdy to přijde, jak to bude, bude to vůbec dál, nebude to dál, takže k čemu Čili celý to moje poselství dneska je se neuvazovat k ničemu, žít svůj krásnej, úžasnej a skvělej život, být naplněná vnitřní bytost, jenom protože vím že nemám jistýho nic. Taky jsem se všiml že lidé nakupují, dělají velké nákupy a chtějí mít doma metráky zásob ale k čemu Aby měli aspoň trošičku jistoty, možná zejtra je odveze sanitka, možná zejtra někoho z nás klepne pepka, praskne cévka v hlavě a je po nás. K čemu vlastně všechny ty zásoby na účtě? K čemu vlastně všechny ty zásoby, které máme v lednicích a všude poskladaný To, že chceme jako lidi mít jistoty. Chceme mít jistoty v lednici chceme mít jistoty v žaludku, chceme mít jistoty že se zítra probudíme a budeme mít zase další jistotu ale nic takového není možný dosáhnout, poněvadž konec života nás učí jednu velikánskou lekci. Že jistého zde na zemi není vůbec nic, než ten samotný odchod. Takže co se vlastně stalo, že se z nás že jo, z těch lidí který byli v bříšku a v prvních chvílích života možná rok, dva jsme vůbec neměli v moci svůj život a byli jsme totálně odevzdaní na péči svých vlastních rodičů, že jo. A co se potom stalo, že se z nás staly bytosti které zapomněli vůbec jak vznikly a chtějí se obklopovat množství jistot? Tak třeba chceme mít jistotu ve vztahu, ale proč? Proč si chceme druhého člověka svázat tak, aby nám on řekl, že já s tebou už pořád budu já budu s tebou a jdeme do svatby a jdeme všude, možná si to necháme svázat obvázat aby jsme měli nějakou jistotu Přitom žít v nejistotě je mnohem větší pohoda. Žít ve stavu otevřenosti že kdykoliv to mohu s jedním člověkem řádně ukončit Ne, prosím vás nevěrou o těm všim co se dneska různě množí. Ale říct, hele, už prostě ten vztah vyčpěl, už mě to s tebou nebaví, nebo už potřebuju jít někam jinam. Ale vlastně pořád jsem otevřený novým příležitostem, novým vztahům novým věcem. A to staré mohu kdykoliv ukončit a to nové zase mohu kdykoliv začínat, poněvadž žiju v totální nejistotě. Dneska je mi v jednom vztahu dobře ale jak vím že mi v něm bude dobře zítra a jak taky vím že se vůbec zítra narodím a že vstanu a že ten člověk bude chtít se mnou bejt, takže je mnohem lepší žít v tom, co je teď. Teď se s tebou cítím dobře teď je to skvělý. Teď si dáme super kávu, teď si dáme super dort, teď půjdeme na super výlet, ale co bude zítra se k tomu vůbec jako nemůže vztahovat. A to je to, že lidi kolikrát by si chtěli nás svázat chtěli by nás svázat do čtverečku, mít nás jistý, jednoduše mít jisté to, Že my tady budeme zítra ale brouci moji, nic takového není. Je mnohem lepší se otevřít na jistotě, je mnohem lepší postavit svoje vnitřní sebevědomí, sebelásku a sebepřijetí tak vysoko, že není nic lepšího na světě než být sám sebou. Být sám sebou v nejistotě být sám sebou nadšený, vášnivý, otevřený všem příležitostem. A stejně tak já tady dneska s váma si povídám a přitom představuji Zítra můžu být někde jinde. Můžu klidně dělat nějakou jinou věc Mohu klidně začít dělat něco jiného, ale to, že já dělám coaching, osobní rozvoj a že mě zajímá jak se lidé kolem mě cítí, je jenom proto, že jsem se pro to rozhodl. Že mi to ve všech kombinacích, který kolem sebe mám nabízí to, že teď chci dělat toto a že to chci dělat právě z Prahy, že to chci dělat z České republiky že jsem teď tady Ale třeba zítra budu v Tajsku třeba budu na Floridě, třeba budu někde v Chile, díky to přece úplně jedno ne. Ale ta volnost a to nadšení a ta vášeň, ta svoboda, že si můžu dělat, co chci a že to je ta největší ingredience, kterou mám být svobodným člověkem a dělat si práci, kterou miluju, dělat si práci která mě naplňuje, to je přece ono ne, ale já nemám žádnou jistotu. A k žádné jistotě se neuvazuju a k žádné jistotě se ani uvázat nechci, poněvadž hele, jistota jsou omezené možnosti když to nejistota je vlastně pole všech možností, takže když nevím vlastně co bude, tak může přijít úplně všechno A svět je dobrý. Svět je jedna velká hra, kde si svojí hlavou vytváříme různé kombinace. A to, že na někoho z nás přijde něco zlého ošklivého je jenom proto, že ve své hlavě nosíme něco ošklivého. A já s oblibou vždycky říkám, když se třeba někdo naštve na mě, nebo někoho trošku poškádlím slovy a řeknu, hele, jak bys mohl ode mě slyšet že jsem ti řekl něco ošklivého Kdyby si v hlavě neměl program na to zaslechnout něco ošklivého. Takže lidi nám toho mohou naříkat, ve vztahu nám toho mohou naříkat, že jo metráky, ale my to zaslýcháme pouze tehdy pokud na to v hlavě nosíme programy. Takže, moji milí brouci moji, pamatujte si tu úžasnou věc, že sebeláska, sebepřijetí a vnitřní pocit nejistoty je základ. Milovat sám sebe natolik že se od nikoho nenechám svázat, že sám jsem tak úžasná a skvělá bytost Že žiju v totální nejistotě a nikomu neslíbím že zejtra tady budu, neslíbím partnerce, že tady zejtra budu, neslíbím zaměstnavateli nikomu že tady budu neslíbím rodičům, že tady budu, neslíbím kamarádům, že tady budu nepodepíšu žádnou záležitost, která mě sváže, že tady 20 let budu něco někde jako dělat, když nikdo z nás neví, nikdo neví co přijde, nikdo neví co bude zítra A je to úplně skvělé se s tímto naučit žít. Já vím nejde to hned. Sám jsem k tomu dorůstal taky jako bych řekl několik desítek let a různě jsem se v tom válel poněvadž mi to nebylo jasné, ale kdybych viděl toto, tak vám zcela upřímně říkám, že se nikdy nevožením, že nikdy na sebe nevedu žádný, kdo ví, jaký půjčky a smlouvy a složitý závazky... Velice intenzivně bych přemýšlel o dětech, jestli se zavážu a s kým se do toho zavážu. Velice vážně bych přemýšlel o tom, když někomu něco slíbím a velice vážně bych přemýšlel o těch věcech které vytvářejí pouta. Pouta úvěru, pouta společníků ve firmě, pouta manželství, pouta dětí, pouta slibů. Až to všechno z nás dělá otroky. A ve finále pak v tom nějak na řetězech skončíme a nevíme jak z toho ven. Jsme tam přivázaní a nevíme jak z toho ven. Že jo? Čili sečteno podtrženo. Zkuste popřemýšlet, jaké by to bylo, kdybyste byli svobodní, svobodné bytosti Být svobodným člověkem. Kdybych si mohl dělat co chci, jet, kam chci, dělat, co chci Bejt jednoduše svobodným člověkem a od toho to totiž úplně všechno začíná. Od toho že začnu toužit potom být svobodným dělat si, co chci, být otevřený novým příležitostem a vědět že zítra tady nemusím být. Mě tohleto velice velice pomáhá, protože ten náš mozek tady přece jenom je vytvořený z prachu ze mě Je to tak, je to jenom hmotná biologická mašina a on to tak nějak jako nechápe že naopak ten mozek právě chce Mít přísun cukru, tuku a všeho potřebuje aby pořád jsme mu tam dávali ty věci a díky tomu tři čtvrtě národa máme nadváhu. A když o toho odečteme anorektiky a tyhle, tak kdo žije opravdu ze správnou váhou a stará se o svoje tělo, protože ten mozek chud říká dávej, dávej, dávej chce mít jistoty, ale něco v nás hluboko v nás nám říká, hele, oprosti se od všeho Pojď začít žít život svobodný, nechtěj žádný závazky, nechtěj žádný sliby nechtěj si nikoho k sobě přivazovat, nechtěj se nechat zotročovat v jakékoliv práci A pojď žít hezký a svobodný život. Většinou to je jediné, co máme. A příroda nás to učí, ptáci nás to učí, že si svobodně lítají po obloze. Všude je volnost, všude je svoboda a ve všem je nejistota. Nic není svázané dopředu tak, aby člověk musel čemkoliv otročit. Takže co se vlastně stalo, že se z nás staly otroci? Když jsme na svět přišli totálně svobodný a v podstatě se o nás stalalo mateřské lůno, zcela svobodně automaticky jsme se vyvinuli úplně geniální zázrak nového těla a my jsme k tomu nepřidali vůbec nic. Proč tedy potom když jsme dospělí, se snažíme k tomu svému životu přidávat? Snažíme se ho oplácávat jistotou? Když ten největší zázrak našeho narození byl totálně nejistý. To je paradox života. Uvolnit se tedy a říct partnerovi, hele, já tě mám rád, ale není možné s ničím počítat prostě chci začít žít víc svobodně, ne do nevěry a přítat to, ale říct to. Stejně tak v práci žít proto, že tam chci být a že mi to dává smysl a ještě mi to nedává smysl, tak odej pryč a nebát se toho, začít ten život po svým, neuvazovat se zbytečně k ničemu a nedělat žádný zbytečný závěry, zbytečný, zbytečný zbytečný věci. A dozvěděl jsem se, že jeden z mých dobrých kamarádů skončil v base jenom proto, že chtěl pořád víc a víc a víc a víc a pak už to neutáh, chtít víc Přitom se ukazuje, že k životu je potřeba hrozně málo a že život v nejistotě že já vůbec nevím co dneska přijde a jak to celý bude vypadat, je vlastně jedna z nejkrásnějších věcí, který mám, protože kdykoliv můžu udělat právě to, co se mi chce. Takže tolik dnešní téma, jistota je pouze vybrané množství možností kdežto nejistota je vlastně pole všech možností, kde si můžu dělat, co chci. A nad tím vším totiž jak jsem se k tomuhle ke všemu dopracoval, trůní jeden důležitý aspekt A to je to, že se cítím dobře že se neustále cítím dobře že mám vnitřní pocit hlubokého klidu, že jsem si ze své hlavy vyndal skoro jedenáct a půl tisíce emočních rovnic které mi tam narostly z mého rodu, že jsem se stal pokojnou bytostí ve čtyřech kvadrantech na devět celých dva od rána do večera a že jsem si řekl, hele já se... Nebudu k ničemu přivazovat Já jsem se nenarodil proto, abych se k čemukoliv přivázal, nenarodil jsem se proto, abych bydlel, nenarodil jsem se proto, abych plodil děti, nenarodil jsem se proto, abych šel do manželství, nenarodil jsem se proto, abych uspokojoval společenský potřeby, abych uspokojoval lidi sousedy lidi kolem sebe rodiče, kdo ví koho všeho, abych uspokojoval. Ne, nic takového není. Já jsem tady proto. Abych mohl prožít svůj nádherný, krásný úžasný život. A stejně tak to máte vy. My jsme tady proto, abychom prožili svůj krásný nádherný život. A to má parametr vnitřní klid, že se cítím stále dobře, že mám ve čtyřech oblastech práce peníze, zdraví, vztahy vysoký čísla nad devět, že se pořád cítím dobře. A z toho pak začne vyvěrat jeden dobrý aspekt A to je žít v nejistotě, nebýt jistý vůbec s ničím a mít všechny kombinace kdykoliv neustále k sobě. Fajn, chci se jít potápět zejtra jedu chci jít na kolo, jedu, chci jít pracovat v jiné země, můžu začít pracovat v jiné země, chci prostě jít táble na večeři, můžu jít na večeři, chci jít spát pod stan, jdu spát pod stan. A komu to mám vysvětlovat? Koho se mám ptát? To je schýzané. Prostě se seberu. A to je pole všech možností, které neustále denně přidává do mého vnitřního světa pocit hezkého, že jsem si dobře vybral, ale současně jakousi vnitřní vášeň a odpovědnost, že je to všecko nakrátko, že nevím jak dlouho tady budu. A teda ten pocit totiž že nevím jak tady dlouho budu, mě staví do latě. To je jedinej pocit který mě staví do latě. To je v podstatě jediná si můžeme říct, jistota, ke který se můžeme stoprocentně upnout. A to je to, že nevíme jak tady dlouho budeme. Takže k čemu veškeré to honění, k čemu to chvátání, k čemu to bláznění, k čemu to starání Když nevíme jak tady dlouho budeme, je tedy mnohem lepší přijmout fakt, že jsme nahý přišli a nahý odejdeme a otevřít tady ten zabetněnej mozek tomu že nedostane žádnou jistotu že nic není jistý a začít si žít život podle jednoho jediného pravidla. A to je, cítím se dobře, necítím se dobře. Chce se mi to dělat? Nechce se mi to dělat. Mám tam vášeň, nemám tam vášeň. A nám doma tloukly do hlav, že musíme že jo. V okamžiku jak jsme trošičku zašli z té postýlky vylejzat, tak to začalo. Můžeš nesmíš, pozor, poslouchej, nedělej. A začalo nás to omezovat příkazy. Zde tak jsme šli pak do školy a zase úkoly a dělej, takže ta společnost nám vlastně předala úplně nesmyslný instrukce Které z nás udělali závislé otroky, místo toho aby jsme pořád žili v totální nejistotě. Komu kdy nám doma říkali, hele, teď si můžeš dělat co chceš, my ti věříme, že jsi skvělá bytost. Komu z nás říkali, hele, tak jako ta škola ono se to taky jako nepodělá, no a co, že jo. My ti věříme že to zvládneš a že máš v sobě svůj talent a že to dokážeš a že ti dáváme plnou volnost k tomu aby jsi mohl dělat Co chtěl, kdo z nás, jsme to doma slychali, já ne, to bylo samý, musíš, měl bys, dělej, takhle je to správný, poslouchej mě, já vím líp než ty. A my nás to potom vyplyne do života a stanou se z nás kopie že jo, stanou se z nás kopie našeho celého rodu, kteří nám naprogramovali do hlavy všecky ty bláboli. A jedině jak poznám že je to blábol, je to, Že aplikováním svého života a těch pravd, které v hlavě mám což vidím ve své práci ve vztahu, v penězích, ve zdraví, je to, že se tam necítím dobře. A to, že se tam necítím dobře je jenom důkazem toho, že jsem uchýlený od sebe, že mojí vládu nade mnou má mozek a že hlava vládne jenom že hlava Je kompůter, hlava je paměťové médium celého našeho rodu. V naší hlavě máme programy až šest pokolení zpátky, jak to jsem doposavat vyskoumal. A to nás ovládá. Takže když já se necítím dobře tak je to jenom proto, že se necítím dobře ve vztahu. Není to úplně to ono. V práci se necítím. Ve svým těle se necítím ať už mám podváhu nebo nadváhu nebo nějaké nemoci. Ve svých financích se necítím jistý, že? Ale co je toto jistý? Tak je to jenom proto, že jsme uchýlení od toho Největšího a nejvzácnějšího, co máme. A to je naše třetí složka. Naší třetí složka bytí, která nám dává najevo, že žijeme z hlavy. A když žijeme z hlavy, tak to poznáme podle toho, že nemáme dobrý pocit že jsme uchýlení od svých desítek. Takže to si můžete krásně změřit jak daleko od svých desítek jste. Tak, takže mrouci moji, toto je moje zpráva dneska pro vás, jsem rád že jste to doposlouchali až sem, že vám to něco užitečného přinese a rozhodně není potřeba se bát, poněvadž klidně si můžete ve svý představivosti se vrátit zpátky do dělohy a říct si, hele, přísun všeho teplo, jídlo a vývoj tam byl na největší vůbec možné intenzitě Jaký si dokážeme představit. Takže co se potom stalo, že nás to vyplivlo ven a z nás se staly bytosti díky různým blábolům rodů, které ztratili to nejkrásnější, co v bříšku měly. A to je to, že o nás bylo totálně postaráno ve všech oblastech, aniž bychom proto udělali cokoliv. Takže hele, příjemné žití v nejistotě. Tak zatím ahoj