Ales Kalina (00:01.71)
Tak dobrý den, dobrý večer, ať už se nacházíte v jakékoliv čási planety. Máme pro vás dneska zajímavé téma. Já vítám ve studiu Hanchu. Hanchu, jaký jsi měla cestu do studia čuvěče? Pověstám něco o tvém cestování, ať ciky trošku rozjede pusa.

Hana Šrámková/ Koučka (00:19.341)
Hlavně mrazivou dneska, mrazivou. Ještě jsem běžila na konzultaci, po cvitově tady asi mínus 12, takže jsem tak tak doběhla. Pak jsem musela rychle rostát.

Ales Kalina (00:28.686)
Tak... A když se Jirokouká z Afriky, tak bude závidět.

Hana Šrámková/ Koučka (00:33.645)
Tak to spisájemu teda.

Ales Kalina (00:36.27)
Jo. Ty si si dneska přidesla svoje takový zajímavý téma, který se mě samozřejmě velice líbí a to je sebevědomí. Ale nejen, že sebevědomí samozřejmě všichni bychom ho chtěli, ale nejen sebevědomí jako takový, ale sebevědomí jako maska. Co si teda pod tím představuješ, když jsi to téma vybírala?

Hana Šrámková/ Koučka (00:52.653)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (00:57.229)
Hele, tak sebevědomí to je hodně velký, že je o seberozvojový téma a pojem. Každej vlastně řeší sebevědomí a ví, že řada lidí, kteří přichází na schůzky a na konzultace, na coachingy, vlastně přicházejí většinou. S tímhle já si nemám tolik velký sebevědomí a nemám tak to sebevědomí prostě dobrý a tak dále.

Ales Kalina (01:13.678)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (01:25.133)
No ale vono vlastně co to je že o sebevědomí? Mám takovej pocit, že právě že tenhle ten seberozvojový pojem, který prostě roky roky vlastně lidi hledají, takže je často docela velkou iluzí. A já si spíš myslím, že to sebevědomí, co to vlastně je, že bysme to trošku mohli divákům vysvětlit.

Ales Kalina (01:34.702)
Já poslouchám.

Ales Kalina (01:40.558)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (01:54.35)
jsou vlastně sebevědomí a no hele z mýho pohledu teda sebevědomí není to co si řada lidí myslí. řada lidí si myslí že sebevědomí je takovýto, budu se cítit pořád skvělé, hrozně v síle, všechno mi pude, budu vlastně jako ten strašně dobrej neochyjnej člověk.

Ales Kalina (01:54.703)
No jasně, tak to můžeš vyštětit, co to vlastně se vědomí je?

Hana Šrámková/ Koučka (02:23.533)
No a versus teda co to je být sám sebou, jo. Takže sebevědomí z mýho pohledu je, že jsem si vědom plně sám sebe. Ale to ještě neznamená, že mám na sobě tu masku toho siláka, který mu všechno jde. Když si vezmi souplný sociální sítě lidí, kteří tam dávajte svoje úspěchy a...

jak jsou na těch dovolených a jak jim jde ten biznis a jak jsou vlastně jako hrozně dobrý. Takže a tohleto si myslím, že je hodně zaměňováno za za to skutečné sebe vědomí, být si vědom sám sebe. Kdo jsem?

Ales Kalina (03:07.95)
No a ona je pravda, že doma ho to sebevědomní často stlačej do něčeho jinýho věť a udělají z nás úplně jinýho člověka. To, že po dítě, když přijde na svět, tak přece... To má velice jednoduché. Ono nepřeměší nad tím, jaký má být. Že jo.

On se jeví prostě a on... Jo, já chci bejt takovej, chci házet písek, tak házím písek. A vůbec na tím jako nepřemýšlí, co to to se vevědomí vlastně je. No prostě, že jo, normálně je.

Hana Šrámková/ Koučka (03:42.093)
Přesně tak, normálně je. Je ve svý přirozenosti a nepřemyšlí. Jestli je dost dobrej, co si o něm ty lidi myslej kolem. Jestli to, co dělá jeho smysl života, jestli je to fajn, jestli bude přijatý nebo nebude přijatý, ve svý přirozenosti. Dělá, co mu dává smysl v tu chvíli. A cijtí se u toho prostě přirozeně dobře. Chce to dělat.

Ales Kalina (03:45.646)
Hmm.

Ales Kalina (04:09.07)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (04:09.357)
a podívej se ve rzus teď jako sebevědomí, tak to je jedna velká maska. když to té má, vezmeme do hloubky, co to s námi potom skutečně dělá? To znamená, máme skutečně sebevědomí, to znamená, cijtíme se vynitřně sami se sebou pěkně, anebo máme masku. Máme masku, máme roly, máme prostě...

Ales Kalina (04:18.254)
Hmm.

Ales Kalina (04:24.43)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (04:39.789)
Jo, máme nějakou masku kostru, kterou si držíme, kterou neseme, aby jsme se cítili sebevědomí, ale jak se pod maskou cítíme skutečně my.

Ales Kalina (04:52.59)
No ale těžká bych tam do toho ještě vložil, tomu se za chvíličku rychle vrátíme, že to dítě přece když je malý, tak nepřemýšlí jestli je sebevědomý nebo není. Ono je. Takže potom možná by se vyplatilo zmínit, kdy to dítě vlastně, kdy je tak krásně sebevědomý a se z něj vlastně postupně stává určité jako vohnout.

Že jo, který začne uspokojovat ostatní nebo začne zlízkat toho, aby nebylo vězněný, mlácený, ponižovaný, tak vlastně začne dělat to, co se po něm chce a strácí tu vlastní autenticitu. Že?

Hana Šrámková/ Koučka (05:19.213)
takhle jako ty.

Hana Šrámková/ Koučka (05:33.709)
No, nejenom autenticitu, tak to určitě, ale ono se vlastně pomalinku začíná od sebe odpojovat. A vlastně ten mechanismus je, že když začne narážet na tu svojí přirozenost, na to jenom je, začne to okolího začne, nedělej, nesmíš, nejseš dost dobrej, tohleto bys měl dělat jinak. Takže ono si začne vytvářet masku, vlastně aby přežil.

Takže tam už nám začínají vlastně ty první masky se tvořit. Takový krusty, takový masky. Ale není to proto, že bychom chtěli na někoho něco hrát. Ale je to, aby jsme přežili, aby jsme byli milovaní, aby jsme byli přijatí, aby jsme byli úspěšní podle teda těch druhejch. A postupně místo toho jenom já jsem a té přirozenosti, autenticity...

Ales Kalina (06:06.862)
Hmm, hmm... Jo...

Hana Šrámková/ Koučka (06:29.74)
Jsme jedna velká chodící maska, aby jsme to okolí zaujali, aby jsme prostě byli úspěšní, aby nás třeba někdo pochválil, aby nás někdo měl rád, aby jsme prostě uspokojili celý okolí a tak dále. No ale vlastně postupně strácíme sebe. Postupně vlastně strácíme ten kontakt se sebe.

Ales Kalina (06:33.134)
Hmm.

Ales Kalina (06:42.446)
Hmm.

Ales Kalina (06:53.166)
To je hustý, no to je hustý, ale možná tyto terminologie, co to je, pro ty, kteří třeba to slyší, poprvé stráce sám sebe, ať se ta terminologie vysvětlí.

Hana Šrámková/ Koučka (07:05.26)
Je to to, že postupně začneme se odpojovat a vnímat jemné signály z těla. Začneme prostě postupně přestáváme slyšet sebe, přestáváme slyšet naše potřeby, naše touhy, naše přání, možná naše talenty, to co bysme chtěli.

Tak aby jsme to vlastně přežili, tak to musíme v sobě pohřbít. Takže přestáváme ty jemný signály intuici. Ty signály, co jdou z nás, my je musíme zatlačit. A nasadit si tu masku.

Ales Kalina (07:46.255)
No, to je hustý, no. Nasadit si masku. Ale vlastně ten zdroj všeho ve prazáklad je doma. Ve většině případech. Víte, pokud nás nedali do děcáku nebo nebyli jsme někde, kdo ví, jako v nějakých hrůzostrašných prostředích. No tak v většině případech je to doma, ne?

Hana Šrámková/ Koučka (08:07.852)
Samozřejmě doma, pak se k tomu přidají určitě nějaký partnerský vztahy, vztahy obecně, pak určitě i práce, protože uděláme pohovor do nějaké práce, takže taky často, minimálně dřív lidé tam nasadili nějakou masku, co zvládají, nezvládají a tak dále, chtěli se tam nějak prezentovat, chtěli tam bejt úspěšní, chtěli víc peněz, takže vlastně zase...

Zase další vpořád přikládáme další a další vrstvy toho odpojení. To nemusí být jen z domova, ale primárně si myslím, ano, protože pokud z domova budeme dobře nastaveny a nebudeme tam už zabetonovaný krustou těch masek, tak většinou si to povolání vybereme jako daleko svobodnějíc a budeme se tam i jako svobodnějíc pohybovat. Takže určitě doma škola.

Ales Kalina (08:39.854)
Hmm... Hmm...

Ales Kalina (08:59.854)
Domo, já myslím, že stejkají nejvíc doma. To dítě víme, jak je přirozený. On klidně v restauraci zařvá, klidně říká náhla svoje názory. Jemu to úplně jedno, že se tam na něj kouká další lidi od stolu. A pak ty dospěláci jsou stáhnutí, dodržujou pravidlá, aby co sousek, co nás vlastně úplně sváže.

Takže mě to jasné, že to, ty říkáš, lidi zka těch různych masek, že všichni vlastně nosíme, že nosíme masku, tak to si myslím, že je jako velká věc. A pak je samozřejmě ta základní otázka, když dospějeme a zapomeneme na to, jak nás doma různě stlačili nebo přeformátovali, udělali z nás něco, co nejsme úplně my, tak jak to poznám?

Hana Šrámková/ Koučka (09:26.796)
Všechny tak.

Hana Šrámková/ Koučka (09:56.62)
No, já.

Ales Kalina (09:56.623)
To je jako, jak to poználi, tak já bych vlastně měl bejt někdo jako jiný.

Hana Šrámková/ Koučka (10:01.133)
Hele většinou to poznáš tak? A zase klienti, jo, přichází většinou s tématem. Hele já mám všechno. Já mám úspěšný biznis, mám peníze, mám rodinu, ženu, děti, prostě cestuju, mám vlastně všechno. Ale někde uvnitř sejtim prázdnotu, sejtim prostě... Necejtim se jako dobře.

Ales Kalina (10:26.734)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (10:30.54)
Cetím blbej pocit, ale přitom si nemám na co stěžovat. Všechno je vlastně super. A to prázdno vlastně, nebo ty tělesní projevy, někdy to jsou třeba i nějaká už psychosomatika, že mají panický a taky lidi, nebo prostě že přicházejí s nějakými těžšími stavama, nebo tam dokonce můžou být už nějaký choroby, tak vlastně poznám to z toho těla.

Ales Kalina (10:30.99)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (10:59.18)
že vlastně všechno je super, všechny role hraju skvěle, tak jak se má, jak by se mělo, ale já se necejtim dobře. A to tělo to vlastně řekne. To tělo.

Ales Kalina (11:03.822)
Hmm.

Ales Kalina (11:07.694)
Hmm.

Ales Kalina (11:11.598)
No dobře, tak jako necítím se dobře, jak se tedy napojit, když už teda...

a tu masku začít postupně schazovat, tak v tom rozhodně není jednoduchý proces. Když jsme v tom žili 10, 20, 30, 40 let a najednou říct, tak já tu masku teraz chodím. A teď co rodina, co děti, víte? Takže jak tu masku začít? To je bolestivý proces. To je vlastně trání kus svýho zabělýho já.

Hana Šrámková/ Koučka (11:44.172)
je všechny tak.

Ales Kalina (11:44.814)
a zení vlastně do žumpiku s sebe nebo do popelnice.

Hana Šrámková/ Koučka (11:49.324)
No kustí masky, protože ta maska většinou my nejsme, Takže ale ta maska už si vytvoří tu bezpečnou konfortní zónu. Takže ono ten systém náši jako nechce úplně trhat, jo, protože ona má nějaký společenský status, prostě, jo, je to vybudovaná vlastně identita. No a teďka my tu identitu vlastně musíme úplně zbořet, že jo.

Ales Kalina (12:10.478)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (12:14.635)
No a jde to po vrstvách, jo? Ten systém to nedovolí hned jí zbořit prostě, jo? Takhle to zbořím to ani nejde, jo? To prostě jde po různych vrstvách. A musíme se tam poprat hodně s různými pocitami. Musíme se tam poprat se strachem, že na jednou jako když to schazujem, tak budeme na jednou jako nahý, jo? Nebudeme vlastně... Protože ta autenticitá nebo ta přirozenost nebo...

Ales Kalina (12:27.662)
Hmm.

Ales Kalina (12:34.094)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (12:39.691)
Schazovat ty masky je právě dovolit si ukázat i ty naše nedokonalosti. Nejdřív sami sebou a pak i venku. To, co mi třeba nejde, v čem nejsem úspěšnej, co mě bolí, co mě zraňuje. Jo, je to hodně o té zranětelnosti. Tím pádem, když se potom ukážu, že někde ve svý přirozenosti, jakýsi pravděvosti a útřímnosti, no tak tam je to vlastně ten mozek řekne,

Ales Kalina (12:45.038)
No, jasně,

Ales Kalina (12:54.606)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (13:09.323)
bude tam moc nahej, odhalenej, pravdivej, budu ohrožený. Tak proto je to tak strašně těžký, ale zároveň je to i hrozná úleva. Představ si, když ty lidi pak někde pořád někdo něco skrejvá, něco drží pod nějakou maskou, pak se to jako vyjde na povrch, tak vlastně se dostaví i třeba úleva. No tak teď jsem to konečně ukázala.

Ales Kalina (13:10.798)
Hmm.

Ales Kalina (13:32.75)
Hmm.

Ales Kalina (13:36.814)
Teď se teď to prasklo, konečně... No, já jsem...

Hana Šrámková/ Koučka (13:38.668)
Teď to prasklo, je uleva. Zároveň tam je i potom ta svoboda hrozná zatím, protože představ si ten pocit, že nemusíš nic vysvětlovat, nemusíš nikomu nic dokazovat, nemusíš bejt silnej, můžeš přiznát, tohle nezvládám, tohle nechci, tohle se mi nelíbí. Je tam i veliká svoboda a zároveň v tuto chvíli

Ales Kalina (13:54.542)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (14:08.235)
Ty lidi se konečně začínej dotýkat sebe a svojí vlastní skuteční síly.

Ales Kalina (14:12.846)
Jo. Tak ono se to já to chápu, že se o tom jako hezky mluví, že teoreticky se to krástě dá popsat, ale zatím ten proces, když si tím člověk projde a já jsem si tím prošel a procházím a myslím, ty máš taky jako, že člověk o tom nemůže mluvit z patra, pokud si to sám trošku jako neprojde a tu jako...

Hele, kdo to dokáže bejt někde na fóru dobře oblečených lidí, ale v divadle třeba nebo někde v baru a najednou prostě se slíknou do půl těla? Rozumíš, doplavek. Jo, prostě a tohle to je podobný. Člověk najednou vlastně zjistí, že je někdo jiný, že je jedná jinak a ono to setkání sám se sebou v té řekněme stou...

Hana Šrámková/ Koučka (14:47.627)
Jezuda.

Ales Kalina (15:03.118)
s toho, jako to slovo pravilů dětskou tváří v době než mě začali ohybat, tak se za to kolikrát stydíme tady za tu formu, že jo. No takže prosím tě, zkus ještě. Taková je otázka jedna třeba, jak se dá poznat, že si vlastně hraju na toho sebevědomího.

Hana Šrámková/ Koučka (15:14.891)
Jasně.

Hana Šrámková/ Koučka (15:23.595)
Tak ono to poznáš, poznáš to sám na sobě zase, že když je tam ta pravdivost a úprímnost, tak většinou i člověk v těle je takový svobodnej, volnej, nestažený. Prostě je to takový... Cetíš se prostě dobře. Cetíš se úprímně dobře. Ale když... A poznáš to i na lidech, kteří prostě mají takový to...

prostě jo, já jsem prostě v pohodě a tohle, ale chtíš, že ta jeho řečtělá mluví jinak, že ten člověk je někde stažený, někde vnímavý, leď ti to určitě poznaj, že ten člověk neříká pravdu. Nebo že to není úplně tak, jak si myslí nebo tak, jak se prezentuje. Což samozřejmě, když už je to velký odpojení, tak už ani sám ten člověk to neví.

Ales Kalina (16:06.285)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (16:19.147)
Ale je to poznat, je tam určitá forma nějaké falše nebo neupřímnosti. ale sám na sobě to poznám v tom těle. Pořád tam mám nějaký trošku tlak, nějakou nervositu, nějaké napěti, nějakou jako... Furt musím něco držet, nějakou tu masku, nějakou tu roli, nějakou tu pozu.

Ales Kalina (16:19.245)
Hmm.

Ales Kalina (16:38.541)
že nejsem vlazem a že tam bude takový sebekontrolní systém nad tím, co dělám, jak se chovám, jak...

Hana Šrámková/ Koučka (16:45.931)
Česně, česně.

Česně. To si řekl hezky. Držím kontrolu.

Ales Kalina (16:52.045)
A co lidi za maskou toho falešního sebevědomí skrejvají?

Hana Šrámková/ Koučka (17:01.195)
No tu pravděvost. Většinou zranitelnost, že nejsou tak dobrý, nejsou, že třeba, já nevím, že třeba nějakej strach, že třeba i potřebujou blízkost, že jsou v něčem zranitelný, že něco zraňuje, že měl nějakou formu vlastně citlivosti. Jo? Nějakou formu zranitelnosti, citlivosti. Stud je tam hodně, že se třeba za něco slydejí.

Ales Kalina (17:29.133)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (17:31.179)
Takže hodně toho studu, že něco nějak mají nebo nějaké jsou. Hodně toho studu, strachu, obav, že nejsou takové, jaké jsou, že nebudou přijatý, že to někdo odsoudí, že někdo skritizuje a tak dále.

Že nebudou vyhovovat, že a proto jsme se to naučili v dětství hlavně. Že nebudeme přijatí, že nebudeme milovaní, že nebudeme vyhovovat.

Ales Kalina (18:01.55)
A a hověž nás nějo zmlátí, že dostaneme domácí vězení a budeme prostě omezovaný, nebudeme se moc koukat na seriál, nebudeme moci ckám už jen ven, že jo?

Prostě tyto týráni, a to já si tu otázku kladu taky jako velice často, čemu víš co, k čemu vlastně ty rodíče tak budeme mít děti a pak z nich v podstatě jsou na ně zlí a formatujou je do stavu, který vlastně a těm dětem absolutně zatlačejí jejich per zónu a pak že opak, aby se s tím chudáci dospělí prali celý zbytek života.

Hana Šrámková/ Koučka (18:37.354)
Hmm.

Ales Kalina (18:37.614)
Co místí i lidi obětujou, aby působily silně?

Hana Šrámková/ Koučka (18:43.562)
Dobrý pocit. Kontakt se sebou skutečně se pohřbějí, když to řeknu takhle na to. ARO. Pro nějaký pomyslnej úspěch, protože když budou sami sebou, tak paradoxně budou nejúspěšnější. A šťastnější, protože budou žít autenticky sebe. Autentický vztahy. Ale o tím, co už jsme si řekli, takže vlastně obětujou sebe.

pohřběj sebe. Uplně se někteří lidi, úplně jsou zatlačení, že se úplně pohřběli, ztratili kontakt sami ze sebou. Hrají roli. Hrají roli, masku. A pro úspěch, pro uznání, pro pochvalu, aby neselhali, jo, aby, jo, takže tak.

Ales Kalina (19:20.878)
Hmm.

Ales Kalina (19:34.094)
Jasně. Dokážeš pojmenovat třeba, jaký masky si lidi teda, ty masky sebevědomí nasazujou, který dokážou, doslova dokážou blízkost ničit. Já si dokážu představit, že někdo si nasadí masku, aby tu blízkost naopak budoval. Aby tím, že nebude se chovat blbě a nebude...

některý svoje skryté vlastnosti Praivova tak si nasadí masku, aby ten vztah byl hezčí, aby byl doma větší klid, žeho, takže jako...

Co to teda vlastně, která vlastně ta maska by mohla tu blízkost ničit? Protože já ji chápu jako něco, co naopak blízkost buduje. No, když kdo bude aroganitní, tak to zamaskuje, sková se a nasadí si masku pokojného, moudrýho, rozumného člověka.

Hana Šrámková/ Koučka (20:32.81)
Hele, tak to já vnímám úplně jinak. Protože zaprvé si myslím, že když je člověk sám sebou, ve svým podstatě, tak nikdo není zlej ani aroganitní. Ta arogance je vždycky nějaká maska. A když bude člověk upřímnej, že všechny jsme se narodili jako čistý bytosti, lásky plný.

Ale tím, že vlastně se jako... Máme tam ty masky vytvořené a bojíme se tomu druhýmu ukázat plně i v těch nedokonalostech, v tý zranitelnosti, no tak vlastně si vytvoříme takovou obranou krustu, takovou bariéru, aby jsme se do té blízkosti nemuseli dostat. Aby jsme nebyli odhalený, nebo, nedají bože, nás někdo nezostudil, nebo prostě...

neskritizoval nebo prostě něco, na to nějak špatně nereákoval, no tak buď si vlastně jako stvrdnem, takže tam jsme svéši takový poloroboti, a nebo se odtáhnem, takže jsme takový stažený, takový takový, bojíme se jít do toho kontaktu, protože to je pak velká nahota, jo, prostě se ukázat.

Ales Kalina (21:38.349)
Hmm.

Ales Kalina (21:51.886)
No jasně, jasně a ono taky se může dít, že ten vztah, ale to můžu být i v práci, že jo, i s dětma, doma vzniknu na základě nějaké podstaty, takže bejt kluk v desetil letech, ve dvanáctí něco zažil, vytvořil si masky, krusty, doví co, vevnitř bude klidně grázlý, který už se teď nemůže projevovat, nebo někdo, kdo prostě každýmu řekne, co si myslí. Teď do spěže potká

a potká partnerku, ta ho pozná jako takhle hezky už. Preformáti vládního, zamaskovaného, na úžasně slušního, milýho a decentního pána. Nebo prostě kluka ve třiceti. A teď on začne na sobě pracovat, protože má tlaky v sobě, že má obrovský tlaky už se sebou. Už sejtí, že v něm to vře.

No a teď se začne ty masky postupně bourat. To si začne na sobě pracovat, protože kdyby neměl žádný tlaky a cítil se dobře, tak by nikdo na sobě nedělal, že? Znáš, že když by nám byl dobře, co bude dělat, když je nám dobře, ne? Ale když nám není dobře, cítíme vnitřní tlak a nekomfortní zóny, no tak jdeme na ten coaching, víte? Jdeme na to, že chceme se sebu něco... No ale teď ta moje pointa je, že vlastně...

Hana Šrámková/ Koučka (23:02.314)
Přesně to.

Ales Kalina (23:16.109)
Tady ten klučík se mu podaří bourat ty masky. No jo, ale oni teď doma vlastně než neupotkáváte někoho úplně jiného, na kterého nejsou ale vůbec zvyklí.

Hana Šrámková/ Koučka (23:29.898)
Hele, většinou to taky A teď je o to, jestli vlastně, že na jaký úrovni ten vzniknul. Protože pokud teda vzniknul na úrovni masek, nebo tý masky, ta žena si vybrala toho slušného, tichýho, milého, spořádaného, no tak teď bude překvapena. A nebo naopak cítila, že tam něco smrdí.

Ales Kalina (23:51.885)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (23:58.858)
šela do něj a on je začal sundávat a bude víc takový, otevřenější a tohle a támhle a bude spokojenější. Takže je to strašně individuální. Vlastně, co se tam v tom slahu zrovna jako by děje. Co se tam děje, protože každej chceme mít vedle sebe člověka, který jako...

Ales Kalina (23:59.118)
Hmm.

Ales Kalina (24:08.941)
Hmm.

Ales Kalina (24:12.749)
Hmm... Hmm...

Hana Šrámková/ Koučka (24:21.513)
je upřímnej, který na nás nic nehraje, který nic nedrží. Prostě pak takový zatvrdlý, prostě vedle sebe často muži se na to stěžují, že taková chladná, zatvrdlá, prostě taková se neprojevoje, není moc vášnivá a tak. No a to je právě ta maska, jo, protože jsme tam měli my hodný holky, že teda musím bejt i hodný spořádaný, prostě vůbec se vlastně jako neprojevovat, takový potlačený, polopotlačený, to je z toho celospolečenského vědomí.

Ales Kalina (24:26.797)
Jasný.

Hana Šrámková/ Koučka (24:51.337)
Vy můžete tam zase byli, že nebudeš cítlivý a nesmíte být nějaký citový a tohle a tamhle. Můžete být ty silný.

Ales Kalina (25:01.165)
No jasně, no tak dá mamuta, ne?

Hana Šrámková/ Koučka (25:03.817)
No jasně, tak to jako se nevylučuje, ale prostě i z toho kolektivního vědomí nám těch masek bylo daný dost. Takže pak se tak hezky zamaskujeme, ale vlastně to všechno ty vztahy kazí. Že jo, tak jako když si vezmi, když máš vedle sebe člověka, a ten člověk je přirozený, sám sebou nic nekontroluje.

vyjadřuje se, jak potřebuje. Cítí, že z něj něco teče. Jak nějaký prout z něj teče. Tak je tě s ním mnohem víc fajn. Někdy to může být, že ty pravdy i bolaví, ale to cítí, že to neříká, že tě chce zranit ublížet. Že to jde z něj, z nějaké řeky. A než když tam je sešnirovaný, stažený, sice úplně dokonalej človíči, který všechno zvládá, všechno umí, ve všem je dobrej.

Ales Kalina (25:50.253)
Jaja.

Hana Šrámková/ Koučka (25:58.377)
je dokonalej úžasný, ale nebudeš se cítit úplně vedle toho člověka fajně.

Ales Kalina (26:04.493)
No, je to pravda, že lidi smrdějí ze vnitř.

Hana Šrámková/ Koučka (26:08.458)
Hmm?

Ales Kalina (26:09.101)
Víš, a jako svojí podstatu stejně jako člověk nemůže úplně zakrejt, protože ona s ní stejně fičí těma podvědomýma kanálama, takže někdo sice se sebe může udělat co kdo ví co, ale stejně prostě to bude maska a líky to budou, božsamozřeně, že to jako můžou velice, velice dobře cítit. Ale speciálně řekneš jako děti, jak to cítí. Oni jsou tak cítliví, že vodí nekoukají na to, jak jsi voblečený. Vzdych k tobě nepudou.

a nejvíc naopak může být v teplákách úplně a kolem měj si, když si ty děcka jako můžou hrát a mu prostě ten člověk působí, že jo na ně. To by bylo zajímavé člověče, kdyby všichni najednou odhodili masky a začíli bejt takové, jaké skutečně jsou, tak ty, který jsou prostě silný by najednou začíli bejt slabý a ty, který jsou slabý by třeba najednou začíli byt agresivní, protože by si potřebovali ten písek ještě na tom písekovi, ještě zaházet v 50. Tak to by byla zajímavé.

společenská přeměna. Kdyby lidi řekli, co já na to kašluji, a od dneška si budu dělat to nemyslim, jako vezlim, že bude krásno zabíje, to víte, ale že by se projevil podle toho, jak se mu chce.

Hana Šrámková/ Koučka (27:22.537)
Ale já jako zrovna tady s tím nechci říct, nesouhlasím, ale vstoupla bych do toho, že ty, co by odhodily ty masky, tak ty jsou sakra silný. Rozumíš, jako to, že si dovolím sundat tu masku, prostě otevřít se, přiznat něco, ukázat se takovej, jaký jsem, v tom je ohromná síla. Naopak, prostě ty, co si vytvořili tyto masky, ty falešný síly a falešního sebevědomí.

Ales Kalina (27:41.197)
Hmm.

No jo, asi.

Hana Šrámková/ Koučka (27:52.169)
To jsou v podstatě a teď to nechci, ale to je slabost.

Ales Kalina (27:56.429)
No, jenom že se má dobře ví, že někdy se taky může probudit v nás obr neřízený střely a spousta zatlačený agresivity a bolesti z těch dětských dnů, kdy nás zatlačovali. Takže kdyby se ta baska uvolňovala hned, tak se taky může stát, že se toho člověka bude stát taková neřízená střela. A to, že jo...

Hana Šrámková/ Koučka (28:22.665)
Ten systém to nedovolí hned. Ono to jde prostě po vrstvách a postupně. Takže jako důležité, že ty lidi chtějí se dostat k sobě a ono většinou to tam stejně nějak člověka vede, pokud není vysloveně už úplně někde pořbený v nějaký hluboký studni. Tak ho to tam postupně nějak nastrká a dovede prostě přes práci nebo většinou přes nějaký průšvihy. Manželka odejde, manžel odejde prostě.

Ales Kalina (28:26.38)
No to je po vrstvách rastně.

Ales Kalina (28:35.436)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (28:52.297)
něco se nevyvede, postupně prostě většinou i třeba skrz nějakou bolest, tak ho to tam člověka postupně vede. A já si jako myslím, že potom ve svý postati každej člověk je klidná bytost, jo, nepotřeboj, agresivní, jasně, když tam léčíme ty zranění, vlejzají ty traumáta, tak tam můžou nějaký prostě...

Ales Kalina (28:52.428)
Hmm.

Ales Kalina (28:59.692)
Jase.

Hana Šrámková/ Koučka (29:12.777)
destruktivnější formy emocí vlézt, jo, když prostě tam fakt bylo nějaký velký zranění nebo nějaký velký traumat a tak tam může být nějaký vztek a tak, když to odhazujeme, to určitě jo, to taky je a sama jsem si prošla taky docela náročným náročným procesem schazování masek a není to příjemný, to určitě ne, ale rozhodně se vyplatí, protože stejně

Stejně se člověk byť má všechno na světě. Necejtí dobře.

Ales Kalina (29:47.917)
Kdyby si dokázala změřit, jak bys dokázal poradit, jak člověk pozná kolik maseknost? Vůbec jak pozná, že něco takhle na sobě má naplácaného?

Hana Šrámková/ Koučka (30:02.505)
Já hodně pracu s těma potřeba v těle, jo. Takže když ten člověk přijde a vlastně to jsou takové ty těžké zadání pro kouče. Já mám úplně všechno. Vlastně jsem hrozně šťastný a happy, ale vlastně tady cítím něco. Nějaký tlak, prázd na tuto. Tak jdeme postupně rozklíčováváme, co to tam vlastně je. No on se ten člověk rozmluví, začne povídat svůj příběh a tak dále, takže už se skvěl.

začíná víc kládat ten obrázek a přesný vnitřní hluboký pocit. Přesně, že jako hele já se necejtim jako fajn. Já se prostě necejtim. Jo, tam no.

Ales Kalina (30:42.668)
Čili dá se říct, že když se člověk, necětí, fajn, že zatím je vždycky nějaká maska. Nějaký převlék toho, že nejsem plně sám sebou.

Hana Šrámková/ Koučka (30:54.472)
Vždycky zatím je to, že někde nenásledují sebe. Nemusí to nutně být nějaká megamaska, nebo prostě někde něco nevidím, někde nenásledují sebe, někde hraju roli, kterou nechci hrát. Teď jsem měla pána, který... tak je špatný pocit i v těle, přitom všechno naprosto dokonalý. A pak jsme došli k tomu, že v té práci nějak už mu to jako nesedí. A to tělo to řekne.

Ales Kalina (31:08.236)
Hmm.

Ales Kalina (31:24.588)
Čili dá se říct, že... no, to je hustý.

Hana Šrámková/ Koučka (31:25.32)
Byť to je všechno exkluzivní. Ale jako chápeji, jo, prostě ten člověk se narodí a má nějaký talenty. Někam něco by nějak dělal, ale teď ta společnost a rodina vlastně, jo, tak se z něj stane prostě úspěšnej třeba lékař. No ale on třeba chce pěstovat rajčata a měl by farmu s koňma?

Ales Kalina (31:33.74)
Hmm.

Ales Kalina (31:48.588)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (31:49.481)
Jo, a teď tam prostě operuje jedno srdce, druhý srdce, třetí srdce, peníze mu tečou na účet. Ale všechno dobrý. Ale vlastně někde něco, někde se odpojil odku sebe, co třeba nemoh ukázat doma, nebo ani ty rodiče na to neměli kapacitu, ho tam vedly, ho navedly nebo ho k tomu přivedly. Neměli třeba to, nechytli, že jo.

Ales Kalina (31:58.445)
Hmm.

Ales Kalina (32:17.868)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (32:18.376)
Nechytli, že má hudební sluch nebo že byl dobrej farmář nebo ta jedno pilot. Nechytli to a on to zatlačil a šel s tou masou, co by se měl. Takže to nutně nemusí být vždycky nějaká velká maska, ale je to pocit, že někde jdu v rozporu se sebou.

Ales Kalina (32:32.812)
Pusty.

Ales Kalina (32:47.532)
Hustý, to je mazec, tohle to... No a to je opravdu, že já to chápu, té masky a my si na ně pak zvyknem a žijem a máme je ve vztahu k sobě, máme je ve vztahu k dětem, máme je ve vztahu partnerkám, máme je ve vztahu v práci ke kolegům, jo. Tedy si jako člověk položí ruku na srdce a řekne, kde jsem opravdu autentický.

Když jsem na záchodě sám, jsem v práci Authentic, jsem jako v rodině s parterkou, říkám svůj názor, jsem to já, nebo je to nějaká zamaskovaná druhá povár, dvojník, možná bychom mohli říct, bezpečný dvojník našeho skutečného já.

Hele, mě by na závěr ještě zajímala jedna otázka, vlastně jako co zůstane teda, když ta... Když se člověk opováží, víď? Když se člověk opováží na tom začít pracovat, aby ten svůj vnitřní tlak proti ty pocity svoje změnil a vylepšil, tak zjistí teda, že tam má masku, že doma neříká pravdu a že děte, a kdo ví co, že v práci je takovej ten pozvolně... pozvolně...

přispůsobivé, tak co zůstane, když ty masky jako padnou na jaký slaboušek, co to bude?

Hana Šrámková/ Koučka (34:13.768)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (34:19.304)
právě velmi silná bytost. Jo, protože to, že už prošla takovou transformací, takovým procesem, to, že si i dovolila se potom postupně začít vymezovat a vlastně narovnávat ten svůj život v souladu s tím, kým je.

Umět věci říkat, co chci, co nechci, jaké jsou moje potřeby, co jsou moje touhy představy, co chci žít, tak v tom je ohromná síla. Takže vlastně ve výsledku z bydech, když se dostaneme sami k sobě, velmi silná sebevědomá bytost, sebevědomá, myslím, že si je plně vědomá sebe. Co ji jsem já?

která jde tím svým životem tak, jak souhladu se sebou. Takže prostě a zatím je velkej klid a svoboda, jo, prostě najednou, hláj, nemusím, nemusím, nemusím.

Ales Kalina (35:21.1)
No tohoto...

Ales Kalina (35:27.82)
tak mě to přijde strašně jednoduché, jak to říkáš. Já myslím, že ten člověk, když odhází masky, tak zjisti, že je třeba pětiletý, desetiletý kluk, nebo holka, a bude se muset spoustu věcí učit, učit třeba komunikovat, učit si říkat o svý, učit se bejt třeba i odpovědnej za některé věci vít, když to dítě zazdej v pěti,

nebo v deseti a furt ty rodíče to by směl, takhle se to dělá, všechno za něj uděláji. Jo, do školy to za něj všechno vyhřešej a všechno. A furt mu teda diktují, jak má bejt a co musí dělat, aby maminka byla spokojená a aby tatínek byl spokojený. A pak se ty masky odházejí a tak vlastně ten člověk se ocite v deseti letech úplně nahej.

Hana Šrámková/ Koučka (36:19.08)
To je pravda, že během toho procesu vnímám u klientů, že mají různý období a že si tam třeba musí něco ještě dovolit nebo odžít. To naprosto s tebou souhlasím, takže to můžou být někdy tejden, někdy měsíc, někdy půl roku, kdy přesně takové ty hluboké zatlačování, když byl někdo hodně zatlačovaný, tak potom chodí a všude troucí pravdu a moudra.

Ales Kalina (36:47.212)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (36:47.336)
Ale na příjtí práci to samozřejmě já ty lidi na to upozornuju, že teď to neznamená, že když se uvolnili, že budou chodit po městě a každý mu říkat, co si o něm myslí a chodí ke mě řada inteligentních lidí, takže to chápou. Ale už jenom dovolit si, uvědomit si, že si to teď můžu dovolit a samozřejmě budu s nějakýma hranicema vnímat, kde to je fajn a kde to není fajn.

Takže si někdy něco potřebují odžít. To je velká pravda a vždy záleží na míře toho zatlačení. Ale už ty lidi, když se něco takového tam otevře, zatím dokážou vnímat sama sebe. Takže jasně tak občas se to tam vychýví, ale pak se to zase rychle vrací. To je součástí toho procesu.

Ales Kalina (37:18.988)
Hmm.

Ales Kalina (37:38.509)
Jo, chlapu, chlapu. No tak jo, já si myslím, že to bylo velice zajímavé dneska. Určitě připomenu divákům, že s Hankou si klidně, pokud cítíte vnitřní tlaky nebo že něco není úplně tak, podle toho, jak by se vám to zdálo a že cítíte třeba, že byste měli být někdo jiný, nebo v práci někdo jiný.

v rodině někdo jiný nebo s přátelema někdo jiný. Tak já na tebe hani uvedu kontakt pod videem, když někdo bude chtít s těm dát coaching a promluvit si, tak aby na tebe lehce našel kontakt.

A určitě je to superzáležitost, protože já to můžu potvrgít, že veškeré masky, které jsem kdy nosil, byly často úplně nevědomé. A pak, když jsem zjistil, že si nerozumím ve vztahu nebo nerozumím si v práci, nebo dělám věci, že jsem dělal práci, která mě nebavila, a pak jsem zjistil, že jen leštim, aby moji rodiče byly spokojení. Takže moji maska byla uspokojovatel primárních autoryt.

V prácí, leštění šéfa, ohybaní se, jistot, abych řekl, že ty zivostě úplnej mám lás, já s tím totálně nesoulasím, tak jsem kejval. Čili maska, maska podstatně nekonfliktního manažera. Jo?

Hana Šrámková/ Koučka (38:48.903)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (39:02.887)
Tak je to úplně taková ta bazální maska, to zná, si všichni diváci, sledují osobní rozvoj, tak je hodná holka, hodnej kluk. To jsou takové ty úplně základní.

Ales Kalina (39:15.788)
No, jasně nezranit, jo, prostě podřizovat se při to, prostě tyhle ty druhy masek. Takže já bych to uzávřel právě tím, že my si můžeme masek nosit kolik chcem. To je v pořádku, někdy můžou být dočká zábavný, někdy můžou být příjemný, někdy lidi jen mají na nás rádi. Ale když dochází k tomu, že se vnitřně necítíme dobře,

a v nicně se necítíme dobře nebo se začneme cítit divně v práci, že o to, děláme, začineme se cítit divně sami před sebou nebo ve vztahu k sobě dětem, partnerce k partnerovi, tak zatím někde bude role, kterou hrajem a kterou začínáme postupně přerůstat.

Hana Šrámková/ Koučka (40:05.288)
Perfektní. Ještě mi tam teďka skočilo, že vlastně ono nikdy je nechceme úplně sundavat. Protože si vezmi taková maska hodný holky. Takže všechno zvládne, je oblíbená, všichni chválej, všechno je úspěšná. Vlastně taková hodná holka. Teď ona se probudí, sundá masku a začne říkat, to já dělat nebudu.

Ales Kalina (40:27.02)
Hmm.

Hana Šrámková/ Koučka (40:34.343)
To si manželovi vypersám. To prádlo. V tom, jak si to spojoval se slovości, je velká odvaha nebyt oblíbený. Nezavděčovat se. Říct umět, říct ne. To jsou základy, které se učíme těma klientem Ale pro mě jsem ti ztoupila do závěru.

Ales Kalina (40:37.74)
No chudák. No to chudáklouk, teda tomu nezávidím.

Ales Kalina (40:58.7)
Já jsem ještě čekal, že z toho něco vznikne a myslím si, že tohle stoje přesně tohoto, že my přerosteme.

že něco v nás najednou si začne říkat o pozornost a začneme cítit něco ním tak, což vlastně jenom rozpor mezi tím, jakou masku nosím a mezi tím, co se ve mě vlastně chce narotit.

Hana Šrámková/ Koučka (41:29.255)
česně.

Ales Kalina (41:29.9)
Vejď to nový, který tam ve mě někde bylo zatlačený. Takže určitě je dobrý tyto masky a když už člověk cijí tlak, ať už ho cijí kdekoliv, tak si říš, že já nejsem poveden cijít tlak, nejsem poveden žít celý život v přetlaku.

a čít s tou maskou, s tím svým tlakem, s tím svým pocitem něco dělat. já myslím, že oba můžeme potvrdit to, že to je cesta náročná, že to ta cesta vyžaduje práci a velké pochopení sebe a své výchovné stany nebo historické výchovy, které se nám staly. Ale že dobrý pocit je prostě strašně fajn.

Hana Šrámková/ Koučka (42:15.72)
Jo, a já myslím, že právě ten dobrej pocit přichází, když už si nemusíme na něc hrát a když už můžeme být pravděví.

Ales Kalina (42:15.947)
že to je úlevná záležitost.

Ales Kalina (42:30.475)
No tak to je hezké, je hned dneska pošlo někdo do řiti, když si teda můžu dělat co chci a hned to tak nějak jako řeklo, tak tady s tím už nebudu, tady s tím taky nebudu, tady tohle ty meleš nesmyslí a tohle to tady to... Ono to je docela úlevný, ti řeknu, ale...

Hana Šrámková/ Koučka (42:48.935)
Je to úlevný a ono se taky potom děje. Při tědle transformací se většinou jako to publiku nebo to naše okolí postupně začne měnit. Protože předtím bylo na těch maskách. My jsme s ním byli na základě masky, oni znali naší masku a teď se změníme. Tak už nemusíme těm lidem rezonovat a oni ne musí rezonovat nám.

Ales Kalina (43:13.643)
No a já jsem.

Hana Šrámková/ Koučka (43:14.535)
Většinou se jako i vymění to naše okolí, ale vždycky je to k lepšímu.

Ales Kalina (43:22.891)
Já si spomínu, jak říkal Izzere jednou krásně, že když se přestěhuješ do Prahy, tak nebudeš fandit baníko, ostrava, ale budeš fandit Spartě. Měl Klonto rossě hezké vtipy, které já si samozřejmě pomatuju a mám rád ten jeho vyzívalej druh humoru. A tohle je něco podobného. My prostě změníme lokál. Stanou se z nás jiný osobnosti, tak nemůžeme fandit starejim maskám, že?

Hana Šrámková/ Koučka (43:49.831)
Hmm, a jestli...

Ales Kalina (43:50.379)
Potřebujeme se začít orientovat na to, co na nový přátelé, nový lidí, nová práce a tyhle všechny kousky.

Hana Šrámková/ Koučka (43:58.535)
A teď mi tam k tomu vlastně napadá, že tímto, že si to dovolíme, a zase v tom je veliká síla, tak roste nějaká naše vnitřní autorita. My jsme autorytu vždy chtěli někde venku, ale to, že se začneme vnímat a cejtět a dovolíme se tím, kým jsme, tak budujeme nějakou vnitřní autoritu.

Tak je vlastně nějakou svoji vnitřní sílu, která vychází z nás a ne to, co je kolem.

Ales Kalina (44:29.323)
No jasně, jasně. No tak jo, Hany Hele, takže já ti moc děkuju za zajímavý téma, za návštěvu ve studiu a určitě se na tebe budeme těšit zase někdy příště na nějaký vyzývavější téma, drsnější téma, spovědní téma, který bude pod kůži a který nám začne postupně otevírat mysl.

Poněvadž já sám můžu říct, že řeknu, hele kašlu na to otevírání mysli. To je jako všecko eský a ezoterikuje tady metrák a všech možných pomníků a pánu Bohu etuny. Ale jako to, když mi ta práce přinese klid, radost, víš? Když se zašut cítí dobře a začnu mít ten dobrý pocit, tak to samozřejmě stojí za to,

Hana Šrámková/ Koučka (45:11.175)
Hmm?

Ales Kalina (45:21.579)
Takže dámy a pánové, mějte se krásně a budeme se těšit opět u dalšího pořadu s vámi navíděnou.

Hana Šrámková/ Koučka (45:31.143)
Ahoj!