Tak já vás zdravím tady je Aleš Kalina u dnešního dalšího podcastu na téma o tom, jak si vzít zpátky svoji kreativní sílu. Co to vlastně je taková kreativní síla a proč se budeme zrovna dnes zabývat tímto tématem, poněvadž kreativní síla totiž je něco co máme všichni co dostáváme všichni do výnku a velmi často o to v raném dětství přicházíme. Jaké něco takového možné? Nejprve se ale pojďme podívat na to, co to vlastně kreativní síla je, pak se podíváme na to, jak ji ztrácíme, jak ji vlastně můžeme získávat zpátky a jak si díky tomu že máme velkou kreativní sílu... Můžeme užívat života mnohem více. Na začátku je ale potřeba nejprve pochopit co to vlastně kreativní síla je a zda vlastně i já mám dostatečně velkou kreativní sílu. Poněvadž ono se nám může zdát z těch našich životů, že někdy nemáme kreativní sílu vlastně vůbec žádnou anebo že vytváříme nesmysly ve kterých se nám ani nechce dlouhodobě Jak se tak nějak podíváme na své vztahy, svoji práci, svoje peníze, svoje zdraví, svoje těla, svoje blízké, svoje přátelé a řekneme si lidi zlatý, tak to, co jsem to vlastně v tom svém životě vytvořil. Smyslem tohoto podcastu je dát tak nějak lehkej nadhled a pozbuzení o tom, že kreativní sílu totiž máme všichni úplně stejnou Že bez rozdílu toho, kde žijeme, jak žijeme, s kým žijeme, kde jsme vyrostli, co se nám v životě událo, tak všichni bez rozdílu, ty nejlepší na světě i ty nejhorší na světě Mají kreativní sílu stejnou. A to je docela hustý, že jo? Stejnou si položíme otázku ale prosím tě teď já vlastně žádnou kreativní sílu nemám, teď se podívej na ten můj život jak žiju. To je prostě kdo ví jaký. A ponižujeme se často v těchto různých situacích poněvadž si myslíme že to, co jsme vytvořili když se na to koukneme že to je Není nic moc. A já to častokrát slýchávám že prostě některé věci v životě nechceme, že se nám to nelíbí že bychom to chtěli všechno jinak a láveme si hlavu nad tím jak je to možné, že jsme si dobrovolně byli schopni vytvořit životy, ve kterých se nám ani kolikrát nechce žít A to je, já vím je to paradox. Nicméně je potřeba pochopit jak kreativní síla funguje, poněvadž když to totiž nepochopíme, tak se podívejte jak to vypadá lidem kterým je pak více než 40, 45 let a nerozkodují sami sebe, čili nepoznají princip své kreativní síly. Tak začnou chřadnout, začnou tak nějak pokukovat po důchodu po bačkorách a už by pomalu ani nechtěli nic dělat, těší se na vnoučata a ve směs vynikají tím že sledují každý díl seriálu, pečou buchty cukrový a kdo ví co, poněvadž už jim jaksi uniklo to, proč tady na této kulaté kouly vlastně jsou. Kreativní síla je totiž něco co máme všichni. A zastavme se tady chviličku. Všichni ano. A toto je jeden z mých největších vynálezů. Že totiž kreativní sílu máme všichni bez rozdílu a stejnou. To znamená že všichni neustále tvoříme. Sedm miliard lidí na planetě Kreativní sílu máme všichni a můžeme dobře vidět jakou sílu má. Když se podíváme na lidi které asi známe všichni, ať už je to Bill Gates nebo Elon Musk, různé lidi kteří dosáhli hodně velkých výsledků, Steve Jobs, iPhone, který nosíme všichni v kapse a určitě z vašich oborů, kde pracujete si budete jmenovat svoje vlastní lidi kteří vytvořili něco velkého a dostali za to různá ocenění, tak na nich vidíme jak velká kreativní síla může být Potom se podíváme na druhou stranu, na lidi kteří žijí v bídě, kolikrát na drogách, ovládání jsou alkoholem nebo nějakými hrůzostrašnými pocity zmaru, dějí se jim hrůzostrašné věci, ale i toto je totiž kreativní síla. My totiž vytváříme neustále. A ta síla když se podíváme jak tvoří v těch velkých věcech lidí kteří změnili svým chováním myšlenkami a nápady celou planetu, tak stejně tak na druhé straně jak dokáže ničit a deptat lidské osudy alkoholem, drogama, neúspěchem, pocitem zmaru depresema a kdo ví čím vším A to je potom ta druhá strana kreativní síly. My totiž tvoříme neustále. Od rána do večera. I když spíme tak síla tvoří buď proti nám nebo k nám Jak vlastně můžete dobře poznat jak taková kreativní síla tvoří ve vašem případě? No tak, že se podíváte do svých čtyřech oblastí mé oblíbené čtyři oblasti že práce peníze, zdraví a vztahy A řekněte si, jak se v těchto oblastech cítíte na stupnici 0 až 10. A pokud tato čísla jsou nízká čili pod 8,5, tak to znamená že si vytváříte život, který nechcete. Ale kdo by si chtěl vytvářet život který nechce? To je přece blbost. My všichni chceme život, chceme ho žít krásně, chceme si ho úžasně prožívat. Samozřejmě jsou masochisti, který se chtějí nechat přitloukat na kříž, protože jim dělá dobře, když se necítí dobře ale těch je málo. Čili chceme žít skvělý život, chceme žít perfektní život, chceme žít úžasný život, chceme se koukat na svoje děti, chceme milovat svoji práci a... Vstát ráno a říct lidi zlatý, kde je ta moje úžasná práce, chceme za ní dostat dobře zaplaceno a chceme v těch našich tělíčkách žít tak, aby nás ta těla neotravovaly nemocema, to chceme všichni. Takže se podíváte do těch kvadrantů, práce peníze, zdraví a vztahy a jakmile ta čísla jsou nízká Čili pod 8,5. Tak to znamená že vaše kreativní síla tvoří proti vám. Čili že jí máme všichni stejnou ty i já máme stejnou sílu, ale když nemáme to, co chceme, znamená to, že ta síla tvoří proti nám. Samozřejmě že krásná otázka zní a podle čeho tvoří. Jaké noty má teda potom Bill Gates a všichni velcí muži a ženy na této planetě a jaké noty pro tvoření mám já. No, ale k tomu se dostaneme za chvilku poněvadž klíč a kořen všech těch věcí leží v dělo se, když jsme byli u maminky v bříšku, v porodu a do sedmi let našeho života kdy se nám programoval mozek Čili z tohoto co je podstatné vědět je, že kreativní síla je stejná pro všechny lidi že neexistuje rozdělovník její síly, že není pravda že někdo kdo je velký na světě, že on má a zdědil a získal a koupil a doplnil si v knížkách svoji obrovskou kreativní sílu, není to tak, ale všichni máme kreativní sílu stejnou Hele to je, mě to naplňuje. Já jsem z toho nadšený, když jsem tohle to asi uvědomil že neexistuje žádnej rozdělovník štěstí. Že my všichni jsme si rovní, že my všichni patříme k sobě že my všichni vytváříme jednu velikánskou věc Které říkáme svět které říkáme vesmír které říkáme náš, naše rodiny, naše děti, naše peníze naše těla, naše zdraví, že my to všichni vytváříme jednak každý sám za sebe v tom svém světě, ale jednak, že se těch sedm miliard mozků hodně pospojovává v jednu oblast Obrovskou kreativní sílu. A jen si to zkuste představit jaký by to bylo, kdyby se sedm miliard lidí spojilo v jednotném přemýšlení klidu harmonie, lásky, pohody, že by všichni měli to, co chtějí mít, a že by kreativní síla sedmi miliard lidí vytvářela jednotně V harmonii klidu lásky, radosti hojnosti zdraví, bohatství. To by se planeta jinak otáčela, co? To by to tady jinak vypadalo. Pojďme se nyní podívat na to, co vlastně tu kreativní sílu řídí. Budeme tedy říkat ne, že ji zmenšuje, protože ona tvoří, že jo, tvoří neustále, a buď to tvoří proti nám čili že v kvadrantech nám přibližuje Čísla k desítkám, takže čím víc se dostáváme k desítkám, tím víme že kreativní síla je synchronizovaná s naší tzv. třetí složkou, čili že je v harmonii s naší osobností a vytváříme v náš vlastní prospěch, onovač čím jsme blíž k desítkám, tím větší, hlubší klid v sobě máme. Co tedy tu kreativní sílu řídí? Podle čeho se ona nastavuje? Protože jestliže ji máme všichni stejnou a někdo má a jiný nemá, tak to znamená že kreativní síla u každého z nás tvoří podle určitých not. A pokud do toho vložíme jednoduchý parametr, že jsme si všichni rovní, že neexistuje žádná nadřazenost Že neexistuje žádný rozdělovník štěstí a neexistuje ani osud, nic takového není, že my sem přijdeme jako čisté bytosti, vzájemně rovné a v našich domácnostech, v našich dětstvích, v našich rodinách, v našich školách a školkách se nám nastaví mozek a získává noty k tomu Jak vlastně potom v budoucnosti budeme tvořit. Takže když jsme byli malincí a už v děloze, moje výzkumy sahají až do dělohy, kdy se začínají programovat první neuronové buňky, že už tam se začíná zapisovat jak funguje láska Jak funguje přijetí, jak fungují peníze, jak funguje hojnost, jak funguje spolupráce mezi rodiči jak to vlastně na světě celé je a to dítě dokud je v bříšku a v podstatě do prvních sedmi let života, není schopno si ověřit informace, které se do hlavy zapisují Všechny prožitky, které jsme měli, každýčká událost každýčkou věc, kterou jsme viděli, slyšeli, všechno co se doma dělo a co jsme viděli mezi rodiči, jak se objímali, přijímali, či se nenáviděli, hádali, či se po sobě házeli nože a talíře a blbli doma kdo ví jak. Nebo se nás říkali, snažili se nás potratit, zabít, zaškrtit, kdo ví, co se nám v těch rodinách dělo, tak mozek to jednoduše vzal a zapsal to jako extrémně pravdivou informaci. Čili další poznatek do sedmi let se informace které vstupují do naší hlavy, zapisují bez ověřování. A kreativní síla, kterou potom v budoucnosti budeme používat pro své vlastní životy, je řízena těmito zapsanými programy v hlavě. Čili ona netvoří sama od sebe, jak se jí zamane, ale dívá se na noty podle kterých tvořit má. Když se podíváme na děti jak jsou kreativní, jak staví, jak ztrácejí pojem o čase, jak milují, jak se dokážou neřištně přitulit a jak je jim úplně jedno co si o nich budeme myslet, tak je to něco úžasného Takový život bychom chtěli žít všichni, bychom chtěli že jo, celý život ruku na srdce, prožít život jako prožívají děti na písku Nic, nic, prostě nemají přehled o čase, o penězích, o starostech co jak bude, den jim uteče jak voda. Vyčerpaní jdou spát a ráno se nadšení budí a otevírají svoji náruč k tomu aby prožili svůj další den. Lidi zlatý, co víc si přát. A my pak v dospělosti že jo, se probereme a co budeme dělat, jak to budeme dělat a co támhleten a támhleten a jak to dopadne. A doslova zabalení do starostí Vstupujeme do toho našeho dne. Doslova zabalení do starostí. A přitom já mám výzkumy udělané, že je úplně jedno kdo se snaží a kdo se nesnaží. Kolikrát lidi vytvoří výsledek a vůbec se nesnaží. Prostě potkají támhle potkají támhle, tak nějak se to seběhne. A jiný zas na druhou stranu dře jak mezék, jak osel každej den maká pilně jak včelička a stejně svého výsledku nedosáhne. Pár příkladů, které mi zřejmě potvrdíte, já jsem si vždycky tak přál vytvořit luxusní partnerský vztah. Mohl jsem se usnažit k smrti a stejně se mi to do dneška ještě úplně nepodařilo. A to ne proto, že bych byl idiot, kretén, že bych byl prostě blb který není schopný to budovat, ale jednoduše moje kreativní síla. A vytváří věci, které ještě úplně nechci, čili ano, jasně, makám na sobě, dělám v tom velké pokroky, ale vidím jak si ta kreativní síla ještě se mnou kolikrát pohrává do různých zákoutí, kterými kolikrát příjemný nejsou A stejně tak v pracovní oblasti já jsem takovej dříč a makač, pracoval jsem vždycky poctivě a intenzivně a myslíte si, že mě to pouštělo do oblastí, které jsem si slíbil, někdy ano samozřejmě ale kolikrát ne, zkrachovala mi firma, postavil jsem nádherný věci na to, abych je o tom přenechal někomu jinému ale proč to tak je? No poněvadž v mé hlavě byly zase rodové vzorce na práci, taťka neustále jenom dřel, pořád se jenom chodilo do práce, pořád se jenom neustále makalo, jasně? Takže jak by moje kreativní síla mohla vytvořit nekonečný zdroj příjmů, že bych ležel s dortem, makovníkem u pusy popíjel výdeňskou kávu a říkal si, tak teď už do konce života nemusím dělat. No jasně, směřuju k tomu je to můj velikánský cíl, ale vidím že kreativní síla ještě v tomto je taková jako liknavá, no ale proč když takových vzorců mám ze svý hlavy venku, no poněvadž zřejmě tam ještě nějaký budou, poněvadž naši neustále dřeli, v našem rodu nic jinýho nebylo než neustálá dřina, tam nikdo neseděl ve smyslu hele já mám vyděláno a můžu procestovat celý svět, já jsem byl támhle támhle támhle támhle Jsem nic takového neviděl Já jsem viděl jenom pořád samou práci. Jak tedy může kreativní síla vytvářet takovou hojnost, abych nemusel dělat nic? No, jasně, už chápete trošičku že jo, jak kreativní síla pracuje. Stejně tak, když se podíváme do oblasti peněz co jsme doma viděli, slyšeli, jak rodiče zacházeli s penězma, jak se utráceli peníze, tak zase tímto kreativní síla dostává informace jak má tvořit, koho k nám má přivést, jaký druh biznisu nás napadne. A já jsem se teď bavil s kamarádkou a uvědomil jsem si jednu věc, že jsem se jí snažil říct něco vysvětlit, o něčem jsme se bavili. A teď já jsem zjistil že ona mi to jako odkejve, ale vlastně podle toho vůbec jako nejedná, že prostě Příště druhej den, třetí den, zatejden vlastně vznikne podobná situace a ona se v ní zachová úplně stejně, takže mně jako došlo, že vlastně sice mi to odkejvala ale vlastně vůbec neslyšela to, co jí říkám. A pak když jsem do toho víc začal šťourat tak jsem zjistil, že náš mozek je takovej jako parchant v tom, že sice nám to tam přes ucho vletí, ale to jde o to, jaký smysl tomu náš mozek dá. A taky se může stát že my to sice uchem zaslechneme, ale mozek není schopen tomu přiřadit vůbec žádný smysl. A tento test udělali, a můžete si to dohledat na YouTube, že současná medicína klobouk dolů vrátila slepému člověku zrak. Jednoduše v mozku něco poštelovali nějaké dráty, a člověk začal vidět. Nikdy předtím nic neviděl a najednou začal vidět Tak všichni byli zvědaví jako co uvidí, když mu to tam v té hlavě pospojujou. A představte si, že tento člověk viděl světlo, viděl věci, ale viděl stíny. On nebyl schopen tomu co kolem sebe vidí, přiřadit smysl Co to znamená Že naše hlava, když jsme byli malí, tak neustálým pozorováním, odkoukáváním, osaháváním a toho co nám říkali, jsme se naučili věcem dávat určitý smysl Že židle je židle, že štverec je štverec, že kytka je žlutá, že párek je párek a že kus vepřovýho a řízek je řízek, že auto je auto, že slničko je slničko. Ale tento člověk začal vidět Ale mozek nebyl schopen, on sice viděl světlo, viděl stíny, ale nebyl schopen věcem kolem sebe přiřazovat smysl. Takže on viděl svoje vnoučata a poznával je podle hlasu ale vlastně neviděl jak vypadají. Co z toho plyne, že pokud náš mozek nedokáže věcem přiřadit správný smysl tak se vlastně děje to, že my vidíme věci jinak než jak bychom je potřebovali vidět. Tam, kde může být příležitost ji nevidíme a tam, kde je past, nám to může hlásit že to je cesta Tam, kde vidíme možnost zdravé investice, tak tam vůbec žádná být nemusí. Tam, kde naopak může pro nás být vhodný partner, tak nám to mozek jako vhodného partnera nemusí vůbec přeložit. A pokud se budeme bavit o zdraví, o nadváze, že jo to je taky jako nádherný případ Já jsem nikdy neviděl tolik lidí, kteří měli nadváhu, kteří by věděli, jak se té nadváhy zbavit A při tom dlouhodobě se jim to vlastně jako nedaří se jí zbavit no poněvadž mozek že jo, překládá ty informace jinak a ve finále kreativní síla potom tvoří tak, že jsme tlusčí a tlusčí že máme větší a větší hlad, že to vlastně vůbec nechápeme. Ale nedokážeme se proti tomu nějak postavit. Čili jinými slovy, že mozek neumí poslat ty správné signály, abychom si vytvořili těla, která všichni chceme. A já si myslím že nikdo z nás nechce být chudej, nikdo z nás nechce být tlustej, nikdo z nás nechce mít ošklivý tělo, nikdo z nás nechce žít v blbým stahu, nikdo z nás nemá chuť žít tady v těch věcech Nicméně jak se nám krásně ukazuje, mozek má dostatečně velkou kapacitu na to, aby nám mohl posílat falešné informace. Aby kreativní síla mohla tvořit ne podle toho, co my chceme, ale aby tvořila podle rodových vzorců. A toto je další věc. A tady se na tom chviličku zastavíme. Zkuste si teď říct Jestli chcete žít v bídě, jestli chcete žít s nízkými emočními číslama, ta čeština, že jo jestli chcete žít s partnerem, kde neproudí láska práci, kterou nemáte rádi a zdraví který nechcete nebo tělo, které nevypadá úplně skvěle, že jo, dejte si teď ruku na srdce se mnou a řekněte si, no já tady to vlastně vůbec nechci, ale jak je možný, že to vytvářím Vytvářím to proto, že moje kreativní síla je nastavená proti tomu co chci. Na základě čeho kreativní síla tvoří? No na základě vzorců, který ve své hlavě mám. A kde se tam ty vzorce vzaly? Tak? Jsou to rodové programy až šest generací zpátky se nám to nakopírovává do hlavy, takže my aniž bychom chtěli tak kopírujeme životy, dostáváme instrukce od své hlavy o tom, jak máme žít ale ve směs je to jenom průměr života Našich předků. Maminky, babičky, dědečka prababičky, pradědečka všech těchto lidí kteří tady žili. Ale vůbec líbil se nám jejich život. Chtěli bychom vůbec žít jejich život jak žili? Já myslím že ve většině případech ne. Nicméně život který doposavat žijeme, pokud je pod 8,5 v jednotlivých kvadrantech je vlastně jenom kopírování života našich předků. Čili že kreativní síla dostala instrukce od našeho rodu vytvářet náš rod, vytvářet a zhmotňovat rodové předpoklady, rodové vzorce, rodové nastavení, rodové věci. Toto je zákon. Pokud ten zákon chci změnit, pokud chci nasměrovat svoji kreativní sílu ve svůj vlastní prospěch, tak na to z mých výzkumů existuje jedna věc. Absolutně neexistuje vědomě si říkat, co zvládnu, to udělám pozitivním myšlením že to je prostě jenom vědomá činnost, afirmace, vědomá činnost cokoliv co se týká jakýchsi super úžasných předsevzetí, poněvadž to všechno je vědomá činnost Abych teda svoji kreativní sílu nasměroval ve svůj vlastní prospěch tak musím začít měnit noty podle kterých ta kreativní síla tvoří. A to jsou podvědomé vzorce. Musím tedy sám v sobě změnit podvědomá nastavení, podvědomé noty, podvědomé vzorce, které ovládají všecko to, co ve svém životě tvořím a nejsem s tím spokojený. Řeknete si, jak se taková věc dá měnit, jak se to dá ve své hlavě přeměňovat, no tak starý psi už vědí, že mám svůj jedinečný vynáleze moční rovnice, takže si ji dohledáte na webu aleškalina.cz, je moční rovnice a je možný na tom začít nějak dělat, je možný mi napsat je možný zahájit jakoukoliv spolupráci v mém online programu v mentoring klubu to všecko je možný, to všecko si můžete dohledat a není to nic tajného. Ale smyslem celého tohoto podcastu je vám dát nový pohled na to, jak jsme jedineční, jak jsme úžasní. A že když jsme byli malí, tak jsme sem přišli úplně perfektně nastavení na obrovské tvůrcovské megačiny, ale jednoduše nás okradli. Vzali nám to. Svými výroky, svými přístupy tím jak se k nám chovali tím jak nás chválili nebo nechválili, tak nám to jednoduše ukradli čili kreativní sílu naštěstí jako takovou nám nevzali, ale ohlíjí tak, že vytváří proti nám. Vzpomínám si na otázku na situace, které jsem pochopil až mnohem mnohem mnohem později, kdy já mám v sobě talentovou služku vynálezce Takže jako kluk jsem vytvářel úžasné věci. A jsem už v deseti letech vymyslel třeba zabezpečovací zařízení. Potom jsem perfektně hrál na kytaru. Potom jsem vymyslel ohřívače vody. Vymyslel jsem z Merkura různé takové krásné věci, kladkostroje a jeřáby. A vymýšlel jsem spoustu věcí ale doma Jsem vždycky jenom slyšel, prosím tě uklidni se, a to nezvládneš a vrať se na zem a no chodíš moc v oblacích, a co to tady vymýšlíš za kraviny, nevotravuj potřebuji stírat, a takovýhle kousky. Takže potom moje první podnikatelské záměry, které dneska když se na to koukáme zpětně, mají opravdu miliardové hodnoty tak já jsem nebyl schopnej je dotáhnout do konce, poněvadž buď to se mi smály, nebo mě měli za blbce, nebo mi prostě říkali, že to nejde, Takže ten talent, on les ven, on se projevoval, on byl, no, jenomže samozřejmě instrukce, které jsem dostával od své hlavy a od svého rodu byly, že jsem idiot, kretén a že to jednoduše mám jít do zaměstnání a dělat to, co dělají všichni, nikde nevyčnívat a přitom v tom byly skryté tvůrcovské poklady a krásy Takže drazí moji, když jste to doposlouchali až sem, tak je to úplně skvělé. Na závěr si položte jednoduše ruku na srdce a řekněte si, tak moje kreativní síla je stejná jako je všech lidí na světě, i těch nejlepších lidí na světě, i těch nejhorších lidí na světě. A já svoji kreativní sílu jdu uvolnit, já si ji jdu zpátky vzít, to co mi vzali tenkrát když jsem byl malej tak si to beru zpátky a jdu vytvářet svůj skvělej vztah, jdu vytvářet svoji skvělou práci, jdu vytvářet svoje skvělý peníze, jdu vytvářet svoje skvělé tělo. Vytvořím si dost lásky a harmonie, vytvořím si skvělou práci, která mě bude bavit, vytvořím si skvělý prachy, který mi potečou a zhubnu nebo stloustnu záleží kde na jakým váhovým čísle jste. Ale že ode dneška si berete zpátky tu kreativní sílu ve svý pozitivnosti a začínáte ji používat ve svůj vlastní prospěch O to tady jde. To je to jediné co chcem vytvářet krásu nádheru a úžasnost ve svůj vlastní prospěch. Čili ruku na srdce, že jo? Jako fyzicky si ji tam přiložte. A řekněte si, já si dnes beru svoji kreativní sílu, kterou mi tenkrát vzali. A nenechám jí, aby tvořila proti mně. Jdu na to, abych si vytvořil život, který kdesi v hloubi své duše chci. Poněvadž jinak umřu nenaplněnej. Umřu sám, nebudu se mít na smrtelný posteli za co pochválit a ty nejlepší, nejkrásnější věci, které ve mně jsou, zaniknou a umřou ve mně. Tak, jak kdysi někdo prohlásil Víte, kde je zakopán největší poklad na metr čtverečný? Zkuste si na to odpovědět. Pří na Hřbitově. Poněvadž tam si totiž bereme ty perly, které máme v sobě a nestihli jsme je dát světu, aby i ostatní z toho našeho bohatství mohli něco mít Takže vzhůru do toho pojďme probudit svoji kreativní sílu, pojďme si ji vzít zpátky a začít vytvářet ve svůj prospěch i ve finále pak aby z našich pramenů se mohly napít i ostatní. Tak jo, tolik dnešní podcast, mějte se krásně a zase příští týden u dalšího podcastu se na vás zpět Budu těšit Pokud jste nový, tak nezapomeňte si zaregistrovat na Spotify, nebo na Apple Podcastu nebo na Google, nebo čistě jenom si udělat odkaz na můj web, ale samozřejmě pokud si můžete věci dát do mobilu tak už vám potom ode mě nic neunikne. Tak jo, mějte se krásně a zatím ahoj