Na modlitby zapomeňte. Vytvořte si to raději sami. Celá staletí jsme totiž žili ve společnosti kdy nás učili, že se musíme dopršovat různých bohů, abychom dostali to, co chceme. Tudíž za celá staletí došlo k velice závažnému porušení jak našeho genetického kódu tak naší mysli. A máme pocit že si jednoduše musíme věci vyprošovat, že musíme určitá božstva naklánět aby se nás všímali a tím se vlastně zříkáme odpovědnosti jako tvůrci. A toto je velmi důležitý poznatek. Podívejte se kolem sebe a velice rychle zjistíte o čem mluvím. Co lidé nejčastěji u kafe dělají? Kritizují a stěžují si na to, co jim v životě nejde. Kolikrát jsme třeba někdy zaslechli případ, abychom slyšeli no to je skvělý, to je úžasný, to má smysl že bychom takový lidi měli za blázny. Že všechno vidí pozitivně a říkali bychom si, no... To je pozitivní přemýšlení to jsou uchylové, to není možný, to je scenérie ten je svetovaný, ten je opilej. Mít totiž pod kontrolou svůj život. Ne ve smyslu koho uprosím, ale to, že já jsem za všechno odpovědný, je to, co bych vás dneska rád naučil co bych vám rád do vašich životů předal. Přestaňte vysílat své modlitby. A vytvořte si to raději sami. No jo, řeknete si, to se hezky řekne ale jak to vlastně mám udělat? Já vám ukážu velice jednoduchý zákon, který jsem objevil a kterému říkáme tzv. zrcadlení emočního obrazu. O co vlastně v tomto zákoně jde? On s podobnou silou jako je gravitace, o které všichni nepochybujeme a přesto je všude kolem nás, vytváří přesnou kopii našeho emočního obrazu který máme v hlavě. Čili všechno co jsme ve svém životě zažili, ať už jsme si to uvědomovali nebo neuvědomovali všechny tyto zážitky zanechali jasnou stopu v naší takzvané synaptické mapě. Což není nic jiného, než určité spojení mezi našimi neurony. Čili všechny situace, příběhy, slova, zážitky, odmítnutí, přijetí, láska neláska, facky, bolest, štěstí, radost, vášeň, jídlo dovolené, všechno Všechny tyto prožitky se nám zapsaly s určitou hodnotou emočního čísla do naší synaptické mapy. Náš mozek tak jak ve svých interních strukturách přemýšlí, si vytváří kolem sebe elektromagnetické pole a stejně tak, jak se ukázalo i naše srdce. I celé naše tělo je podle současných výzkumů pouhým odrazem naší mysli. Každá buňka dokáže velmi rychle reagovat na to, jak naše mysl přemýšlí. Dále je potřeba pochopit že přemýšlení totiž není jenom vědomé. Náš mozek přemýšlí i podvědomně, vytváří si stejné myšlenkové struktury, které si vytváříme ve svém vědomí my, akorát nám o nich vůbec nic neřekne. Takže třeba případ. Nejen to, že my přemýšlíme o své partnerce nebo o svém partnerovi, ale i podvědomí o tomto přemýšlí. Ale na základě čeho přece v mozku nesetí další kalina, aby přemýšlel podvědomně a vůbec nic mi o tom neřek? To si totiž všechno mozek ve své temné skříni, které říkáme lepka, vytváří úplně sám. Jak to poznáme my lidé? No jednoduše toto přemýšlení poznáme tak, že se najednou ocitneme ve vztahu, kde to bolí, kde ani třeba nechceme být. Že najednou zjistíme že máme děti s někým s kým ji vlastně vůbec ani nechceme. To je podvědomé přemýšlení. Ono tvoří za nás. Vytváří nám věci, ze kterých je nám často smutno. A přitom jsme se pro ně určitě někdy rozhodli dobrovolně, nebo někdy dokonce ani nevíme že jsme se pro ně rozhodli, jako je třeba nadváha, závislosti nepřátelství, polesti, nemoce, špatná práce a kdo ví co. Potom s těmito problémy samozřejmě se snažíme uprošovat určitá božstva, která ale totiž kašlou na to, co si my myslíme. Poněvadž jednou totiž udělali to, že veškerou tvůrcovskou sílu hodili na nás. Trošku nadneseně řečeno. Čili my sami jsme tvůrci. My sami totiž si tvoříme věci. A to tak... Že využíváme zákona zrcadletí emočního obrazu, takže ve svém světě vidíme pouze to, co ve své hlavě už dávno máme. Jak můžeme dál tohoto úžasného zákona využívat? No tak, že pokud chceme něco změnit, tak nebudeme vysílat modlitby, Nebudeme pozitivně přemýšlet, což je další totální blábol, který nás učí současná věda osobního růstu, poněvadž nepostřehli, že myšlenka totiž už je pouhým produktem něčeho, co ve své hlavě dávno mám. Takže já nemůžu ohybat bobek, pokud mi vypad z kalhot, no prostě už mi vypad. Já se musím naučit nevypustit ten bobek ne? A ne se koukat na bobek a říkat, jej já to musím nějak pozitivně změnit. Blbost. Čili pokud mám špatné myšlenky, pokud negativně přemýšlím, pokud mám nepříjemné myšlení depresivní, nepracuju s tímto, ale potřebuju najít jak to mozek vlastně všecko toto vyrobil. Takže pozorováním svého světa, pozorováním svých myšlenek, pozorováním toho, co ve svém světě mám, pozorováním jak se v tomto světě cítím Je první důležitý krok k tomu abych tyto věci mohl měnit, ale tak, že nebudu měnit myšlení. Ale budu měnit synapse, na kterých nebo ze kterých toto myšlení vzniká. Povíte si, no ale jak se to dělá? No to už, kteří mě znáte víte že pomocí hledání a otáčení emočních rovnic dokážu za bdělého stavu mazat hromady zápisů v podvědomí. Jakmile mažu zápisy v podvědomí, tak okamžitě dochází k tomu že se mi mění mé elektromagnetické pole kolem mé mysli, kolem mého mozku, kolem mého srdce i kolem mého... Takže sečte na potrženo. Chcete ve svém životě něco jiného? Pokud si já přeju lepší partnerku, pokud si přeju víc peněz pokud si přeju lepší tělo, pokud si přeju víc přátel, pokud si přeju lepší práci super! Ale nikam svoji modlitbu posílat nebudu. Podívejte se, jak se cítíte u modlitby, kterou posíláte. No něco nemám. A to, že něco nemám, je právě ten základ pro to, co tvoříte. Čili modlitbou v podstatě vytváříte víc toho co nemáte. Poněvadž podle zákona zrcadlení močního obrazu se vám do pole dostane něco že nemáte, a to, že to nemáte, se vám najednou objeví v celém vašem světě. No to je úplnej děs. Proto někteří celkem slušně postihli, že vděčnost je jedna z cest k tomu abych získal to, co chci. No samozřejmě protože jakmile jsem vděčný za to, co mám tak to z mého pole se mi dostává nebo pozor, může dostávat víc toho, co chci. Jiný případ abyste ještě chytli větší dech je docela takovej až hrůzostrašný v tom, že jsou lidé kteří si něco moc a moc přejí. Jsou pevně přesvědčeni že to určitě získají ale přitom to nikdy nemají. To jsou ty věčné honby za lepším vztahem. Věčné honby za více penězi. Věčné honby za zdravotním stavem A jak jsme si říkali tělo už je pouze odrazem naší mysli, čili všechny nemoce jsou pouze odrazem toho, co si náš mozek tak si ve své podvědomých struktúrách vytváří. Takže pokud něco opravdu chci, potřebuji udělat takzvaný otisk svého přání Do systému kolem nás. Jak se to dělá? No jednoduše si třeba představíte partnerku, kterého byste chtěli, peníze, které byste si přáli. Ale představíte si pocit protože my nemůžeme vtiskávat modlitbu. My potřebujeme do mozku vložit tzv. emoční film. Co to je? No představíte si, co vám to množství peněz přinese, když je budete mít co získáte. U mě třeba je to pocit bezpečí a pocit svobody. Takže si jednoduše promítám film, jaké to je, když mám hojnost bezpečí. No i na stole, příjemně si povídám s lidmi kolem sebe a najednou uvolňuju emoci. Jako když jste v kině a koukáte na krásný film, tak vám běhá mraz po zádech aniž byste byli v tom ději, že jo tam jenom plátno, tak promítáte úžasnou emoci. Takže to můžete takto, stejně tak ve vztahu si můžete vytvářet film, jak vypadá váš skvělý vztah s člověkem, kterého milujete, za kterým cestujete, za kterým ležíte v posteli, jíte a hladíte se, vyrábíte emoci, ne tužbu a přání Jakmile si ji vyrobíte dostatečně silnou, tak dochází k otisku této emoce do vaší synaptické mapy, tudíž dochází k tomu že se vám mění vaše elektromagnické pole, které vytváří svět kolem vás. Tak to jednoduše řečeno jsme tvůrci. Možná teď pro ty z vás kterým to dlouhodobě nejde a dlouhodobě se trápíte s tím co ve svém životě nemáte. Pokud se vám to nedaří A hltáte metráky videí a kníh a pořád hledáte a hledáte a hledáte a hledáte a stejně se vám to jednoduše dlouhodobě nedaří, tak pak je to jenom proto, že váš mozek má v sobě zápisy, které toto nechtějí. Uvedňme si příklad. Jednoduše si řeknete, no já bych si hrozně moc přál velkou lásku. A váše podvědomá mysl na to řekne, no to je hezký Ale velká láska bolí, velká láska je plná zrady, velká láska je nebezpečná, velká láska sužuje tělo, velká láska stojí peníze. A najednou si ten váš podvědomej mozek uvědomí, protože přemýšlí stejně jako váš vědomí že? To už jsme si řekli. Že to vlastně je nebezpečný. Takže to vlastně vůbec nemá cenu udělat a zneguje. Tu hezkou emoci, kterou jste si vlastně vyrobili tím vaším emočním filmem. A takhle to je v ostatních oblastech. Jmenujte si ty vaše. Čili jakmile dlouhodobě nemám to, co chci nebudu pozitivně přemýšlet, to zbytečný. Nebudu dělat afirmace, že jsem bohatý, jsem bohatý jsem bohatý, jsem neskutečně bohatý. Nebudu praktikovat žádnou teorii smíchu ani jiné blázince, které... Jsou pouze rozlitými slzami nad údolím smrti a neúspěchu. Ale budu praktikovat to, abych v sobě našel, co jsem v minulosti zažil čili tahám emoční rovnice ze synaptické mapy v hlavě, které se mi tam zapsali během celého mého předchozího života a otáčím je tak. Abych zlikvidoval ty staré zápisy. Čili když tam potom vložím nový emoční film o hojnosti peněz o hojnosti zdraví, o hojnosti lásky, o hojnosti přátel, tak moje podvědomí řekne mňam, mňam, mňam, mňam mňam mňam mňam mňam. To je přesně to, co mi dělá dobře. A pak zjistíte že ty věci se dají dosáhnout velice rychle, protože do toho pole se dostává odraz naší synaptické mapy Během milisekund to je hned, to je okamžitě. Na závěr prosím vás pěkně přijměte tento fakt, že na světě je hojnost všeho. Ale současně i nehojnost všeho. Na světě je dobré i zlé v jednom okamžiku. Na světě je krásné i ošklivé v jednom okamžiku. Na světě je láska i nenávist v jednom okamžiku. Na světě jsou skvělí partneři i zcela odporní partneři pro náš život v jednom okamžiku vedle sebe. Samozřejmě že náš mozek podle svého nastavení vám dává na vašich jevištích vidět Pouze to, na co je nastaven. Takže v daný okamžik můžete na schůzi, na liskotéce, v baru, procházkou po parku, minout toho úžasného člověka, ze kterém by vám bylo tak dobře. A zrovna jak my lidi říkáme na potvoru lidi zlatý, co čert nechtěl, potkáme toho člověka, ze kterým zažijeme další peklo. Proč si mozek nevšim toho úžasného? No poněvadž na to jednoduše nemáme synapse. Protože jednoduše naše podvědomí dalo prioritu něčemu, co samo uznalo za vhodné. Takže jsme vlastně byli zmanipulováni do pekla. No pěkně děkujeme. Takže prosím vás dámy a pánové, úžasní lidé kteří posloucháte tento můj podcast. Podívejte se kolem sebe a přestaňte se modlit, přestaňte vysílat prozby, přestaňte pozitivně přemýšlet, přestaňte se smátnat hromadou hnoje, který možná máte vytvořený ve svém vlastním životě a řekněte si tak. A teď to budu měnit tak, že budu měnit svoji synaptickou mapu A to je cesta. Pro více informací potom se podívejte na emoční rovnice, protože tam je konkrétní postup a návod jak to udělat. Podívejte se i na můj YouTube kanál přešte si nějaké články, poněvadž když už jste se dostali až sem, tak máte chuť na sobě pracovat. Něco vám schází. A to, že vám to schází je dobře, poněvadž my lidé jsme nastaveni tak, že máme získávat to, co nemáme. Že máme žít s pocitem toho že máme všecko dostat A to, že chceme a cítíme, je součástí záměru. Poněvadž, že bychom nechtěli a necítili, budeme jako psy, kterým je úplně jedno v čem žijou. Jako zvířata, které budou statisíce let pořád stejná, protože nemají ten zdroják v hlavě, jako máme my. Takže vám držím palce a pojďte si dát ty úžasné skvělé cíle, po kterých toužíme, které chceme, které jsou jednoduše a prostě úžasné a patří do našeho života. Hele, já jdu do toho s váma, poněvadž jsem úplně stejnej jako vy. Toužím potom mít ve svém životě velké tužby, které tam ve mně kdesi od mého útleho klukovského věku jsou, akorát mi někdo řekl, že je nemůžu mít, ale já dneska už vím že můžu