Dobrý den, jmenuji se Aleš Kalina. Napsal jsem dvě knihy – Partnerský manuál a Emoční rovnice – a prodal jich už skoro 50 tisíc. Založil jsem také malou, ale úspěšnou školu koučů, kde pomáhám lidem růst.

A dneska si povíme o něčem, co ovlivňuje každého z nás, ať už o tom víme, nebo ne.

O finančním podvědomí.

Představ si, že máš v hlavě operační systém... jako počítač. Jenže ty jsi ho nedostal čistý — přišel s předinstalovaným softwarem. A ten software nainstalovali tvoji rodiče.

Někdy funguje skvěle. Jindy... no, jindy je to jako mít Windows Vista.

...

Nedávno za mnou přišla Petra, třicet osm let, marketingová manažerka. Slušný plat, dobrá práce. Ale každý měsíc jí z účtu mizí peníze jako voda. Pořád na nule. A ona neví proč.

Sedíme spolu, díváme se na její výpisy. Žádné velké nákupy. Žádné hazardování. Prostě peníze mizí v malých kouscích. Káva tady, taxi tam, spontánní nákup bot.

A pak jsem položil tu zásadní otázku: „Co ti říkala máma o penězích, když jsi byla malá?"

Petra se zamyslela...

A pak to přišlo: „Nikdy nebudeme bohatí."

To byla věta, kterou máma opakovala pořád dokola. Když Petra chtěla nové boty. Když chtěla na výlet se školou. Dokonce když jen tak seděly u večeře.

Nikdy nebudeme bohatí.

Pět slov. Ale pro Petřin mozek to bylo něco jako základní nastavení továrního operačního systému.

...

Zkus si to představit — máš sedm let, tvůj mozek ještě nemá kritické myšlení, a hlavní autorita ve tvém životě ti říká: nikdy nebudeme bohatí.

Tvůj mozek si to uloží jako: „Aha, tak tohle je pravda o našem životě."

A teď je Petře třicet osm... a její podvědomí pořád poslouchá tu sedmiletou instrukci. Pokaždé když začne mít víc peněz, něco v ní zašeptá: „Počkat, to není ono. My přece nejsme bohatí."

A najde způsob, jak se peněz zbavit.

Je to jako mít v hlavě sabotéra.

A teď to zajímavé — Petra nedělá nic vědomě. Ona opravdu CHCE být finančně stabilní. Čte knihy o financích. Poslouchá podcasty. Dělá plány.

Ale její podvědomí má jinou instrukci.

A podvědomí vždycky vyhraje.

...

Tohle není jen Petřin příběh. Tohle je příběh milionů lidí.

Často říkám: „Rodiče budiž pochváleni!" A lidi si myslí, že to myslím vážně. Ne. Je to ironie.

Protože většina rodičů do hlav svých dětí naskládala takový balast, že by se z toho dal postavit bytový dům.

A pozor — většinou to nemysleli zle. Prostě nevěděli, co dělají.

Vzpomínám si na Tomáše. Úspěšný podnikatel, dvě firmy, slušný obrat. Přišel za mnou s tím, že má neustálý strach z krachu. Nemůže si užít úspěch. Pořád si myslí, že přijde o všechno.

Ptal jsem se: „Co dělal tvůj táta?"

„Měl firmu. A zkrachoval. Když mi bylo dvanáct, přišli exekutoři a všechno nám vzali. Máma řvala, táta seděl u stolu a koukal do prázdna. A já jsem stál za dveřmi a poslouchal, jak táta říká: já to zase pokazil, jsem neschopnej, nemám na podnikání."

...

Tomáš má dnes pět set zaměstnanců a obrat v desítkách milionů.

Ale v hlavě má dvanáctiletého kluka, který vidí exekutory a slyší: „Jsem neschopnej. Nemám na podnikání."

Takže si teď řekni sám sobě: co TY jsi slyšel o penězích, když ti bylo sedm? Nebo deset? Nebo patnáct?

Peníze na stromech nerostou.

Bohatí lidé jsou sobci.

Musíš tvrdě pracovat, abys něco vydělal.

Peníze jsou špína.

Každá tahle věta je kód v tvém operačním systému. A běží pořád. Na pozadí. I když se snažíš ze všech sil.

...

Pak je tu ještě něco.

My si svoje podvědomí programujeme i sami.

Kolikrát jsis řekl: „Nikdy nezbohatnu." Nebo: „Prostě na to nemám." Nebo: „Vždycky jsem na nule."

Každá tahle věta je jako updatovat ten špatný software. Upgraduješ svůj virus.

Znáš ten vtip?

Chlap jde k terapeutovi a říká: „Doktore, jsem naprostá troska. Nic se mi nedaří. Jsem k ničemu."

A terapeut odpovídá: „Paní recepční mi říkala, že jste přesně takový. Neměla pravdu?"

...

No vidíš. My si svoje pravdy potvrzujeme pořád dokola.

Ale teď ta dobrá zpráva.

Bill Gates. Steve Jobs. Mark Zuckerberg. Petr Kellner.

Myslíš, že měli lepší gen na peníze? Ne. Měli lepší software v hlavě.

Někdo jim do ní nahrál: „Můžeš být úspěšný. Můžeš být bohatý. Svět je otevřený."

A jejich mozek to bral jako pravdu.

...

Pamatuješ si na Lucii? Přišla za mnou před třemi lety. Pracovala v bance, dobrý plat, ale vždycky na hraně.

A pak jsme našli tu větu od babičky: „Peníze jsou prokletí. Všichni bohatí jsou nešťastní."

Lucie tedy v podvědomí věděla: chceš-li být šťastná, nesmíš mít moc peněz.

Dneska má vlastní poradenskou firmu a třikrát větší příjem než v bance.

Protože změnila ten software.

...

Takže co s tím můžeš udělat TY?

Za prvé — najdi svoje Emoční rovnice. To je metoda, kterou jsem popsal ve své knize. Je to způsob, jak najít ty staré programy v hlavě a přepsat je.

Není to jednoduché. Není to rychlé.

Ale funguje to.

Za druhé — přestaň mluvit v rozporu se svými cíli.

Pokud chceš být finančně svobodný, nemůžeš každý den říkat: „Jsem na nule. Nikdy to nezmění."

To je jako chtít zhubnout a každý den si říkat: „Stejně jsem tlustej a vždycky budu."

Tvůj mozek tě poslechne. Vždycky.

...

A za třetí — nepřijímej svůj současný stav jako konečný.

Možná teď zrovna nemáš peníze. Možná zrovna bojuješ.

Ale to není tvá identita. To je jenom současná situace.

Pral jsem se s tím dvacet pět let. Taky jsem měl v hlavě nějaký ten balast.

Napsal jsem dvě knihy — Emoční rovnici a Partnerský manuál. Prodalo se skoro padesát tisíc výtisků. Založil jsem Školu koučinku pro mistry.

Pomohl jsem stovkám lidí změnit jejich finanční realitu.

A začal jsem stejně jako ty. S programy v hlavě, které mi nepatřily.

...

Takže pokud tě to téma zajímá, běž na ales-kalina tečka cé zet.

Můžeš si tam objednat konzultaci. Můžeš si přečíst moje knihy.

A hlavně — můžeš začít přepisovat ten operační systém ve své hlavě.

Protože víš co je na tom nejlepší?

Není to osud. Není to karma. Není to smůla.

Je to jenom software.

A software se dá přepsat.