Představte si, že stojíte před velkou knihou života. Jejich stránky jsou prázdné a vy máte možnost znovu si vybrat svůj příběh. Kde se narodíte? V jaké zemi? Do které rodiny? S jakým jazykem na artech pronesete svá první slova? Víte, že každou minutu se na světě narodí 250 dětí. Některé v luxusních soukromých nemocnicích ve Švýcarsku, jiné v chudých čtvrtích Bombáje, Některé do rodin, kde je jejich první pláč natáčen na nejnovější iPhone, jiné tam, kde jejich matky nemají přístup ani k základní zdravotní péči. Kdybyste měli tu moc vybrat si místo svého narození znovu jakou cestu byste zvolili? A co vaše volba vypovídá o vás samotných? O vašich snech touhách, ale také o vašich strachách a limitech, které jste si sami vytvořili? V dnešním podcastu se vydáme na fascinující cestu do hlubin našeho podvědomí. Zjistíme jak naše současné přesvědčení o penězích, vztazích a úspěchu ovlivňují naše představy o ideálním startu do života. A možná objevíme něco překvapivého o tom, co nás skutečně brzdí v dosažení našich snů. Jsem Aleš a vítám vás u podcastu Cesta k životu na desítkách. Připravte se na to, že dnešní epizoda možná spochybní všechno co si myslíte o svých životních možnostech. Než se pustíme do hlubšího zkoumání, mám pro vás první otázku k zamišlení. Kdybyste věděli že se zítra narodíte znovu ale mohli si vybrat pouze jednu věc, buď zemi narození nebo rodinu, co byste si vybrali, dejte si na odpověď Pár vteřin a teď se podívejme proč je vaše odpověď tak důležitá. Když se lidí ptám kam by se chtěli narodit, často slyším odpovědi jako Švýcarsko, USA nebo Skandinávie. Málo kdy někdo řekne Bangladeš nebo Somálsko. Je to přirozené. Všichni toužíme po bezpečí a prosperitě. Ale pojďme se na chvíli zastavit a proskoumat, co se skrývá za těmito volbami. Představte si následující situaci. Sedíte v luxusní restauraci v Dubaji. U vedlejšího stolu sedí skupina místních biznismenů. Jejich děti studují na nejlepších světových univerzitách. Jejich majetek se počítá v miliardách. A teď si představte, že by se vás někdo zeptal, chtěli byste se narodit do jedné z těchto rodin. Mnoho z nás by automaticky řeklo ano. Ale opravdu, co kulturní rozdíly, co odlišné hodnoty co cena za takový život? Jsme připraveni přijmout všechny aspekty života v takové společnosti nebo si vybíráme jen ty příjemné části? Když se bavím s úspěšnými lidmi o tom, kde by se chtěli znovu narodit, často slyším něco zajímavého. Většina z nich by si vybrala místo, kde by museli překonat určité překážky. Ne příliš mnoho, to by bylo demotivující, ale také ne příliš málo, to by je nenutilo růst. Víte, je to jako s tím slavným příběhem o motýlu. Když mu pomůžete z kukly ven, nikdy nebude létat. Potřebuje ten boj aby posílil svá křídla. Pojďme si udělat malé cvičení. Zavřete oči pokud zrovna neřídíte lehký smích Představte si, jaké je první místo které vás napadne, když si představíte ideální narození. Jaké je první místo kterému byste se určitě chtěli vyhnout A teď ta nejdůležitější otázka. Proč? Co jste si představili? A všimli jste si, že většina z nás automaticky přemýšlí o zemích, ne o konkrétních místech nebo komunitách? Proč třeba neříkáme chtěl bych se narodit v malé rybářské vesnici v Norsku nebo v umělecké komunitě v Berlíně? To, jak přemýšlíme o místě narození Často odhaluje naše nejhlubší přesvědčení o tom, co znamená úspěch a štěstí. Někdy jsou tato přesvědčení založena na reálných faktech. Ano některé země mají lepší zdravotní péči, vzdělávání nebo ekonomické příležitosti. Ale často jsou naše volby ovlivněny i mediálním obrazem, stereotypy nebo prostě jen strachem z neznámého. A to nás přivádí k další fascinující otázce. Co vlastně považujeme za bohatství? Je to čistě materiální záležitost? Nebo co vlastně znamená narodit se do bohaté rodiny? Pro někoho je to vila s bazénem, pro jiného už jen to, že má každý den co jíst. Pojďme si udělat malý experiment. Představte si, že máte před sebou stupnici od 1 do 10, kde 1 znamená extrémní chudobu a 10 znamená extrémní bohatství. Kam byste umístili rodinu, do které byste se chtěli narodit? A teď ta zajímavější otázka. Proč právě tam? Většina lidí se kterými jsem mluvil, volí čísla mezi 7 a 8. Dost vysoko na to, aby měli komfort a příležitosti. Ale ne tak vysoko, aby to pokazilo jejich charakter. Není to fascinující, jako bychom věřili, že příliš mnoho peněz nás může nějak poškodit. Ale co když je to celé špatně? Co když není důležité kolik peněz má rodina, ale jaký má vztah k penězům? Znám lidi z velmi bohatých rodin, kteří vyrůstali s zdravým vztahem k penězům. S pokorou a vděčností. A znám lidi z průměrných rodin kde byly peníze zdrojem neustáleho stresu a konfliktu. Víte co je paradoxní? Když se ptám lidí, kteří vyrostli v relativní chudobě, ale dokázali se z ní dostat, často říkají něco překvapivého. Říkají jsem vděčný za tu zkušenost. Naučila mě to, co teď předávám svým dětem. Ale pozor, to neznamená romantizovat chudobu. Existuje obrovský rozdíl mezi skromými poměry a skutečnou chudobou. Skutečná chudoba není o tom, že si nemůžete koupit značkové oblečení Je o tom že si nemůžete dovolit základní léky. Je o tom že musíte ve 12 letech opustit školu abyste pomohli živit rodinu. A tady přichází ta nejtěžší otázka, kolik z nás by si skutečně trouflo narodit se do chudé rodiny, kdybychom věděli, že si s sebou nemůžeme vzít své současné znalosti a zkušenosti Že začínáme s čistým štítem. To, jak odpovídáme na tyto otázky, často odhaluje naše nejhlubší přesvědčení o našich schopnostech, naší hodnotě, našem místě ve světě. A co je ještě důležitější odhaluje to naše přesvědčení o tom, Co skutečně potřebujeme ke štěstí Dovolte mi podělit se s vámi o jeden příběh. Nedávno jsem mluvil s velmi úspěšným podnikatelem. Když jsem se ho zeptal do jaké rodiny by se chtěl znovu narodit Dlouho mlčel pak řekl něco, co mě zasáhlo. Víš nezáleží na tom, kolik peněz by ta rodina měla. Záleží na tom, jestli by mi dokázali dát to, co jsem nikdy neměl. Víru v sebe sama. A to nás přivádí k další fascinující otázce Jakou roli v tom všem hraje jazyk a kultura? Jak naše schopnost komunikovat ovlivňuje naše šance na úspěch Mluvili jsme o penězích, mluvili jsme o místě narození, ale existuje něco co může otevřít nebo zavřít dveře možná ještě víc než tyto věci. Jazyk Řekněte mi, kdybyste si mohli vybrat svůj materský jazyk který by to byl? Angličtina, čínština nebo možná španělština? Je fascinující, jak málo lidí si vybere třeba svahilštinu nebo bengálštinu přestože jimi mluví desítky milionů lidí. Proč? Protože v dnešním světě není důležitý jen počet mluvčích, ale také ekonomická síla jazyka. Znám příběh jedné ženy, která vyrůstala v malé vesnici v Asii. Její rodiče prodali část pozemku, aby jí mohly platit hodiny angličtiny. Všichni se jim smáli. K čemu venkovské holce angličtina? Dnes je úspěšnou překladatelkou v Singapuru a živí celou rodinu. Jeden jazyk změnil osu celé generace. Ale není to jen o praktické stránce věci. Každý jazyk přináší jiný způsob myšlení. V některých jazycích neexistuje slovo já. V jiných máte patnáct různých způsobů, jak říct s nich. Jazyk není jen nástroj komunikace, je to brána k určitému způsobu vnímání světa. Vzpomínám si na rozhovor s jedním člověkem, který mluví osm jazyků. Řekl mi něco, co mě zasáhlo. Každým jazykem, kterým mluvím jsem trochu jiný člověk. V Němčině jsem přímější, v Japonštině zdvořilejší, v Italštině emotivnější. A co teprve v té možnosti které jazyk otevírá? Třeba taková angličtina, je to jako mít univerzální klíč. Můžete pracovat prakticky kdekoli na světě. Můžete studovat na nejlepších univerzitách. Můžete konzumovat obsah, který nikdy nebude přeložený do menších jazyků. Ale pozor není to tak jednoduché. Protože s jazykem přichází i kulturní identita. Kolik lidí znáte kteří perfektně ovládají nějaký jazyk ale stydí se v něm mluvit? Bojí se, že nebudou znít dost autenticky. Že je někdo označí za outsidera? A co teprve děti vyrůstající ve vícejazyčných rodinách? Na jednu stranu mají obrovskou výhodu, jejich mozek se vyvíjí jinak, jsou flexibilnější v myšlení. Na druhou stranu kolik z nich zažívá vnitřní konflikt identity? Kam vlastně patří? Možná je ta nejdůležitější otázka jiná. Jaký příběh si chceme vyprávět? Chceme být součástí globální komunity? Nebo chceme hluboké zakořenění v jedné kultuře. Je možné mít obojí a to nás přivádí k dalšímu fascinujícímu aspektu našeho myšlenkového experimentu k rodině a výchově. Protože není důležité jen to, jakým jazykem mluvíme, ale hlavně to, jakým Co tím jazykem říkám? Když se zamyslíte nad rodinou, do které byste se chtěli narodit co je pro vás důležitější? Její struktura nebo atmosféra, velká rodina plná příbuzných nebo malá nukleární jednotka? A co je vlastně důležitější? Harmonie nebo stimulace k růstu? Nedávno jsem se bavil s několika velmi Úspěšnými lidmi a položil jim tuhle otázku. Jejich odpovědi mě překvapily. Většina z nich nemluvila o penězích nebo společenském postavení. Mluvili o věcech, jako je bezpodmínečná láska, pocit bezpečí, podpora v jejich snech. Jeden úspěšný chirurg mi řekl, víte já bych si nevybral rodinu lékařů, vybral bych si rodinu, kde by mi dovolili být sám sebou Kde by mě podporovali i kdybych se rozhodl být muzikantem. To je fascinující, že? Jak často si myslíme, že nejlepší je narodit se do rodiny, která nám předurčí cestu. Rodina právníků pro budoucího právníka, rodina umělců pro budoucího umělce. Ale možná je důležitější něco jiného. Prostor pro objevování vlastní cesty. A co teprve otázka výchovy? Přísná disciplína nebo volnost Strukturovaný režim nebo prostor pro kreativitu. Jeden velmi zajímavý výzkum ukázal že nejúspěšnější lidé často pocházejí z rodin, kde byla kombinace vysokých očekávání a vysoké podpory. Ne jedno nebo druhé, ale obojí současně. Představte si to jako zahradu. Můžete mít plot, to jsou hranice, pravidla Ale uvnitř těch hranic potřebujete úrodnou půdu, to je ta podpora, přijetí, bezpečí. A pak necháte rostlinu růst jejím vlastním směrem. Někdy slýchám lidi říkat, chtěl bych se narodit do rodiny, která by mi dala lepší start do života. Ale co když ten lepší start není o kontaktech nebo penězích? Co když je to o něčem mnohem základnějším? O vnitřní jistotě že jste milováni? O vědomí že máte právo dělat chyby a učit se z nich? Je tu ještě jeden aspekt o kterém málo kdo mluví. Transgenerační traumata a dary. Každá rodina nese nějaký příběh nějaké vzorce. Někdy jsou to dary, podnikavost, kreativita, odvaha. Jindy jsou to zranění, strach z nedostatků, neschopnost důvěřovat potlačený hněv. Kdybyste si mohli vybrat, jaké rodinné dědictví byste chtěli převzít Jaké vzorce by vás posílili a jaké by vás možná brzdili? A možná je ta nejdůležitější otázka ze všech. Jak moc jsme schopni vystoupit ze stínu své původní rodiny? Protože to, co si myslíme o rodině, do které bychom se chtěli narodit, často odráží naše nejhlubší přesvědčení o tom, co je v životě možné. To nás přivádí k poslednímu velkému tématu. K našim limitujícím přesvědčením, k těm neviditelným překážkám, které si často stavíme sami. Víte co je zajímavé? Když se lidi ptáte, kam by se chtěli narodit, často vám vlastně nevědomky říkají kde jsou jejich vlastní limity. No, jejich odpovědi jsou jako mapa, mapa jejich přesvědčení o tom, co je pro ně možné a co ne. Dovolte mi položit vám provokativní otázku. Proč si většina z nás vybírá bezpečnou variantu? Proč si nevybereme narodit se v absolutní chudobě s přesvědčením že to zvládneme? Nebo v totalitním režimu s vírou, že ho dokážeme změnit? Co nám v tom brání? Je to strach? Možná. Ale spíš je to něco hlubšího. Jsou to naše základní přesvědčení o tom Kdo jsme a co dokážeme. Je to jako neviditelný strop, který si nosíme v hlavě. Vzpomínáte si, jak jsme mluvili o zemích, do kterých bychom se chtěli narodit? Kolik z nás automaticky vyloučilo třeba africké země? Proč? Protože máme v hlavě příběh o tom, že tam není možné uspět Ale je to pravda? Podívejte se na rostoucí technologickou scénu v Nigérii Na kreativní průmysl v Kenii, na start-upy v Ghaně. Nebo když jsme mluvili o bohatství, proč tolik z nás věří, že být příliš bohatý je vlastně špatné? Peníze kazí charakter. Bohatí lidé jsou sobečtí. Kde se vzala tahle přesvědčení? A hlavně slouží nám. A co teprve naše přesvědčení o rodině Musím se narodit do vzdělané rodiny, abych mohl být úspěšný. Opravdu. A co všichni ti lidé, kteří byli první ve své rodině kdo vystudoval vysokou školu? Víte co je na limitujících přesvědčeních nejzákeřnější? Že je považujeme za realitu. Nejsou to pro nás přesvědčení. Je to prostě tak, jak věci jsou. Jako ryba, která si neuvědomuje, že plave ve vodě Ale co když to zkusíme jinak? Co když si položíme otázku, kdybych věděl že nemohu selhat, kam bych se chtěl narodit? Kdyby neexistoval strach, jakou cestu bych si vybral? A teď přichází ta opravdu důležitá část. Protože tenhle ten myšlenkový experiment není jen o tom, kam bychom se chtěli narodit Je to zrcadlo. Zrcadlo, které nám ukazuje, kde jsme sami sobě postavili ploty. Kde jsme si řekli až sem a dál ne. Možná je čas některé ty ploty zbourat, možná je čas si uvědomit, že to, co považujeme za limity reality, jsou často jen limity naší představivosti. Protože a to je to nejdůležitější, i když si nemůžeme vybrat Kde jsme se narodili poprvé každý den se tak trochu rodíme znovu každé ráno máme šanci přepsat svůj příběh. Změnit své přesvědčení o tom, co je možné. A možná právě teď nastal ten správný čas Začít, když jsme spolu na začátku tohoto podcastu začali přemýšlet o tom, kam bychom se chtěli znovu narodit. Možná jste čekali jednoduchou hru představivosti. Ale ukázalo se, že je to mnohem víc. Je to cesta do našeho nitraťa. Mluvili jsme o zemích a kulturách, o bohatství a chudobě, o jazyku a identitě, o rodině a výchově. Ale ve skutečnosti jsme celou dobu mluvili o něčem jiném O našich snech, našich strachách a našich přesvědčeních. Každá vaše odpověď na otázku kam byste se chtěli narodit, je jako okno do vaší duše. Co vidíte když se tím oknem díváte? Vidíte strach nebo odvahu? Vidíte limity nebo možnosti Možná jste během tohoto podcastu objevili něco překvapivého o sobě Možná jste si uvědomili, že některá vaše přesvědčení o tom, co je možnou jsou jen staré příběhy, které si vyprávíte. Příběhy, které můžete přepsat. Protože i když si nemůžeme vybrat Kde jsme se narodili, můžeme si vybrat jak budeme žít dál. Můžeme si vybrat jaké příběhy si budeme vyprávět Jaká přesvědčení si poneseme do budoucnosti. A tak vás chci vyzvat, až skončí tento podcast, udělejte si chvilku pro sebe. Vezměte si tušku a papír A napište si, jaké přesvědčení o sobě chci změnit. Jaký příběh si chci začít vyprávět Jaké možnosti jsem si dosud odpíral. Protože možná zjistíte že nepotřebujete nové narození. Možná zjistíte, že všechno co potřebujete, už máte v sobě Stačí jen otevřít dveře, které jste si sami zavřeli. Děkuji vám že jste byli součástí této cesty. Pokud vás dnešní téma zaujalo, budeme rádi když se s námi podělíte o své myšlenky v komentářích. A nezapomeňte, každý den je šance narodit se znovu. Záleží jen na vás co s ní uděláte. Těším se na vás v příštím díle. Mějte se krásně.