Tak já vás zdravím. Dneska tři otázky, které nám pomohou zjistit jestli má vztah Ještě smysl. A my jsme takový prazláštní tvorové tady v tom, poněvadž se ukazuje, že často zůstáváme v stazích, kde nám vůbec není dobře. A dokonce někteří jsou i nevěrní, místo toho aby partnerovi řekli že už je to vlastně vůbec nebaví. A tak tam hníjeme, přežíváme a stává se tato otázka Docela drsnou otázkou vztahové paralýzy, poněvadž jsme jednou tak, jednou tak, jednou tak, jednou tak. Čili dnešní video by mělo přinést takový nějaký jednoduchý, přímočarej návod k tomu jak zjistit, jestli v tom vztahu vlastně vůbec mám bejt, anebo se mám tak nějak trošku připravovat na exit. Poněvadž cítit se dobře ve vztahu je zdravotní událost. To je životní událost. Poněvadž když se s někým vůbec necítím dobře, tak to vlastně znamená že vlastně jako nežiju. Poněvadž furt jsem deptanej tím, jestli to má smysl nebo nemá smysl jestli to má cenu nemá smysl A je to nepříjemný, že jo. Takže pokud toto video posloucháte, tak určitě je to téma, který vás trápí a které je tady v tom nepříjemné A já potom na konci videa mám pro vás takovou jednoduchou pomůcku která by vám měla pomoci to, ne rozčísnout, že to je kolikrát velice těžký, ale udělat si jednoduchý test toho, jak na tom vlastně v tom celkovém stavu jste. Čili první otázka, která tady je, je když si představíš, Že by se vlastně nic nezměnilo a žil by jsi takhle ještě pět let. Tak co vlastně cítíš? Jaký to je pocit v těle? Když si představíš, no dobře, tak když tady s člověkem budu, tak co mi tam vlastně do té hlavy leze? Jaké jsou tvoje tělesné pocity? Cítíš kde jsi v sobě hluboko klid? Cítíš tíseň ve smyslu lidí zlatý? Tak tohle to já nikdy v životě nemůžu dát. Tlak na hrudi? Únavu, no prostě zběsilou představu o tom, že to vlastně celkově nemá smysl. Čili to je první otázka. Představ si, když by si s tímto člověkem byl ještě pět let Tak jaký to je pocit? Poněvadž naše tělo je kolikrát velmi dobrým barometrem v tom, že nám přes pocity říká, co je dobré, co je špatné, co bychom rádi, ne vždycky někdy nás taky dokáže klamat ale pokud Některé z těch pocitů jsou dlouhodobé, tak každopádně se vyplatí na tu věc celkem spolehat. Čili můžeme si udělat takový jednoduchý výlet do budoucnosti a říct si, no tak za pět let, když ten člověk bude stále vedle mě a já stále vlastně vedle něj budu a stále tady vedle něj budu trávit ten svůj čas, tak jaké jsou moje pocity? A nikam v tom nespěchejte. Zkuste se zaměřit na tu věc Prožívat jí ve svým těle, prožívat jí tak, jak jí skutečně cítíte a dá tomu určitě svůj čas, jaký je ten hlavní pocit, jestli to vůbec vlastně jako chci. No, druhá otázka, která nám pomůže tady v tom případě se lépe rozhodnout, je kdy naposledy jsi se v tomto vztahu, kde seš, cítil tak, Že si to opravdu ty, že je to tvoje vášeň, že je to tvoje nadšení tvoje touha, že si se mohl svobodně prejovat, že si mohl dělat to, co opravdu chceš. Kdy to bylo naposledy Jaký to byly pocity, když si to opravdu cítil a proč to teď v této poslední době vlastně třeba necítíš tolik Já to často vydávám kolem sebe, že nic proky nikomu nikoho nechci jakýmkoliv způsobem posuzovat, ale vidím že když jsou vztahy nefunkční, jako tuhle, to bylo někde na Maltě nebo na Kypru na letišti, když jsem viděl takový páreček a paní pán si tam sednul na letišti a paní kolem mě skákala, dokonce mu dávala i dort do pusy a on nebyl nějaký dement, no prostě se nechal krmit. Kam nás až může z takového zabřetnutí do nefunkčních vztahů, kde už ztrácíme absolutně svoji vlastní identitu a ztrácíme sebe, kam nás to až jako může zavanout? A pak samozřejmě jsou z toho nemoce, jsou z toho nepříjemnosti jsou z toho rákovinové nádory a nepříjemný, poněvadž jakákoliv emoce, kterou ve svém těle máme, má tendenci somatizovat, má tendenci se projevovat v jiné části těla. Takže my když to neřešíme a máme potřebu to řešit a necháváme to v sobě jakýmkoliv způsobem hnít Tak nám to dává i ten pocit že nejsme pořádný chlapi, nejsme pořádný holky, Scepenělý v sobě uzavřený, stáhnutý, no a pak se divíme že to tělo jednou řekne a dost. Takže kdy ses naposledy v tom svém stavu cítil že to seš ty, že budeš juchat, že budeš nadšenej že budeš plnej síly, plnej chuti, plnej nadšení, plnej vášně, dělat něco, co tě opravdově zajímá. A nebo je tam lidi zlatý a už nač nic já nebudu a ať tento ví, co ten druhej si může myslet, a já nevím bla, bla, bla. Všechny tyhle kousky kolem toho. Takže my, když v tom našem vztahu nejsme sami sebou, tak to vlastně signalizuje to, že chřádneme. Že chřádneme borci. Že nám v tom jednoduše není dobře. Tak třetí otázka je, a to je drsná otázka, kdybys nemusel brát ohledy na nikoho, Co bys opravdu chtěl, kdybys nemusel brát ohled na nikoho, co bys opravdu chtěl. Co by to bylo? Jak by to vypadalo? Já ji schválně řeknu pomalu, abyste mohli procítit ta slova. Kdybys nemusel brát ohled na nikoho, co bys to opravdu chtěl A ono je to záludná otázka a každý to slovíčko tam má svůj velký význam, poněvadž je pravda že nás všecky naučily, nebo většinu z nás naučily koukat na všechny, koukat na okolí, koukat co si kdo myslí, koukat aby náhodou maminka, tatínek nebyli smutný. A my pak jsme v tom všem úplně ztratili sami sebe. Ale úplně. Jsme ztratili tu naši nekonečnou dětskou vášeň, tu touhu lítat bláznit a radovat se. A ve finále pak, Jsme zase v střepenělý bytosti zatuhlí, zatvrdlí, no ničeho se nám kolikrát nechce a přežíváme. Čili znova, kdybych nemusel prát ohled na nikoho, co bych opravdu chtěl. A dejte tomu čas. Je to velice zajímavá otázka. Kdyby jsi nemusel brát na nikoho ohled a mohl jsi si dělat to, co chceš, To, co ty sám miluješ, tak co by to bylo? Jaká by to byla věc? Kudy by ten život šel? Kde bys bydlel? S kým bys byl? Byl bys si sám? Kdyby jsi byl s někým? Nebo bys si našel někoho jinýho? Nebo by si ten vztah opravoval? S kým bys opravdu byl kdyby jsi nemusel na nikoho brát ohled? A já vím že tohle je otázka která zatápí člověku pod zadkem. Že bereme miliony ohledů a zůstáváme v metráky nefunkčních věcí jenom proto, že pořád bereme na někoho ohledy že se pořád snažíme někoho uspokojit, že pořád máme potřebu a touhu se buďto s někým porovnávat nebo mít strach z toho co řekne támhleten támhleten támhleten. Hele, chápu, že jsme společenský bytosti a že chceme mít ten úžasný pocit přijetí Že jsme součástí tlupy, že mluvíme všichni stejným jazykem, ale jakmile nás to začne zotročovat a přestáváme mít sílu být sami sebou, tak to už potom je trošičku nepříjemná záležitost Proč je vlastně tak těžké často ze vztahu odejít, i když víme že nefunguje? Proč to lidi zlatý je tak těžké? A ta největší odpověď je takzvané emoční nastavení. Všichni v sobě nosíme emoční programy které nás vážou určitou formou do rodiny, které nás vážou do komunity, které nám třeba říkají že máme záchranářské komplexy, že chceme tomu druhému pomáhat. A to jsou... Z velké míry vždycky určité emoční nastavení, které v sobě nosíme a které blokují náš celkový příjemný chod a rozvoj. Zkuste si představit jednoduchou věc. Když jsme byli malí, malí geti, tak jsme přesně věděli, co chce. My jsme přesně cítili, chci, nechci, chci, nechci chci nechci, chci, nechci, tam chci být písek, kámoš táble, táble. A velice často jsme slýchávali hmm, to nedělej. To nemůžeš dělat, to by se nemělo dělat, a co si myslí tamhle ten... A docházelo k tomu že ohýbali naši povahu a podstatu, až z nás ve finále ohli něco co my ve skutečnosti vůbec nejsme. A my kdesi v hlubokosti svého vnitra nosíme tzv. třetí služku osobnosti která já s oblibou říkám ví, co chce, která je nastavená mimo mozek Takže my kdesi v hloubce svojí duše vždycky víme přesně co chceme. Každej to ví, jenom jsme třeba malinko od toho ještě odpojení. Takže když si tu otázku já řeknu, lidi zlatý, když budu sám sebou, když půjdu tou cestou chci nechci, tak víš ne, kudy jít, s kým být, kde bydlet. Jak trávit čas? Chci, nechci. A toto pravidlo, chci, nechci, chci nechci, jak to malý děcko na písku, chci nechci, tak ho dodává jako velkou představu o tom, kde bych měl bejt, s kým bych chtěl bejt, s kým bych chtěl trávit čas, koho do svýho života jde přijmout, koho přijmout jakou práci dělat, s kým být, to přece... Ví každej. Možná každej ne, ale všichni to máme, takže se člověk může na tohle tu svoji vnitřní složku napojit a říct si, tak chci, nechci, chci, nechci. To je můj velkej pomocník kterýho vlastně neustále používám. No a... Další praktická jednoduchá pobůcka, kterou rád používám je neptat se, co je správně, ale ptát se, co je pravdivé. Ne, co je správně, protože když nikoho nezabiju a nikomu záměrně neškodím, tak si můžu dělat co chci Ale ptám se, co je pro mě dobré, co je pro mě pravdivé, co mě přináší radost touhu, vášeň, chuť žít. A je mi to jasný, že mnozí můžou přijít a říct aaa, sobec. Dobře. Ale tu chlapu hleďte se, ale na sprtelný posteli budu taky jenom sám se sebou. Tak proč bych sám se sebou na prvním místě neměl být, když jsem zdravej? To je přece mnohem lepší a krásnější věc když jsem zdravej, tak si to jednoduše všecko perfektně užívat. Tak a něco malinkého na závěr Co bych vám rád sdělil z toho mého vlastního podělovača Já jsem se ve vztahu trápil 16 let. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Koukal jsem na všechny a bál jsem se všeho a co řeknou lidi a jak se to všecko postaví. Dneska vím že bych to udělal úplně znova, stejně jak jsem to udělal tenkrát a že bych hlavně byl mnohem rozvážnější v tom, když do některých vztahů vstupujeme. A to je velké velké krásné téma jak si... Vybrat člověka. Jak si vlastně najít toho, se kterým prožiju hezký život. Jak si k sobě hledat kompatibilní lidi který budou se mnou vytvářet něco co je pro můj život příjemné. Ale to je konec koncu jiné téma, které najdete na mém kanálu nebo na mém podcastu i na mém blogu. Toho najdete víc o tom, jak poznat, že můj partner je skutečně pro mě. Jak jsem vám slíbil na začátku, mám Za měsíce Práce vyvinutý pozorování lidské psychiky úžasný test, který se jmenuje Zůstat nebo odejít. Můžete si ho udělat, který vás navede, jestli v tom vztahu ještě tady jako bejt a pracovat na něm a zapracovat na tom, anebo raději zbalit kufry a odejít, poněvadž to stejně všechno bude jenom velikánské trápení. Takže link máte pod videem, stačí kliknout, dostanete se na stránku testu a pak už se můžete jenom těšit Poněvadž je to docela mazec, co všecko se člověk může z takového testu nozvědět. Takže tolik dnešní vysílání, já se s vami loučím budu se těšit na vás opět na další video, které zpracuju. A jinak mějte krásný den a hlavně nebojte se činit rozhodnutí, které dlouhodobě přinášejí radost, klid, nadšení A příjemný pocit. Tak jo, tak zatím. Mějte se krásně. Ahoj