Tak já vás zdravím u dnešního videa na téma Vznažili jsme se to už tolikrát slepit Znáte to Ale jsme opět pořád na začátku To je téma přesně pro vás kteří jste takzvané se tomu říká vztahové paralýze To znamená že nevíme ani doprava ani doleva, co bysme vlastně jako měli dělat. Tak jednou nohou jsme tam, jednou nohou venku. Ale nevěřili byste, poněvadž se tímto tématem zabývám už nějakej pátek kolik nás v tomhletom trabluje. Že máme k dispozici všechny možnosti a přitom zůstáváme jenom v jedný. Si někdy připadáme jako úplný hňupy, viď? Máme všechny možnosti k dispozici, je zase tím minimálně miliarda... Žen pro nás chlapi a minimálně miliarda chlapů pro holky a my stejně zůstáváme v jednom zavřený někde. Snažili jsme se to už tolikrát slepit a při tom jsme pořád na začátku. Čili proč nás toto téma tak často trápí? Já jsem k tomu udělal velice zajímavý test, na kterém jsem makal ty data, sbíral několik let. A na konci pod videem si můžete udělat ten test, který jako řeší vztahu paralýzu jestli zůstat odejít, jak seš pro ten vztah nastavený ale nejříště mrkněte na to video, že budete dělat test, protože cílem je žít život v pohodě, žít život v klidu a se zaměstnávat blbostma, který stejně nic pořádného nikdy nepřinesou A žít prostě se svým partnerem v klidu, protože jsem v tom vztahu přece rád a ne, že tam jako musím za každou cenu bejt a ne, že tam musím za každou cenu přežívat, tudy opravdu viď, jít nechceme. Čili proč vlastně to téma tolik lidí trápí Že se to pořád opakuje a že se to pořád cyklí a že se buď to hádáme nebo je ticho, nebo je beznaděj nebo jsou sliby a zase znova pát. A pak z toho ve finále jsou emoce vyčerpání, emoce stresu pocit selhání bezmoc. Proto nás to trápí protože ta úvodní otázka je, kolikrát jste si už řekli že to bude jiný, že to... Bude lepší a nakonec jste v podstatě zase uvízli v tom samém bodě. A jaké jsou vlastně ty nejčastější důvody Proč jsme v tomhle tom tak jako zmatený, že v tom zůstáváme ale vlastně ne Jakoby cíl že to jednou vyřešíme, zůstává v nedohlednu. Jaký jsou ty nejčastější důvody? Tak ten první, který jsem si v tom všem našel, je dlouhodobě neřešené kořeny problému. Pořád se vlastně řeší jenom důsledky. Čili si tady teď můžete říct, co je vlastně ten... Zahnilý, zakořeněný problém co mě tam vadí a to může být metráky věcí. To může být prostě nepořádek v umyvadle po mytí, smradlavý ponožky někde hozený, nebo prostě na to, že se špatně vaří, nebo za to, že je špatná intimita, nebo že se používají prostý slova, nebo nepoužívají, to může být metrák. Takže si zkuste teď říct, co je ten neřešený problém Který mě dlouhodobě pálí a já jsem ho nebyl schopnej s partnerem vyřešit. Protože to, že se to pořád cyklí, pořád dokola, je vlastně jenom proto, že někde něco někdy v minulosti zahnilo, no a my jsme neměli odvahu a sílu to vyřešit přijít prostě a říct, hele tak dost, pojďme toto otevřít, pojďme si tady v tom říct a nazvat to pravými jmény ať se děje co se děje, ať... A my to neumíme, protože se toho někde vevnitř bojíme že o něco přijdem. Takže si můžete teď říct, jaký je vlastně ten neřešený kořen. Jak se to jmenuje? A už máme tu jednu věc kvůli který si to pořád cykluje. Když se s tím tématem naučíte dělat, tak zjistíte že to neřešení a cyklení Že to není ta hlavní příčina, ale že to je to schnilý někde pod kobercem zkovaný. Já jsem sám byl v stavový paralýze několik let, vím jaký to je, jsem se nedokázal rozhodnout. Všichni mi říkali, že jsem se úplně zbláznil že si to musíš tak, tak, tak tak tak tak tak, drž hubu a krok. No, tak já jsem držel hubu a krok až jsem měl tak strašný deprese z toho, Že jsem to musel začít řešit. A když to nevyřešíme, tak stejně ve finále budeme mít z toho somatické nemoce problémy, úhry vdose, boda, boty, že jo, beďary a tyhle ty všechny věci, protože ta toxicita nespokojenosti z nás musí někudy vyvírat ven. Čili neřešený problém Zkuste si najít jeden, ať tady pořád neplácám ty moudra, zkuste si najít jeden. Jeden. Problém který se dlouhodobě neřeší a který jste jako nechtěli vyřešit, no. To další co tady máme, jsou nerealistická očekávání, které taky způsobují, že se to pořád cyklí, že bysme chtěli vedle sebe pána Boha a že bysme chtěli vedle sebe někoho, kdo nás bude po všech stránkách uspokojovat a že bysme chtěli někoho, kdo nám v podstatě jako Úplně jakože z nás posvětí a pozlatí, ale jsme jenom lidi. Čili možná to můžou být nejrealistické očekávání a buď to teda si řeknu, hele, ale ten partner má tolik kvalit, že já jsem s tím svým borcem, borkyní spokojenej anebo budu muset jako odejít odejít odejít A to vám ukáže i ten test, jak jste naladěný, jestli tam má smysl ještě být nebo nemá. Jestli jste prostě archetyp stahovej takovej nebo makovej Víte? Takže na konci až prosím vás, si uděláte ten test. Čili my můžeme mít nerealistické očekávání, že se cpeme někam a chceme něco co je nerealistické, jestli ten náš naša holka doma nebo ten náš hlap mají vynikající vlastnosti ale my máme nos nahoře a myslíme si, že By ten druhej měl být pámbu. To další co jsem zjistil jsou tzv. opakované vzorce z dětství, tzv. podvědomé programy a já to nazývám jako emoční rovnice. Napsal jsem o tom celou knihu, můžete na e-shopu si ji prostě koupit za pár korun. Jak se to v hlavě nastavuje, co jsme viděli doma jak se doma naši k sobě chovali Co to vlastně bylo? A ty podvědomé vzorce fungují tak, že když tam budu mít třeba program, že žena mě nikdy pořádně neuspokojí, myslím jenom sexuálně, protože jsem to doma viděl, že se to našitíme tím způsobem projevovaly doma emoce, no tak nutně budu ve svým vztahu mít člověka, se kterým to budu prožívat taky Stejně tak různá rodová nastavení jako jsou hádky, jako jsou lži jako jsou podvody, jako je nedostatek intimity, doteků, to jsou z velký míry podvědomí nastavení, které si neseme ze svýho rodu. Jak si to zkuste udělat? Řekněte si, jaký byl vztah mamky s taťkou? Co jste viděli doma v tom vztahu mamky Jak si projevovali cit, jak si projevovali lásku, jak řešili spory. A dejte tomu chvilku čas, že si vezmete papír a řeknete si, jaký byl ten vztah. Vztah mámky taťky byl pracovní. Vztah byl jenom kvůli dětem. Jak si projevovali emoce a lásku? No, doma se emoce neprojevovaly víš z každého z nás to leze. Vymoční programy jsou vkodovaný do nás jako mateřtina. To je úplně stejné. A tyto programy zásadně ovlivňují výběr partnera a ovlivňují i to, jak se k němu budeme chovat. Čili někdy jsme ve vztahu, kde to chceme mermomocí slepit, ale můžeme mít podvědomé programy ve smyslu, že hezký vztah neexistuje. No... Toto je důležitá věc která mě pomohla neskutečným způsobem si uvědomit, že vlastně to není až tak moc o tom, jak se snažím, ale o tom, co nosím v hlavě. No a samozřejmě komunikace často hlásí už jenom požár, místo toho aby hledala řešení. My se snažíme to nějak vymluvit vyříkat, ale přitom vlastně se znova zaciklíme buď v nemluvení, v tichu A nebo v dalších hádkách a sporech a nepokopení. Hele, co si lidé v takových situacích nejvíc myslí a cítí? Co to je za pocity, které tam v tomhletom samozřejmě kolikrát jsou? A jsou docela drsný právě, které nás držejí ve vztahový paralýze a v tom, že se dokážeme rozhodnout do prava nebo dole, vazdůstat nebo odejít. To první důležité a bolavé, co jsem vysledoval, je no hele, možná tu chybu dělám já. Možná jsem já ten špatnej. Čili nedostatek sebevědomí. Tím nechci říkat, že vždycky budeme úplně perfektní a že se prostě vyvarujeme jako jaký vyvážeme jakýkoliv viny, ale toto je, možná dělám chybu u sebe ale nikdy to není o tom že... Že když jsou dva, že jeden ve finále je vždycky ten černej. Vždycky ta vztahová matematika je, že něco funguje nebo něco někdo a vzájemně se to, samozřejmě že když někdo vzpáchá nevěru, ale i když přijdou lidi na coaching a řešíme prostě nevěru, tak se zjistí že ta nevěra už je zase jenom následek něčeho, co už v tom vztahu dávno bylo. Další proč to ona nebo on pořád nedokáže? Proč on je takovej trouba, blb neskopnej, že to nedokáže? A zase tato otázka je taková že vztahový věci se prolínají neustále. Můžu vám říct, že když on to nedokáže, tak já něco nedokážu. Že se to vždycky mezi sebou neustále prolíná. Když já něco nechci a nebudu to dělat, ten druhej bude mít bloky k tomu něco nechtít a něco nedělat. Čili my jsme mezi sebou spojený nádoby. Další otázka mám teda vlastně jako odejít už, anebo to ještě nějakým způsobem zkusit. Mám to jako tam bejt ještě anebo to nějakým způsobem zkusit paralýzit. Víte, to je otázka paralýzy. K tomu samozřejmě vám určitě pomůže ten můj test, zjistit jak na tom vlastně jsem, kde stojím a jaký vztahovej archetyp jsem. Ale stejně tak, výborná otázka která se dá položit je, hele a stojí mi ten druhý ještě vůbec za to, abych se s tím jako zatěžoval. Stojí mi vůbec za to ten člověk abych s ním vůbec jako byl? A když vám vypadne že nestojí, tak je po všem. Další cesta není jenom trápení. No a samozřejmě strach z osamění, že to, co drží lidi kolikrát úplně nefunkčních rozmlácených vztazích a věřte mi, že na koučinku vás jako potkávám dost, co já budu dělat? Ho budu sám někde zavřenej a tak radši jsme v takovýhle hrůze. Radši žijeme někde, kde ten druhej už třeba dávno někoho má, kdekolivkrát je i domácí násilí, stejně tam pořád přebejváme. No a teď ty základní otázky, který je dobrý si položit. Který základní otázky bych si měl položit, abych věděl jestli jako mám dál lepit, Anebo prostě zbalit kufry a odejít. Čili otázka číslo jedna. Chceme opravdu oba dva na vztahu pracovat? Nebo se snažím jenom já? Otázka dvě. Je to jen krátkodobá náplast na problém čili jestli slib, omluva nebo dovolená, je to jenom krátkodobá náplast nebo jde o opravdovou vnitřní tměnu? Dává mi tento vztah víc bolesti než radosti a je náš problém technický, čili komunikace čas finance, nebo hluboký hodnoty důvěra a láska. A já bych byl rád aby si poslechnul tento program, je to jako úžasný, skvělý program Že posloucháte a hledáte, ale pak jsou mezi náma takový ty věční hledači, který nekonečně pořád jenom hledají a studují a nikdy neudělají žádný krok. Takže tady ty otázky vám krásně řeknou, jestli mě to jako vysává a já se jenom snažím to zachraňovat a snažím se, abych nemusel ve finále udělat ten krok. Čili ta nejhrubší a nejdrsnější otázka je, chceš vůbec s tímhletím člověkem pokračovat dál? A stojí ti to za to, abys to vůbec lepil? A proč to vlastně vůbec lepíš? A zatím se může zjistit že tam je nějaký skrytý strach skrytá paralýza. Víš co, a pak kde lidi v tom dělají největší chybu? Kde se tady v té oblasti nejvíc chybuje? Tak jako první věc, kterou vidím že se snaží něco lepit, Místo toho aby pochopili proč to pořád nezapadá. Proč to pořád nejde. Co to je, jak se to jmenuje že to nejde. Další věc je, doufají že časem se to zlepší samo. No to mě vždycky dozvěstněje. Prostě holka mi povídá na koučinku, hele, on se zlepší, on mě má rád. A tomu já se vždycky směju, On se zlepší, on to pochopí. To kolikrát vidíte jako náboženský rozdíly mezi dvěma Oni na začátku jsou chemicky do sebe úplně poblblí, ale pak on se modlí tamhle a ona se modlí jinde. No úplně se to rozhází plus ty kulturní rozdíly, viď? Ale kolikrát jsem slyšel, to se zlepší, on to pochopí. Potom samozřejmě můžou být finanční rozdíly, viď Holka zvyklá, on zvyklá něco jiného. Rozdíly v tom, jak kdo chce trávit dovolenou a volný čas. A to se v těch základních nastaveních se nikdy nic nezmění samo. Nikdy. Ten člověk je nějak nadrátovaný nějak nakodovaný a on se nebude jako měnit jen tak. To maximálně já si můžu dávat do hlavy ty základní věci, hele víš co to se nějak změní. Protože mě řídí strach A bych tu změnu nedělal. Čili pozor na toho parchanta stracha, který uvéří káva, či si lehní nedělej nic. No. A vlastně že se ve vztahu zůstává jenom ze zvyku, jenom proto, že už jako bych měl a měl bych tam bejt, tak tam zůstávám. Jaký máme k dispozici možnosti řešení? Jak se taková věc, tak jako já řeknu první otázku kterou si položte je, Že stojí mi to vůbec za to, abych s tímhletím člověkem, stojí mi to za to, abych se s tímhletím vůbec zatěžoval, stojí mi to za to, abych v tom byl, tak ne, to nestojí, tak pryč. V ostatním nemá vůbec smyslu se tím zatěžovat, je to zbytečný a nemá vůbec smyslu nemá. Jak si tady tu otázku položíte, je povšem. Co teda se dá dělat? První věc je... Natvrdo komunikovat. Ne zprostě ne vulgárně, drsně a násilím. Vypálit mu jednou a říct, že to máš za to. Ale říct si, pojďme o těch věcech komunikovat natvrdo. Vy si napíšete tři věci, které vás štvou. Druhá strana si napíše, co jeho nebo jí štve. A teď si vezmete jednu tému, Z toho vašeho listu a máte na to pět minut, druhá strana mlčí, mlčí neže skáče do řeči a hází granáty, mlčí a vy pět minut povídáte o tom, co? A pak druhá strana má možnost opět pět minut o tom začít komunikovat. A učíte se naslouchat protože vám to pořád stojí za to. jako vůbec není možný jet, když nemáte takzvanou střechu já vždycky na koučinku ukazuju, když nemáte střechu čili tady nahoře hele, fakt mi to s tím člověkem stojí za to, opravdu mi to stojí za to a chci v tom bejt, tak vůbec nemá smysl pokračovat dál. Dále individuální práce, že si stanovíte co vás na tom druhým zlobí, A pracujete každý zvlášť, čili můžete si říct ale já bych si přál aby tyto věci u tebe nebyly. On řekne ale já bych si přál aby to nebylo a můžete si vzít pomocníka, doporučuji prostě životního kouče, který s tím má nějakou zkušenost a bude nezaujatej vůči tomu co říkáte. No a potom to další. Je samozřejmě takzvaný jasný dohody, já tomu říkám domácí ústava, to najdete u mě na blogu, domácí ústava třikrát a dost, byč na prázdné sliby kdy se stanoví, co se jak bude dělat, čili třeba budeme ponožky uklízet na stejné místo Pondělíme je nádobí ten, v úterý ten, ve středu ten. V komunikaci probíhá tyto věci takhle, do školy jezdí tady ten. A k tomu se stanoví tresty, když to jedna strana třikrát neudělá. Čili domácí ústava tomu výborně pomáhá, funguje to výborně na děti, je to vlastně skvělá věc. A taky samozřejmě přijetí faktu že rozchod není selhání Ale cesta k novému začátku. Osvobozující věc, když si ty vyzkoušíte ty věci, který vám říkám že je to osvobozující věc, no, chce rozejít pokojně. Člověk není slabost si přiznat že se motáme v kruhu, ale je slabost v tom zůstat a neřešit to vůbec A každý vztah má taky svůj limit oprav a svoje konto důvěry. A když už tyhle věci fakt jako nejsou, nemůžou se splnit nebo dokonce zjistíme, že vztah je nekompatibilní a že nemá smysl se v tom vůbec patlat, tak pak je to hrdinství si to přiznat a říct, hele, je to tak. Může to bolet jasně Zvlášť pokud tam jsou některý ty bolavý háčky, jako jsou děti, nebo nějaký společný majetek společný zážitky, společní kamarádi. Ale jako víš co, žijeme jenom jednou. Čuje ta otázka na závěr zní, chcete dál plnit ty svoje díry záplatami a žít v tom, že se to jednou změní, anebo se podívat na to, proč ta díra a ta jízva se pořád znovu a znovu otevírá. Protože to vám dá jasno. To vám dá jasno v tom, jestli zůstat nebo odejít. Jestli ve finále vyřešit svoji vztahovou paralýzu a stát se svobodným člověkem, anebo zahnít něčím, co nefunguje a přijít v podstatě o všechno. Protože to nejlepší co tady máme, jsme my sami. Takže hele, udělejte si test. To vám trošičku otevře oči. No a třeba se někde na nějakém workshopu na nějakém koučinku spolu potkáme. Tak jo, mějte se krásně a zatím ahoj