Tak já vás zdravím u dnešního pořadu který se jmenuje úplně drsně a drasticky Jak je možný že sám pro sebe že sám pro sebe jsem největší lump a nepřítel? Téma, se kterým jsem se setkal dneska ráno a říkám si, hele člověče tohleto je fakt hustý. Jak je to možný, že my sami pro sebe my sami pro sebe jsme pro sebe nejhorší? No, aby to zase neznělo úplně moc drsně, tak si to pojďme alespoň trošičku rozvéct. Jsem Aleš Kalina, napsal jsem knížku o emočních rovnicích a o tom, jak vlastně zlikvidovat ten svůj mizerný kód. V hlavě úžasná kniha, prodal jsem jich skoro 30 tisíc a to je právě o tom, že my jsme všichni úplně nastavení tak, že když si z domova neseme destruktivní vzorce, tak nás to celý život bude různě válcovat A zkuste si položit První základní otázku. Hele, víš s kým chceš v životě žít? Myslím jako ne se psem. Ale s partnerem. Víš koho v životě chceš? A zkusme se na tu otázku podívat ještě trošičku jinak Zkuste si tak v duši říct tři důležitý věci, který by ten člověk měl mít. A jsem sticha, schválně jsem sticha. Vy jste mohli u toho přemýšlet. Víme to, ne? Přece každej to ví. No a teď ruku na srdce. A proč to teda jako nemám, když to vím? Další otázka Víme, která práce by nás bavila? Co by to bylo? Víme ne? Ne Tak proč to lidi zlatý neděláme? A další otázka, ale jen tak zlehka. Víš kolik peněz by si chtěl mít v kapse, nebo na účtě, nebo kde? Zkus si to. Řekni si pro sebe tu částku. Víme to, heď? A teď ta další, ona bude jiná pro holky a pro kluky. Víme jakou váhu bychom chtěli mít, to vidíte všude kolem sebe, jsme národ bustů, pupkáčů a bustů, ale my víme jaký bychom chtěli vypadat a jakou váhu bychom chtěli mít, my to všichni to víme. Kde si v hlubokosti svojí duše to víme? Čili to je přesně ta zajímavá věc. A proč teda už to jako nemám? Z jakého důvodu to nemám když to teda jako vlastně vím? A tohle ta otázka mě provádí... Co snad já už ten věk nedokážu říct, ale provádí mě neustále. Jak je to možný, když vím co chci že to pořád nejsem schopnej dosahovat A já miluju osobní rozvoj, miluju tady tu práci a stejně jsem se dneska přistih, že jsem měl točit nějaký videa, protože mě to baví to natáčet a baví mě prostě to dávat na sociální sítě a baví mě to celkově to pro vás dělat. A mozek jako Tenhle tenhle ten kompiuteř říká se radši najes a radši si něco půjď a lehni si a nic nedělej to stejně. Co jsme to za prapodivní paskvily, že slyšíme takovýhle věci. Jak je to vůbec teda možný? Pojďme se aspoň malinko podívat. Ono se to tak bude různě míchat dneska, že jsem toho úplně plnej Otázka, z jakého důvodu a proč se tady to děje. První důležitý faktor je, že mozek je nejvýkonnější počítač na světě. A vy když teď pozorujete nást umělý inteligenci a pozorujete, že kolikrát člověk napíše a okamžitě vzdává odpovědi, že oni jsou už pomalu a jsou chytřejší než my, že jo? A mozek pracuje na podobný bázi. Tam se nahrajou informace V době dětství do sedmi let máme 70% informací v hlavě nastavených stejně tak jako umíme jazyk svůj, některý dva, tři tak jiný zase umějí jiný jazyk A všichni jsme se ale naučili ze svýho rodu od babičky od dědečka šest pokolení zpátky jsme se naučili takzvanou emoční materštinu Čili jak se vyjadřuje láska, jak se vyjadřuje hněv, jak se vyjadřuje vztek, jak se vyjadřuje náklonost, jak se vyjadřují pocity, jak se vyjadřují city k mamince, k tatínkovi, k partnerovi, k psovi. To jsme se všecko naučili. Když jsme byli malí a potom o těch sedmi let to potom jde dále já miluji takový ty rodičovský keci, který mi přivedou dítě na coaching a řeknou můžete se mi o to dítě prosím vás postarat a já řeknu no nemohu. No tím nejdřív se budu muset posledat o vás, protože vy jste z něj toho krypla udělali, vy jste to do něj vložili, to, že ten člověk vlastně neví jak má milovat. A to miluju, když mamky říkají tak už se ožeň abych měla ty vnoučata. A to k tomu klukovi je 40 a pořád bydlí s mámou. Ale to není vina toho kluka, protože on přišel z břicha svojí matky Ale to, co se mu do té hlavy postupně naskládalo a to, co tam nabral z toho svýho rodu, to přece určuje to, jakýho partnera si veme, ne? A já si pamatuju, že jednou jsem si uvědomil tu drsnou věc, že by mi v dětským domově bylo líp, kdybych nemusel žít doma kdybych nemusel žít tam, kde jsem cítil že to absolutně nefunguje. A ono to zní jako drsně, ale já už jsem si jako mladý kluk si pamatuju. Jak jsi mi naši dětu něco řekl? A to by bylo asi 8 nebo 9. A já jsem šel doma třesně to vidím ty bytovce prostě v Říčanech. Jsem prostě šel šel prostě z toho, z té kuchyně. A jen tak, ty, já vím, to je si 8-letý kluk Dneska ty díti jsou mnohonásobně dálčím mají mobily, mají, jsou prostě víc vyzrálejší. A já jsem si tak jako upustil mezi rty. Blbci. Rozumíš? Odkaď toto dítě ví... Protože my jsme prostě od narození extrémně inteligentní bytosti jenom nám to nespíná ještě A pak ty dospělí, jak to do nás prostě hůčej, že jo, jak to musíš, to bys měl to bys neměl, to dělej támhle to, tohleto, tak deformujou tu naši přirozenou podstatu, tu naši vnitřní krásu, tu naši obrovskou sílu ze kterou sem přijdem, protože tam vložej měl bys. A to se nemá a to by se mělo a do toho církev přijde a ještě tak neměl bys tohle a peklo, ale tak to v žádným případě nesmíš a půjdeš se smažit budeš z tebe škovarek. A co to z nás ve finále vytvoří deformovaný bytosti, který se stávají stádoidní, jdou ve stádu zmateně, teď tady vedle staví bytovku, víš pěknou celou to vylejvají z betonu tam dřív byla loukána no tam nějaký magor prostě to tam postaví betonovou kraksnu a já tam koukám do těch bytů a říkám si tak tady Jednou budou bydlet lidi, který celý život budou splácet to, aby v týhle tým betonovým s betonovým nechci to slovo teď používat kvůli že jo, různým cenzurám, ale prostě betonovej kamrlík, ve kterým tam prostě budou jako sedět 10, 20, 30, 40, možná tam některý z nich umřou v tom betonový kraksně. Ale co to společensky znamená? Hypotéka, zadlužit se, chodit do práce, kterou nemám rád, sedět tam, platit to, furt to platit. Ale kde je ta volnost, dámy a pánové? Kde je ten šarm toho života? Kde je ta nádhera o který všichni sníme? A k tomu je jeden chlápek přišel a říkal, až já půjdu do důchodu já si ten život užiju. Šel do důchodu zjistili mu rakovinu a za půl roku byl pryč. A spousta lidí čeká, až půjdou do důchodu aby zjistili že nemají životní styl. Tak to je jeden z největších problémů. A my si koučové koliká myslíme, že furt musíme mezi těma rodinama mladejma, ale ty vole, obrovský trh je lidí 60+, protože to jsou pořád ještě lidi A ne odepsaný důchodci, který už nemají právo na život. Ale jakmile jdeme do důchodu tak nám skončí... Třetina života jenom tím že nám řeknou děkujeme naschledanou. Začne nám ze sociálky chodit nějaká žebračenka. A my máme pocit že už jsme jenom plasní výduchodci, který čekají na to, až nám připraví rakev nebo urnu. Všichni v sobě víme. Co chceme bejt, s kým chceme bejt kde chceme žít, kolik chceme mít peněz jakou chceme mít váhu, ale povězte mi, co to je za megasílu, která z toho dětskýho úžasného života udělá kulhajícího krypla. Co to je za sílu? Jak se ta síla jmenuje No a to je to, na co bych rád dneska odpověděl, protože ta síla ty se říká náš přednastavený mozek, který je tak silná sofistikovaná mašina, že ovládá všecko kolem nás kdo ví víc přes kvantový mechanizmy, kdo to neví pak se podívá na YouTube, na video o kvantových mechanizmech že mozek je schopnej na zákazě toho, jak se nastaví. Do setny let života 70% rovnit z nás, tak ovládat, s kým se potkáme, s kým budeme žít, jaký dostaneme platy, jak budeme zdraví, jak budeme vypadat, jak se budeme chovat, jaký budeme mít nálady, poněvadž když se do té hlavy jednou dostane, že jsem kripl, Tak celý život budu mít pocit že mi ten svět dává najevo že jsem krypl. Když se mi tam do té hlavy během života dostane že nemám nárok na pěknou babu, protože mamka prostě mi to tam zasela, tak celý kus života mi budou do života pořád chodit vošklivý baby. A když jsem je tam do té hlavy během života zhrál na písku nebo jsem si tam maloval nějaký obrázek a někdo přišel a řekl, to je ale hnusný, jsi třeba kreslit něco lepšího, tak se mi tam do dětský hlavy zapíše, že moje práce je k ničemu, že ji stejně nikdo nechce a že o moje věci není zájem Ale co se mi bude dít dál v životě? To, če ten svět je jenom svět zrcadel. Ten svět je jenom svět zrcadel, kdy se nám zrcadlí jedna jediná věc. A to je to, co nosíme tady. To je to, co nosíme tady. Podívejte se na tu moji knížku Emoční rovnice jak odhalit svůj zdrojový kód, že tady to všechno neřeknu, že jo, knížka má 200 stran, jak to vlastně celý funguje a proč se nám děje co se nám děje, proč potkáváme lidi, který potkáváme, proč potkáváme zaměstnavatele, který potkáváme. A já jsem měl 8,5 tisíce tady těch rovnic v hlavě. A furt jsem si říkal, proč potkávám holky, kterými jako úplně neseděj. Proč to tak je? To bylo jako biznisově, pronajímatelky co jsem si zažil s pronajímatelkami, to je hotový peklo. Ale proč to tak je? No, protože svět je svět zrcadel. Takže my jdeme a to, co nosíme v hlavě potkáváme v lidech kolem sebe Potkáváme v šéfech potkáváme v kamarádech, v kamarádkách. No, takže když se nám do té hlavy dostane, že doma holčička tyvej kolikrát to vidíme v šopech. Mami, prosím tě, kup mi tady to malinký lipo. A co si myslíš, že ty prachy jako rostou na stromech? Tyvej, co si ta malá holka má myslet? Co si ta malá holka má myslet, když se jednou rozumíš, podělaný lipo, A vyslechne si teorii o tom, že prachy nejsou nebudou že nevyděláváme a že ona sama je vlastně kráva, protože chce věci, že by jí to řece mělo napadnout že mamka má holou zadnici až prostě tři kilometry daleko. Ale tím všim přece se nám do hlavy dostávají informace. A stejně tak, jako jsme se naučili slovo pes a nepamatujeme si, kdy jsme se ho naučili. Stejně tak, jako jsme se naučili slovo traktor a nepamatujeme si, kdy jsme se ho naučili. Stejně tak si nepamatujeme kdy jsme se naučili slovo sebehodnota láska, sebepřijetí krása nádhera, vášení, zábava. Hodně peněz skvělá váha, krásně vypadám. No protože naši předci nám do hlavy vnukli, aby jsme byli stejný hňupy jako byli oni. A oni o tom vůbec nevěděli. My pak jdeme nadšený do života a zjistíme že máme hole, že jsme kryply, že jezdíme na vztahovém vozejku, na zaměstnaneckém vozejku, že jsme prostě se úplně... A ten mozek nám řekne ale to je tak správně, co chceš. Jseš prostě jenom hňub. A je to svět zrcadel. Takže ta jasná věc je, proč proč když všichni víme to, co chceme, proč když chceme mít kolem sebe lidi který chceme, proč, když chceme mít vedle sebe partnerku, kterou chceme a partnera kterýho chceme a nemáme to, Tak mladí lidi si řeknou, to jsou keci dospělých ale ty, co už jste starší, tak už víte, už jste si prostě prošli jedním druhým, třetím čtvrtým, pátým šestým sedmým, osmým devátým vztahem a víte že se opakuje pořád to samé do kola. Až jedete z jedné práce do druhé a opakuje se to samé pořád do kola. Víte, že jo? No, že to tak je. A že tomu nejsme schopni jakoby pomysleně uniknout. A to není tak, že bysme nebyli schopni uniknout. Ale že se musíme naučit pracovat s tímhle tím komputerem tady Poněvadž on tam sedí tiše, ale ovládá nás přes dvě základní hrozně silný věci. Pocity, to jak se cítíme jaký impulzy dostáváme takový to, co jsem dneska měl tým točit to video, takže se říká, lehni si, prosím nedělej to. A to druhý je ta podvědomá mysl která pracuje vlastně s kvantovým světem, A nastavuje nám ten svět tak, aby vypadal přesně to, přesně tak, jak si ten náš podvědomý mozek sám vytvořil. Protože on je mistrem scenérií. Takže on si to promyslí, jste viděli moje výzkumy já to učím na škole koučinku, učím to těch pár koučů za rok, jak funguje podvědomý plánování. Hele to vždycky všichni a já sám mě z toho běhá usí kůži a všichni z toho máme huby odevřený. Protože si vůbec ani nejsme schopni uvědomit v jakém diktátu žijem a v jakém přednastaveném světě představ a emocí žijem a že se nejsme schopni kolikrát dostat za tu vizuální představu našeho vlastního podvědomí, že je to právě to naše podvědomí, který si dopředu až několik let moje výzkumy Zase znova mrkněte na tu moji knížku na moční rovnice. A prostě si to nejsme schopni vůbec uvědomit, že jsme v diktátu svý vlastní hlavy a že ten mozek si to všecko hezky pěkně plánuje dopředu, aby nám to potom takhle jako vyhrstnul před nás A my jsme prostě řekli, jo, děkujeme, a pak jsme takhle saděli,, a tím stále, a říká se, ale ty, proč já, proč já vlastně chodím do té debilní práce a žiju tady v tom debilním bytě betonovém, proč já, proč ty, proč, a proč já tak tlustej, nebo naopak hubenej pokud trpíte anorektickým a něco, a proč poslouchám toho blba šéfa v té práci, proč to, ty ať jako jako dělám? A to je proto, že není rozdělovní k štěstí žádnej, ale je to prostě proto, že ten náš mozek má přednastavený scenérie, ve kterých nás neustále drží. Takže když se rozhodneme na jednu stranu, tak z druhé strany přijde... Jo? Dá se z toho nějakým způsobem vykličkovat? No jasně že se dá. Já jsem takový jako první, jak se to říká, vlašťovka, která se vyndala z hlavy jedenáct a půl tisíce programů a zbavil jsem se panicky a tak sebepoškozování, nadměrnýho plánování. Jasně zbavil jsem se tady těch jako hrůzostrašných věcí 11 a půl tisíce, ale stejně když vidím, že stejně jsem to tomu mozku všecko vydal a stala jsem se pokojná bytost, tak vidím jak ten parchant, protože žijeme ve společenském vědomí jak on je schopnej říct, hele ale to by jako si neměl. Dneska jsem tady cvičil na zemi a koukám že mám tady nějaké dvě lahve od jogurtu a to tady Na zemi a on mi, protože mamka byla strašně na pořádek strašně na pořádek a je vůr tu klizeno a on mi ten mozek říká proč jsi ty lahve už nevynes? Ty hňupe hliněný, či tady budu skákat s hadlem celý den? Vidíte to? Čili mozek je jenom výpočetní technika a pokud prostě mám nepříjemný pocity a nepříjemný myšlenky, tak potom můžeme mu vzít tu dementní emoční mateřtinu a vymazat z té hlavy pryč Ano dá se to vymazávat pryč dají se rozpojovat synapse, dá se to všechno udělat Takže když už jsem se tady s váma takhle dneska pěkně rozvášnil a rozhorlil, proč vlastně jsem sám pro sebe největším nepřítelem, tak já to otázku jako malinko poupravím. Já jsem sám pro sebe největším nepřítelem do té doby pokud nepochopím to, jak funguje... Moje lidská přirozenost, čili že mám tělo, to jak se potí smrdí, prostě musí se to mejt a vonět a prostě tohle ty všechny trávení, nechceme ani vidět co se to u nás všechno děje. To je první složka naší osobnosti tělo. Druhá složka naší osobnosti je mysl to je mozek který je centrální výpočetní technika našeho lidského bytí, který nám dává možnost tady v tomhletom hliněným prašným světě žít. Ale pak máme ještě třetí složku osobnosti a to už se málo kde říká, že to je a to není žádná spiritualita nebo nějaký že je potřeba se oblíknout do hávu prostě samaritána, to je běžná součást našeho života stejně tak jako buřt je součást řeznictví, jenomže ta třetí složka v nás je taková jako tichoučká, nemá příliš šanci se projevit, je taková prostě jako takový a my jí potřebujeme najít, odhalit A dá tý prostor. Takže ona se nikam necpe. Někteří z nás si na ní sáhnou až na sprtelný postely. A pak říkají ty věhlasný věty, měl jsem žít víc pro sebe, neměl jsem chovit tolik do práce, měl jsem rychle jistě některých lidí poslat do zadku, měl jsem dělat dobro víc blízkým, měl jsem víc jezdit na dovolený, měl jsem si užívat víc sám se sebou, no jo, ale už má kapačky napíchaný a už dejchá z posledního Čili pojďme si říct něco hezkýho nakonec. Já sám pro sebe můžu být nejlepší kámoš, ale i největší nepřítel. Z mýho pohledu se tohleto nedá zastavit. Je to běh světa a běh lidstva, že mozek na světě nikdy nebyl, ale přesto nám posílá informace jakoby tady byl. Abych se samozřejmě ochránil proti tomu že v tom šachovém turnaji prohraju ten souboj s tím který mě odvrací od třetí složky, tak mám velice jasně stanovený plán. A ten plán vypadá tak, že v každém z kvadrantů, ty moje oblíbený kvadranty práce peníze, zdraví vztahy v každém z tomto kvadrantu mám desítku. 0 a 10, 10 je největší. A ptám se, jaká je moje desítka v kvadrantu vztahů, jaká je moje desítka v oblasti práce, jaká je moje desítka v oblasti zdraví, jaká je moje desítka v oblasti peněz, protože toto mi umožňuje se na té mapě života koukat tam, kam jdu. A jasný, že mozek pak může přijít a říct, jo, tak dobrý, tak tadyhle, tohle a říkám, mozku, buď ticha, nebudu tě poslouchat, tamhle je desítka, tamhle jdeme, tamhle se přesouváme, já se ti nechce cvičit, mě to nezajímá odcvič to, já se ti nechce nahrávat, zapni tu kameru nahraj to. Ale vlastně on zabrblá stejně točím, vidíte to, že točím ne? Takže ten desítkovej systém je ochranný systém proti tomu abych šel v životě tam, kam mám jít. Takže borci a borkyně, tolik dnešní pořád. Přeju vám abyste si ty desítky našli, chránili si je jako okohlavě. A nezapomeňte, mrkněte do tu knížku Emoční rovnice, jak odhalit zdrojový kód. Až tam se toho dozvíte mnohem víc jak se dá pracovat, jak se ty vzorce dají hledat, jak se to dá mazat co se s tím bude zdá dělat. Poněvadž já jsem tady za tu svoji metodu emočních rovnic vděčnej a budu za ní vděčnej celý svůj život Protože mě to pomohlo se oddebilnit. Tím nemyslím že bych debil, co to říká hezky, pořád jistým způsobem nebyl, protože dokud budeme žít s mozkem v lebce, tak neustále budeme sváděni a pokoušení do určitýho nízkopotentičního světa. Ale to je život. Hele tak jo, mějte se krásně a zase u dalšího vysílání se na vás budu těšit A k zatím, ahoj!