
Podcast Aleše Kaliny
Budujte rovnováhu ve 4 oblastech života s Alešem Kalinou
Vítejte v podcastu, který má sílu transformovat váš život ve čtyřech klíčových oblastech. Bez harmonie v těchto sférách ztrácíme dobrý pocit a život postrádá tu pravou šťávu.
Jmenuji se Aleš Kalina a jsem autorem metody Emoční rovnice (TM). Propaguji myšlenku "Dobrý pocit pro každého". Mé knihy Emoční rovnice a Partnerský manuál si získaly důvěru téměř 50 000 čtenářů.
Před 15 lety jsem založil školu koučů Emočních rovnic, kde pomáhám lidem objevovat jejich plný potenciál.
V každé epizodě tohoto podcastu sdílím praktické rady, osvědčené techniky a inspirativní příběhy, které vám pomohou dosáhnout životní rovnováhy a naplnění. Připojte se ke mně na cestě k lepšímu já a začněte žít život plný dobrého pocitu.
Podcast Aleše Kaliny
Tři otázky k rozpoznání smyslu vztahu
Aleš Kalina rozebírá tři klíčové otázky, které vám pomohou pochopit, zda má váš vztah budoucnost. Jak rozpoznat vnitřní signály nespokojenosti a proč je tak těžké odejít, i když víme, že vztah nefunguje? Epizoda nabízí praktické příklady i hlubší pohled na psychologii vztahových krizí.
Seznamte se s mými knihami Emoční rovnice a Partnerský manuál. Více informací na mém eshopu zde...
Ahoj, vítám vás u další epizody podcastu Proč jsem pořád sám? Dneska se společně podíváme na tři otázky, které vám možná pomůžou zjistit, jestli má váš vztah ještě smysl. Já jsem Aleš Kalina, životní kouč, a rád bych začal takovou jednoduchou představou. Zkuste si teď na chvíli představit, že se ve vašem vztahu vůbec nic nezmění. Žádný zázrak, žádná velká změna, prostě všechno zůstane přesně tak, jak to je teď - a to ještě dalších pět let. Co cítíte? Možná se vám v těle objeví pocit klidu, možná tíseň, tlak na hrudi, nebo dokonce únava. Já jsem měl nedávno na konzultaci klientku, která byla ve vztahu už sedmým rokem. Když si tuhle představu dovolila, rozplakala se. Říkala, že ucítila obrovskou úlevu - a v tu chvíli jí došlo, jak těžké je pro ni zůstávat tam, kde už dávno ztratila sama sebe. Jiný klient, otec dvou malých dětí, mi popsal, že ho při té představě zaplavila bezedná únava a mrazivý chlad. Jako by v tom obraze svého života už nebyl on - jen někdo, kdo plní úkoly, ale pomalu ztrácí barvy. Tělo často reaguje dřív než mysl, a právě tyhle signály nám někdy napoví víc než všechny rozumové úvahy. A teď otázka na vás - umíte tyhle signály rozpoznat? Nebo je spíš ignorujete, protože je jednodušší zůstat ve známém, i když to není úplně ono? Já vím, že strach ze změny je obrovský, ale někdy je právě tohle první krok k tomu, abychom si vůbec přiznali, kde jsme. No a když už jsme u těch signálů,
pojďme se podívat na další otázku:Jsem ve vztahu pořád sám sebou? To je podle mě úplně zásadní. Zdravý vztah není o tom, že se nikdy nehádáme, ale o tom, že v něm můžeme být autentičtí - pravdiví, spontánní, otevření.Měl jsem klientku, která žila ve vztahu přes deset let. Uvědomila si, že naposledy se cítila opravdu svobodně před několika měsíci, když se se svým partnerem spontánně smála. Od té doby má pocit, že se z ní stal stín - někdo, kdo se hlavně snaží nerušit a nevyčnívat. A pak tu byl muž, který byl ve vztahu přes patnáct let. Říkal, že přestal mít názor, přestal mít hlas. Přestal být sám sebou. Začal fungovat, ale přestal žít. To je něco, co se děje častěji, než si myslíme. Lidi se ve vztahu ztrácejí, přizpůsobují se, aby to nějak šlo, ale za cenu toho, že se odpojí od sebe. Mimochodem, měl jsem i pár, kde jeden z partnerů úplně přestal sdílet svoje pocity. Nejdřív to bylo nenápadné - prostě jen nechtěl dělat dusno. Ale postupně se stáhl do sebe tak, že už vlastně nebyl přítomný ani v tom vztahu, ani sám pro sebe. A to je cesta k vyhoření, apatii, někdy i k tělesným potížím.
Takže zkuste si sami pro sebe odpovědět:Kdy naposledy jste ve vztahu cítili, že jste to opravdu vy? A pokud už je to dávno, co by se muselo změnit, abyste se mohli zase vrátit k sobě?No a teď ta možná nejtěžší otázka- kdybyste nemuseli brát ohled na nikoho, co byste doopravdy chtěli? Ne jako rodič, partner, zodpovědný dospělý, ale jako člověk, který má právo na svou vlastní pravdu. Proč je tak těžké odejít, i když víme, že vztah nefunguje? No, protože vztah není jen o tom, co se děje teď. Nese v sobě i staré vzorce z dětství, z prvních zklamání, z potřeby být milován za každou cenu. Aktivují se v nás loajalita k dětství - takové to „musím vydržet, láska bolí", strach z opuštění, záchranářský komplex, nebo pocit, že bez toho druhého vlastně neexistuju. Ale tohle všechno nejsou věty napsané do kamene. Když je začnete pojmenovávat, jejich moc slábne. A vy získáváte zpět možnost volby. První krok je začít si pojmenovávat svoje potřeby a touhy, i když to zní jednoduše, v praxi je to často dost těžké.Takže zkuste si dneska najít chvíli ticha a opravdu se zastavit u toho, co ve vás zůstává nevyslovené. Nemusíte mít jasno hned, nemusíte zůstat ani odejít, ale potřebujete být pravdiví sami k sobě. Protože vztah, ve kterém musíte den co den přežít sami sebe, není domovem. To je pro dnešek všechno. Pokud vás něco z toho zasáhlo, zkuste se u toho na chvíli zastavit. A pokud potřebujete víc podpory, mrkněte na můj online workshop Zůstat nebo odejít. Budu se těšit zase příště, mějte se hezky a nezapomeňte - vaše pravda je začátek skutečného života.