Potřebujete udělat vážné rozhodnutí a máte před sebou více cest? Stojíte na životní křižovatce a neustále přemýšlíte sem a tam, jak to vlastně udělat abych se rozhodl správně? Možná kupujete i knížky a hledáte své důležité rozhodnutí těchde u někoho jiného. Pravděpodobně se i vyptáváte všech svých známých a přátel a hledáte návod na to, jak to udělat, abych jednoduše našel to správné v sobě. Nikdo z nás přece nechce udělat žádnou chybu. Nechceme zvláště v těch důležitých rozhodnutích dělat něco, co by nás dlouhodobě mohlo přivést na cestí, či bychom svých rozhodnutí litovali Ale je to tak, všichni je máme za sebou, všichni si kolikrát strkáme hlavu do písku a říkáme si, lidi zlatý, jak jsem mohl něco takového to dopustit, to je děsný, jak jsem mohl být kdesi v minulosti tak hloupý. A tak když dnes opět stojíme na podobné křižovatce, tak si klademe tu zcela zásadní a důležitou otázku člověče jak to udělat, abych zase nemusel někdy v budoucnosti strkat hlavu Www.hradeckralove.org Aby jste mohli být ve svých rozhodnutích lepší, chytřejší, moudřejší a bytečně jste nemuseli vyhazovat svoji úžasnou životní energii na něco co ve finále vyhlásíte jako úplně zbytečné. Přišel jsem totiž na to, že je to naše vlastní hlava, že neexistují žádné nějaké externí síly, které by nás formovaly či strkaly, ale že naše hlava je přednostně nastavená na určitý druh rozhodnutí. Pojďme se podívat na některé příklady. Jsem-li z domova nastaven na určitý druh prožívání emocí? Tak budu k sobě v životě hledat lidí, se kterými je budu moci prožívat znova. Co to vlastně znamená Že náš mozek totiž nám vyhodnocuje lidi kolem nás tak, abychom se obklopovali lidmi se kterými budeme prožívat ty samé situace, jaké jsme kdysi prožívali doma A náš mozek se nastavil do sedmi let z velké míry, jak se dnes ukazuje až skoro 70% veškerých našich programů a nastavení pramení z našeho domova do sedmi let našeho života. Takže pokud se ocitneme mezi lidmi kdekoliv tady na té planetě mezi sedmi miliardami lidí Tak si náš mozek vybere právě ty, ze kterými bude moct prožívat ty samé situace, jako jsme kdysi prožívali doma. A i když si to neuvědomujeme, tak to tak je, stačí se pouze na chviličku zastavit a říct si, no člověče, proč já prožívám zrovna toto se svými kamarády. Proč mě třeba někdo znova zradí, nebo mě vyhlásí, nebo mě poníží, nebo mi pořád připomíná že jsem neschopnej, a nebo naopak na druhé straně mi dávají najevo, že jsem skvělej, že jsem úžasnej, že jsem perfektní. Pak když se podíváme do oblasti svých vztahů, tak tam to... Jednoduše vidíme taky že si kolikrát vybereme partnera nebo partnerku, se kterým prožíváme nepříjemné věci. Přitom jsme tam lezli s tím že budeme prožívat hezké věci. No a opět zjistíme že pokud prožíváme cokoliv A budeme si to psát všecky ty prožitky a budeme hledat kde jsme to zažili, tak zjistíme že jsme to opět prožívali kdesi doma. Takže případ, můžeme prožívat určitou emoci chladu nebo odsouzení, nebo zmatku, nebo žárlivosti a zjistíme že doma jsme tyto věci prožívali poprvé a že mozek nám jenom dal souhlas, abychom byli s tímto druhem partnera Abychom si to všechno hezky mohli prožít pěkně znova. Podobně činíme rozhodnutí pro svoji práci. I když je zde hromada různých druhů činností a práce dobře placených a špatně placených, tak mnozí z nás skončí v hůře placených profesích přestože kolem nás je spoustu dobře placených profesí a pak už jenom můžeme snít o tom, jak těch peněz vydělávat víc No a jak se ukazuje, tak opět v této oblasti práce budeme prožívat to samé co jsme kdysi prožívali doma Koupili nám lízátka, koupili nám knížku, koupili nám dárek. Já jsem tuhle viděl malou holčičku, jak prosila svojí maminku s tatínkem, aby jí v knihkupectví koupili takový malý malou věc do vlasů. A maminka říká, a kolik to prosím tě stojí? No nějakých 125 korun. A ona, a to si jako myslíš že na to máme, abychom tady kupovali takovouhle věc? Já jsem si tak v duchu říkal, chudák holčička Co se jí pak v životě bude dít? Co se jí v životě nastaví, když vlastně rodiče jako autority nebyly ochotní dát víc a pak v budoucnosti se to ukáže tak, že další autority jako jsou nadřízení jí nebudou ochotní dávat víc Pěkný že? No a nyní pojďme k tomu tématu čili jak teda tyhle ty nepříjemné věci v životě zvládnout a rozhodnout se správně, když víme že my jsme nastaveni na to, abychom prožívali stále to samé dokola. Já jsem přišel na jednu dobrou věc My kdesi hluboko v sobě, když si dáte svoji ruku do oblastí plic a půjdete směrem až dolů k žaludku, tak zjistíte že v těchto oblastech kolikrát prožíváme spoustu emocí, které kolikrát nedovedeme přesně identifikovat ale cítíme je tam. Cítíme je tam v podobě radosti nebo v podobě žalu, nebo v podobě vzteku, nebo v podobě radosti nebo v podobě stresu a bolesti a když toto něco takového budeme prožívat, tak si můžeme říct, co to vlastně znamená, co mi to říká a zkusit tento pocit převést do slov. Pojďme si to nyní vyzkoušet na některých příkladech. Třeba máte před sebou pánové či dámy, tři možné partnery A teď se na to podíváte a řeknete si, ke komu mě to nejvíc táhne. No a vždycky jeden z nich zvítězí. A nyní si položte otázku. Jak to skutečně cítím? Jaký mám skutečně pocit nejen to, kam mě to táhne, ale co si o tom člověku opravdu myslím. A zjistíte, že právě v této oblasti kolem když půjdeme od té oblasti plic a dolů až k žaludku, že tam o tom člověku budeme něco cítit, že tam budeme něco prožívat, že nám o tamtať vyskočí určitá informace, třeba... No možná by to na výlet bylo dobrý, nebo na sex by to bylo dobrý, nebo na povídání by to bylo dobrý, ale dlouhodobě ne. A vždycky vám o tom člověku něco vyskočí. A právě toto je informace, která jde mimo dosah našeho nastavení, které se nám do života dostalo. Je to jakýsi okruh který obchází To, co nosíme primárně nastaveno ve svých synaptických mapách. Já tomu říkám takzvaný vnitřní kompas, který nám vždy ukazuje správnou cestu. Čili ještě vám ukážu nějaké další příklady. Třeba v případě mého rozhodování v oblasti vztahů, založení rodiny, potkal jsem ženu která se mi velice líbila, byla to velice příjemná dáma, A já jsem kdesi v sobě cítil, že to není úplně ono V této oblasti kolem srdce plic, žaludku, že to není úplně ono Ale mozek mi říkal, že to je ono že bych tam měl vlézt. Do toho mi rodiče říkali, to je dobré, to je dobré to je pro tebe dobré to je pro tebe dobré. No a já jsem ve finále uposlechl hlavu Čili to, co mi tam bubnovali rodiče a to, co mi tam bubnovalo mělo by se a to, co mi tam bubnovalo tak je to správné. A ignoroval jsem svůj pocit, který jsem právě v tomto měl. Ten mi říkal, uteč od toho, co tam děláš. Takže kdybych byl plně sám sebou, tak bych tam nikdy nevlez. Čili zde je ta otázka ten důležitý statement. Kdyby si byl v životě plně sám sebou A mohl jsi si opravdu načrtnout život jaký by jsi chtěl. Nebyly by strachy ani neúspěchy. Vlez bys tam? Dělal bys to? A nebo by jsi spočkal na něco jiného a lepšího? Stejně tak jsem dostal úžasnou nabídku pro práci Pracoval jsem v Microsoftu jako finanční ředitel, měl jsem na starosti tři země a jezdil jsem po světě, zlaté karty, business, třídy v letadlech pětivězíčkové hotely Krásnej život, nádhera poznal jsem spoustu hezkých věcí. Ale ta práce mě ubíjela, nedávala mi radost Jediná radost, která z toho byla, byly vždycky ty peníze, které mi přitekly, a to auto, do kterého jsem si sedal. Ale kdesi v hloubi svého těla jsem cítil, že to stejně není ono. Já jen mozek bubnoval. A když ti to dává těch 150 tisíc za měsíc a když máš ty auta a ty zlatý karty, to je taková slaz když si můžeš žít podle svého, to je super, ne? To je nánhera. No a do toho vnitřní pocit. Vnitřní hlas. Hele to nejseš ty. To není ono. Musíš jít jinam. Trvalo mi to tři roky, než jsem byl schopen se osamostatnit a tady ten vnitřní pocit poslechnout. On totiž je kolikrát tak tichý, že přeslechneme. Že ta hlava nám tam bubnuje, co by jsme měli. Takže my máme každý z nás, ty i já, tam máme svůj vnitřní kompas, který nás neustále naviguje, akorát mluví jiným jazykem, než jsme zvyklí. On nepřijde jako kamarád a neřekne ti, di tam, di tam, di tam, ale je to jenom pocit. A tento pocit totiž chodí mimo okruhy naší vlastní hlavy. Čili můžeme ho využít. Můžeme ho využít k tomu abychom se dokázali vyvarovat některých zbytečných bolestí, které nám do života zcela zákonitě na základě našich minulých prožitků, budou přicházet. Takže pokud se hlásíte do nějaké práce nebo jste v nějaké práci, řekněte si, co skutečně o této práci cítím. Kde je moje skutečné místo? Co bych opravdu dělal, kdybych Jsem mohl rozhodnout zcela svobodně a nebyl v ničem upoután. V partnerských stazích tam to kolikrát vře, tam sekáme ty chyby jedna po druhé. A když nám přijdou do života různí lidé, různí partneři různé nabídky, položte si tu otázku co bych opravdu dělal, kdybych se mohl svobodně rozhodnout. Kdybych měl k dispozici všechnu kreativní sílu, kterou mám. Byl bych v tomto? Nebo vlez bych s tímto člověkem do vztahu? Je to opravdu ten pocit který vnímám kde si hluboko v sobě že to je ono A to je ta cesta. Dokonce se vám sdělím tu informaci, že jsem přijal do svého podnikání i poradce a rádce, kteří mi měli pomoc ze svých zkušeností jak firmu rozvíjet dál A ve směř vždycky to byl kolaps a karambol. Prodělali jsme peníze a platili jsme to úplně zbytečně, poněvadž se ve finále ukázalo, že to nebyli dobrý rádci, že nerozuměli tomu biznisu. A já říkám, ještě to zkusíme, ještě to zkusíme, ještě to zkusíme. Přitom kdesi v hloubi svého těla jsem cítil, že to není úplně ono a že to je úplně zbytečný a že je lepší toho člověka nepřijmout na palubu a... Ustanovit ho rádcem. Takže když stojíme na důležitých životních křižovatkách, nechtějme poskytnout mraky logických argumentů, které by nám dali informaci o tom, zda máme jít doprava nebo doleva. Ale spolehněme se na nějaký v sobě takový hůř identifikovatelný pocit a řekněte si, to je můj kompas. To, co já skutečně cítím když budu plně sám sebou a nebudu se vůbec nikoho bát ani sebe. Tak to je můj kompas a naučte se přeložit ten tichý, divný, hůře identifikovatelný pocit do našeho běžného denního jazyka. Co skutečně cítím. A nebojte se to pak prosadit. Čili já jsem osobně zjistil, že největším blokátorem jsem já sám, že častokrát mám naděláno v kalhotech a bojím se tento vnitřní pocit okamžitě následovat Potom samozřejmě vyrobím nepříjemno díky svým špatným rozhodnutím a musím zametat všechny ty bobky, které mi během té cesty vypadaly z kalhot. Takže, návod máme. Pojďme si ho tedy v těch denních situacích vyzkoušet. Přináší to spousta užitku a dobra a vnitřního klidu A je zbytečné se potom plácat v životě v těch nepříjemných rozhodnutích a doslova si vyžírat to nepříjemné, do kterého jsme se často právě, ať už ve vsazích v práci v investicích nebo ve zdraví, úplně sami dostali. Takže držím vám palce, mějte se báječně a zase někdy při dalším podcastu naslyšenou.