Tak já vás zdravím u dnešního podcastu Potenciál vztahů, který chcete zahránit a vůbec je tam v něm nějaký potenciál anebo to jenom se člověk snaží zbytečně a nikde žádný potenciál není. Tak ahoj než začneme mám pro vás zajímavou otázku. Věděli jste, že podle světově uznávaného výzkumu pana Johna Gottmana má až 69% vztahových problémů, trvalý charakter. Jo, jo, je to správně. Tyto problémy se totiž nikdy úplně nevyřeší. A přesto mnoho párů dokáže najít způsob jak s těmito rozdíly žít naprosto šťastně. Není to úžasné? Jmenuji se Aleš Kalena. Napsal jsem dvě knihy, partnerský manuál a emoční rovnice a prodal jsem jich už skoro 50 tisíc. Založil jsem také malou školu ale úspěšnou školu koučinku, kde pomáhám lidem růst. A víte co? Kdyby mi to někdo před pěti lety řekl že budu dělat podcasty o záchraně vztahů, asi bych se mu vysmál. Protože zrovna v té době jsem byl přesvědčený, že můj vlastní vztah Je definitivně u konce. V dnešní epizodě si popovídáme o něčem což jsem musel pochopit na vlastní kůži. Jak posoudit potenciál vztahu, který možná stojí za záchranu. A možná vás překvapím tím, že záchrana vztahu vůbec neznamená vrátit se k tomu jak to bylo dřív. To by byla katastrofa. Jak jsem skoro zahodil lásku svého života. Před pár lety jsem byl úplně přesvědčený, že můj vztah je hotová věc. Hádali jsme se denně, přestali jsme si důvěřovat a zdálo se, že už spolu nemáme vůbec nic společného. A víte co bylo nejhorší? Že jsem byl odborník na vztahy. Představte si to, píšu knihy o partnerství a můj vlastní vztah se rozpadá. Bylo to, jako kdyby kuchař nemohl uvařit ani vajíčko. Trochu trapné, že? Ale pak se stalo něco neuvěřitelného. Začal jsem zkoumat, jaký potenciál má náš vztah k záchraně. A zjistil jsem něco co úplně změnilo můj potenciál na věc. Někdy je totiž největší krize přesně v tom, co vztah potřebuje k tomu aby se proměnil v něco ještě krásnějšího než předtím A co vy? Zažili jste někdy takový moment, kdy jste si mysleli, že je konec ale nakonec to dopadlo jinak? Když jsem poprvé slyšel o tom, že můžu objektivně posoudit potenciál svého vztahu k záchraně, myslel jsem si, že jde o nějakou psychologickou new age blbost. Ale pak jsem se dostal do situace, když jsem to všechno potřeboval pochopit víc Než cokoliv jiného na světě. Takže jsem se začal ptát správných otázek. A tady je první věc, kterou musíte pochopit. Posouzení potenciálu vztahu k záchrani neznamená že se vrátíte do starých kolejí. To by byla katastrofa. Jde o to vyhodnotit, jestli má smysl vybudovat něco úplně nového na základech toho, co už máte. Je to jako renovace domu. Zachováte nosné zdi, ale všechno ostatní můžete předělat. A věřte mi, někdy je výsledek daleko krásnější než originál. Největší chyba, kterou jsem udělal na začátku bylo snažit se vrátit se k tomu jak to bylo dřív. Jenže problém je v tom, že jak to bylo dřív vás dostalo tam, kde jste teď. Skutečný potenciál vztahu k záchraně spočívá v pochopení že váš vztah může být lepší, než kdy předtím. Jak vlastně rozpoznat, že vztah má šanci? Tady musím být brutálně upřímný. Tokřické vztahy nemají potenciál k záchraně. Pokud je váš partner násilnický, manipulativní nebo se zásadně odmítá podílet na řešení problému Žádný potenciál tam není. A to je těžké slyšet. Ale je to pravda. Pokud máte problémy s komunikací, intimnostmi nebo společnými cíly, to už je úplně jiná liga. Jednou ke mně přišla klientka nazveme ji Petra, a řekla mi, Aleši my se už ani nebavíme. Když přijdu domů, manžel kouká do televize a já do telefonu Je to prostě hotový. A já se jí zeptal, a co když se dnes večer posadíte vedle sebe a zeptáte se ho, jak se mu vedlo v práci. A víte co mi řekl za týden? Bavili jsme se dvě hodiny. Já jsem zapomněla, jak zajímavý ten člověk dokáže být. Signály, že váš vztah má potenciál k záchraně. Oba dva ještě chcete aby to fungovalo Dokážete se bavit o problémech bez křiku. Máte společné vzpomínky na které rádi vzpomínáte. A hlavně stále se dokážete spolu smát, i když je všechno zdánlivě na nic. Jaké jsou varovné signály, kdy už opravdu zvoní na poplach? První varovný signál který jsem si uvědomil až moc pozdě. Naše rozhovory Přestali být tak hezké jako dřív, nebo možná jejich a psence. Začalo to nevinně, méně jsme si povídali o práci, pak o plánech na víkend, pak vůbec o čemkoliv podstatném. Komunikační problémy jsou jako malá prasklina v čelním skle auta. Na začátku to není nic moc, ale pak se rozšíří po celé ploše, až nakonec nevidíte kudy jít. Pamatuju si přesný moment, kdy mi došlo jak je to vážné. Seděli jsme u večeře a jediné o čem jsme se společně bavili, bylo kdo má vyhodit koš a kdo ho nevyhodil a jak by to správně bylo a co všechno kolem toho vlastně budeme dělat. A to je alarm na plné pecky. A emocionální odcizení. To přichází pozvolna a jednou zjistíte, že nevíte co vašeho partnera v poslední době trápí. Nevíte nad čem pracuje nebo o čem sní. Je to jako bydlet s milým spolubydlícím místo s partnerem. A to je smutné jako pár facek. A co říkají experti Malinká odbočka. Pani Suze Johnson, zakladatel EFT terapie, říká něco krásného. Nejsme navrženi, abychom čelili světu sami. Potřebujeme bezpečné pouto s někým kdo nás má rád. A víte co? Má pravdu. Ve své škole koučů často vidím, jak se lidem mění život, když si uvědomí, že jejich potřeba vztahu není slabost, ale lidské právo. Praktické kroky. Jak na to? Ok. Takže máme rozpoznané problémy a co teď? První věc. Naučte se mluvit jinak. Ne ty vždycky nebo ty nikdy, ale já se cítím a potřebuji od tebe. Změna jednoho slova dokáže úplně zmínit celý rozhovor A vzpomínám si, jak se místo ty nikdy neuklízíš, začal říkat, cítím se přetížený, když vidím nepořádek, mohl bys mi s tím pomoct? Nedá se uvěřit jak se změnila reakce. Druhá věc, začněte detekovat děkovat za běžné věci. Děkuji že jsi uvařila kávu. Děkuji že jsi vyvenčila psa. Zní to blbě, ale funguje to jako úplný zázrak. Mám klienta nazvěm jeho Pavel, který si myslel že je to nějaká psychologická manipulace. A po měsíci mi volal a říkal, Aleši, manželka se na mě usmívá. Už jsem zapomněl jaký má krásný úsměv. Aktivní naslouchání je taky skvělá dovednost Která se neučí na škole, ale mělo by. Nejde o to čekat na to, až na nás přijde řada, kdy budeme zase moci mluvit. Jde o to skutečně slyšet co vám partner říká a hlavně co neříká. Naučil jsem se ptát. Rozumím tomu správně, že cítíš, dotazník Úžasné, jak se změní atmosféra, když se někdo cítí vyslyšen a slyšen. Největší průšvih bývá samozřejmě řešení konfliktů. Řešení konfliktů byla naše nekonečná bolest. Hádali jsme se o všechno od toho jak vytírat a utírat nádobí, až po to, kde strávíme Vánoce. A vždycky to skončilo tím, že jeden z nás odešel a druhej zuřil. A pak jsme se naučili pravidlo timeout. Když začne být horko jeden z nás může říct potřebuju pauzu a odejít na 20 minut. Ne navždy, ne ze vsteku prostě si odpočinout a vrátit se s chladnější hlavou. První dvakrát to byla katastrofa. Poprvé prostě hrůza. Ale pak partnerka si myslela, že před ní utíkám. Ale pak jsme si vyjasnili pravidla a začalo to fungovat. A co u vás? Jak řešíte konflikty u vás doma? Empatie byla pro mě nejtěžší lekce. Jak můžete rozumět někomu kdo vás zradil Ale pak jsem pochopil empatie neznamená omlouvat špatné chování. Znamená to pochopit, proč vlastně k němu došlo. Práce s vlastními emocemi je jako učit se nový jazyk. Musel jsem se naučit rozlišovat mezi zlostí a zklamáním, mezi smutkem a frustrací. A hlavně naučit se tyto emoce pojmenovat na hlas. Jsem naštvaný protože. Místo takového němého trucování. Ve své škole koučů často říkám, emoce jsou jako návštěvníci. Můžete je přivítat, nabídnout jim čaj, ale nemusíte je hned zvát na večeři. A to mi docela hodně pomohlo si uvědomit že náš mozek pořád jenom produkuje hromadu emocí a kolikrát on sám v tom vůbec nemá nějaký pořádek Ale je na nás lidech si vytrénovat naše myšlenky přemýšlení a chápání sebe tak, aby jsme ty bláboli, který nikam nevedou a jenom nám buzerují život, dokázali rychle vykázat někam. A co o odpuštění? To není jednorázová akce. To je proces. Někdy jsem odpouštěl tentýž problém 20x za měsíc. A to je v pořádku Odpuštění není pro druhou stranu, ono je pro vás. Protože nést v sobě hněv je jako pít jed a čekat že druhý člověk zemře. Kdy je dobré se spojit s odborníkem? Párová terapie byl můj největší předsudek. Myslel jsem si, že je to pro šílené lidi nebo pro ty, kteří si nevědí rady. Ale pak jsem pochopil, že pro ty, kteří jsou dost chytří na to, aby si přizvali odborníka. Že to není ostuda se jít tě koho zeptat a jít se s někým poradit. Ale že to je privilegium, že vůbec jsou tyto možnosti si někoho nezaujatého přizvat do hry. Terapeut totiž není sudí ani rozhodce. Je to jako překladatel. Pomáhá nám pochopit, co si partner myslí a jemu pochopit vás. Při výběru terapeuta jsem ale udělal chybu. Zal jsem prvního, kterého jsem našel na internetu. Ale chemie mezi terapeutem a párem je klíčová. Pokud se necítíte pohodlně, najděte si jiného. Nebo není to jako nevrlost, je to v podstatě praktičnost. Největší mýtus o párové terapii je že tam půjdete a terapeut vám řekne co máte dělat. Ve skutečnosti budete ale docela slušně makat vy. Terapeut vám jen ukáže směr a dá vám do ruky často velmi užitečnou mapu Dlouhodobé udržení vztahů je spíš maraton, dlouhodobá práce ne sprint. Po tom, co jsme náš vztah zachránili, myslel jsem si, že máme vyhráno. Ale pak jsem pochopil že zachránění a záchrana toho všeho je jen začátek. Udržení je dlouhodobá práce. Preventivní opatření jsou jako pravidelné kontroly u zubaře. Nikdo to nemá rád, ale ušetří vám to spoustu bolesti později. My máme každý měsíc takzvanou schůzku o vztahu. Hodinu si povídáme o tom, co funguje a co ne. Zní to možná formálně, ale zachránilo nám to několik krizí hned v zárodku. No a pojďme se kouknout na společné rituály. Všechny možné drobné věci, které děláme rádi a děláme je často nejde o luxus ale o nutnost. Nemusí to být nic velkého. My si každé ráno říkáme jednu věc na kterou se celý den těšíme. Každý večer jednu za kterou jsme vděční. Malé věci, které mají význam. Dát si kávu, dát si pivko, dát si dobrý věci, koupit si lahvinku vína a povídat si o tom, co máme rádi, co nás zbližuje, kam pojedeme, co budeme, poněvadž chceme nebo nechceme. Vztah je o tom být ve vztahu, ne? Vztah není o tom být sám a být někde s někým ale sám. Růst jako pár i jako jednotlivci je balancování na laně. Potřebujeme být dost nezávislí, abychom se neobjímali k smrti ale dost propojení, abychom rostli stejným směrem. Před měsícem ke mně přišel pár, oba kolem padesátky spolu 25 let. Anžel řekl Aleši, máme pocit, že už se skoro neznáme. Nevíme jestli má smysl to zachraňovat. Po třech sezeních manželka řekla něco krásného. Zjistila jsem, že jsem se neobjela s někým koho neznám. Objela jsem se s někým kdo se změnil. A já taky A možná se můžeme poznat znovu a lépe. Není to nádherné Takže schrňme to. Posouzení potenciálu vztahu k záchraně není o návratu do minulosti. Je o vytvoření lepší budoucnosti. Za ty roky což jsme s partnerkou prošli krizí a pak obnovou, jsem pochopil jednu zásadní věc. Každý vztah, který stojí za to, bude někdy potřebovat zhodnotit svůj potenciál a možná podniknout i záchranou akci. Klíčové body z dnešní epizody. Nejdřív poctivě zhodnoťte, jestli má váš vztah vůbec nějaký potenciál. Naučte se rozpoznávat varovné signály. Začněte u sebe. To doporučuji vždycky Mluvit zásadně o sobě o svých pocitech o tom, co já cítím. Nebojte se. Se s někým poradit, když už vám docházejí síly. A hlavně vztah je maraton a ne sprint. Pokud právě procházíte těžkým obdobím ve svém partnerství, chci vám říct, není to vaše vina, ale je to vaše odpovědnost. Odpovědnost vás dvou. A pokud máte partnera který je ochotný na vztahu pracovat společně s vámi, máte daleko víc než polovinu cesty za sebou. A pokud chcete jít do hloubky, mrkněte se třeba i na tu moji knížku Partnerský manuál či Emoční rovnice, kde se nádherně dozvíte o tom, jak naše minulost ovládá naše současné rozhodování a přemýšlení. Jak to, co jsme viděli doma u svých rodičů a u těch kteří nás vychovávali Se různé emoční programy propisují do našich hlav a pak ovládají naše vztahy naše přemýšlení i naše partnery. No a v příští epizodě si popovídáme o něčem co mě úplně šokovalo jak naše dětské trauma ovlivňuje způsob jak jim milujeme. Není to samozřejmě tak depresivní, jak to vypadá, ale každopádně zajímavé téma, jak se veškerá minulost dokáže propsat do naší přítomnosti. Hele, tak jo, děkuji vám za pozornost a pamatujte, každý den je nová příležitost vybrat si lásku. Tak jo, hele, mějte se krásně, díky že jste byli se mnou A těším se na vás opět u dalšího podcastu. Tak zatím ahoj!