Ales Kalina (00:01)
Dobrý den, my vás zdravíme s Petrou z našeho digitálního studia. Sešli jsme se, abychom vám dnes předali docela zajímavý a namáhavý téma a věřím, že se vám bude líbit. Petr, já tě zdravím ve studiu, jak se máš dnes.

Petra Pincová (00:17)
Ahoj Aleši, taky tě zdravím a vás všechny. Dneska jsem vám fajn, takový příjemný den.

Ales Kalina (00:22)
A to říká každej,

že se má příjemně. Tak aspoň jedna věc, která se nepovedla.

Petra Pincová (00:27)
Co se dneska nepovedlo, Internet před naším natáčením.

Ales Kalina (00:28)
Hmm.

A to je vždycky tak totiž, věď? Věďže vždycky člověk se

snaží a chce to všechno vymaslit do poslední chvilky. Věď? Tak ty jsi se snažila asi udělat pěkný vlasy. Já jsem se snažil ten jeden svůj vlas děda chytrolína trošku jako pozbutit, aby stál patričně rovně, že? Což se mi samozřejmě vůbec nepovedlo, protože on stejně zase pak slyhne. A říkám si, to musí bejt. Pak jsme přišli k počítači, a studio prostě nám dělalo trochu neplechu.

A ty si si vlastně dneska vybrala velice zajímavý téma, který by si ráda s našimi divákama sledovala. A to je téma nerozhodnosti, A já se tě hned na začátek zeptám, jakou nerozhodnost si teda jako řešila ty? Která byla největší nerozhodnost v životě?

Petra Pincová (01:18)
Já.

Největší rozhodnost, já bych to u sebe viděla historicky, když to tak vyhodnutím samozřejmě v různé věce, malé věce, když by mu nějaké, měli...

velkej vliv na můj i třeba nynější život, tak bych řekla ve stazích, v partnerských stazích třeba kdy odejít nebo kdy ještě zůstat a pak bych to viděla kolem nemovitostí, protože už jsem třeba mývala nějaké myšlenky před dvanásti lety třeba pořídit si někde nějaký malý investiční byt. Nikdy jsem se na to necejtila sama

Ales Kalina (01:53)
Hmm.

Petra Pincová (02:03)
Nerozhodla jsem se, neudělala jsem vlastně nic nebo v podstatě jsem se rozhodla to neudělát. No a teď samozřejmě bych měla byt, který by se za tu dobu x-krát zhodnotila. Měla bych se samozřejmě lípneli, třeba těch bytů víc, že jo.

Ales Kalina (02:18)
Já

jsem častokrát slyšel z různých úst holek, že jedna z největších nerozhodností je o ženské kráse. Jseš taky podobná holka tady toho typu, která pochybuje o tom, jak vypadá?

Petra Pincová (02:34)
Říjí vždycky, jo. Už jsem na tím určitě pochybovala. Nenamalovaná bych v životě nevyšla ven mezi lidi. To taky je. Je to zauždženě lepší. Už je na úplně jiný úrovni a tak po ránu to není, se to upevali.

Ales Kalina (02:38)
Vodou. Já si říjím tak.

Hmm.

tak to všichni

máme. Čili může se říct, že děvčata můžou říct, že nerozhodnost z lýska toho, jak vypadám, je přirozená záležitost.

Já myslím, jo. Já myslím, to přirozená věc je. A že všichni když se na sebe koukáme ráno do řecadla, tak máme spoustá smíšených pocitů.

Petra Pincová (03:19)
No tak může. Ale někdy

jsou i příjemné, jako nemůžu říct, jako někdy vstanu a říkám si, no dneska to není tak špatné. I jako pohledka pojadu.

Ales Kalina (03:26)
No jasně, jasně

a to jsou částí nerozhodnosti, víš? Otože kdyby to bylo, že všecko je fůrd jasné a všecko tohle je všechno geniální, no tak ten život by byl určitě mnohem plošší než tím, že nám ty myšlenky koliká oscillujou z jedné strany na druhou.

Petra Pincová (03:45)
nebo

možná i třeba záživnější.

Ales Kalina (03:48)
a záživnější.

Prosím tě, takže podle tebe, co to vlastně ta nerozhodnost je a kde se bere?

Petra Pincová (03:56)
Tak v podstatě, když to jmeme úplně zjednodušeně, co to je, tak je to nějaká vlastně neschopnost se v danou chvíli rozhodnout mezi těma variantama, který mám. Akorát je možná fajn a někdo si to neuplně třeba připouští, že kolem té nerozhodnosti založeně se můžeme cítit nějakým způsobem, ne třeba úplně příjemně, můžeme cítit různý tlaky. Někdo mi to i popisuje třeba jako chaos, že cítí vnitřní chaos nebo nějakou nejistotu.

zažila jsem už i to s lidmi, že třeba mají úzkosti a vlastně i já jsem někdy dřív zažívala to, že když nami třeba někdo vyhrk a teď mezi dvěma variantama a co a jak a jak to bude, tak vlastně najednou nastal nějaký error nebo vlastně nějaký vnitřní tlák, možná úzkost ale může to být třeba i paniky panické ataky, někdo kolem ty nedozorností může mít až panické ataky

Ales Kalina (04:46)
Hmm.

Petra Pincová (04:56)
to může mít lehčí nebo těžší projevy formy. Učitě je to v případech, kdy máme dvě a více variant, můžeme mít třeba dvě, tři, čtyři, pět. V některých případech, ještě když ten náš mozik je takový overthinker, tak těch variantů může být víc. Může být třeba i desítky a to je potom se v tom úplně jako uvařit.

Ales Kalina (05:20)
Čeho si myslí, že úplně ty bazální nerozhodnosti vzniklají? Vždyť se to v nás bere?

Petra Pincová (05:27)
No tak v podstatě ta nerozhodnost, můžeme říct, že je to v případě, kdy mozek má výz těch variant, který si nějakým způsobem vyhodnocuje na emočně jako by stejné úrovni. Když teda řekneme, veme emoční čísla, to znamená, jak se v tom cejtim, že vyhodnotím si prostě 0 a 10. A to často teda není vědomý, často jsou to nějakým způsobem nevědomé vyhodnocování a pokud si vlastně mozek ty varianty vyhodnotí na stejných úrovních,

no tak na jednou neví, co je lepší, co je horší. Takže on se vlastně nějakým způsobem zasekné, ale určitě tam už hrá velkou roli i to třeba strachy. I tu paralízu vlastně může zatím být nějaký strach, který mě potom blokuje v tom se vlastně rozhodnout.

Ales Kalina (06:00)
Hmm.

Mhm.

Já sam.

Ahoj, dokázala by si, ať by diváci měli trošku jako představu, aby to nebyla jenom teoretická báze, něco ze svýho vlastního života říct, jaký třeba strach mohl bránit nějakým rozhodnutí, nebo komplikovat rozhodnutí. Najdeš něco?

Petra Pincová (06:36)
Jo, určitě. Tak jak už jsem zmiňovala třeba ten bejt, tunemovitos, tak vlastně tam, jako by původně z rodiny, tak tohle nikdy nepadalo v úvahu, vždycky tam byly nějaké obavy vzít si úvěr nebo se vlastně někde upsát.

takový ten strašák nad tím, že někde budu dlužit, nebo že se prostě zadlužím na celý život. Teď už to vidím jinak. Hypotéka teoreticky je poměrně výhodná půjčka. Už nad tím dokážu nějak racionálně přemýšlet. Ale určitě tenkrát v tu chvíli, kdy jsem vlastně neuděla to rozhodnutí, tak bylo to, že jsem tam měla ty obavy, strachy z toho, jak to bude, co bude, nebudu schop naplatit nějaký spláč.

Ales Kalina (06:57)
Mhm.

Né.

A dneska už to vidíš určitě z jiného úhlu, takže bys jí řekla, že mozek ti v podstatě lhal nebo tě chránil.

Petra Pincová (07:33)
To je dobrá otázka. Já si myslím, že někdy ta nerozhodnost není nutně špatně, že někdy nás jako opravdu může ochránit, protože potřebujeme v něčem prostě ještě dorůst, takže není to vždycky špatně. Někdy to může být fajn, že prostě do toho potřebuju dorůst, nebo si potřebuju dozískat nějaké třeba informace právě, proto abych mohla udělat nějaké to validní rozhodnutí, nebo abych neměla veliké strachy.

Teď samozřejmě z dnešního pohledu můžu říct, že to nebylo dobře, ale v tu chvíli bych asi řekla, že to bylo moc velký sousto na mě. Že bych to nedala, možná bych koncentrátoho třeba měla nějaké úzkosti, ale možná třeba jenom 2-3 měsíce, než by se to nějakým způsobem prošťuchlo. Tak už by to bylo v pohodě. Takže někdy to není špatný.

Ales Kalina (08:07)
Aha.

Mhm. Rozumem.

Petra Pincová (08:21)
Vlastně, že jsme nerozhodný, někdy je to i fajn, potřebujem to, ale někdy, když to vlastně jako přesluhujeme, už jsme v tom dlouho, tak to nemusí být úplně výhům.

Ales Kalina (08:29)
tak v ona existuje

taková přeho rozhodovací paralíza, která nás velice často paralizuje, ať už to je ve vztazích lízla, tý zůstat nebo odejít, víš? Mám tam bejt, nemám tam bejt. Já vím, že to možná bude takový jako téma, trošku že píchneme do lidských řadů, ale já si myslím, že lidi to jako potřebujou slyšet, takovýhle věci. Víš, že rozhodovací paralíza ve vztazích je jedna z největších bolestí, který vztahy mají.

a dává se na roveň třeba domácího násilí, nebo komunikačních bloků, nebo intimity, nebo těchto těch, mějch pět, teď si neupomatuju všecky, ale dělal jsem si na to docela silný průzkum, kterých pět věcí tam je. Takže řekneš zůstat nebo odejít ve vztahová paralíza, bejt nebo nebejt, a mě by zajímalo, jako z čeho teda ta paralíza vzdíká.

Petra Pincová (09:29)
Tak může to bejt, když konkrétně ve vztahu, jo? Teda myslíš. Konkrétně tady ten případ. Jo, jo, vždyť.

Ales Kalina (09:33)
No skutku, no já myslím, že to je velice žhavý téma. Jedno z velmi hledaných

zůstat nebo odejít.

Petra Pincová (09:40)
Určitě, určitě. Může to být z jednoho pohledu třeba, že si nevěřím, že tam může být nesebe důvěra v to, že třeba když vlastně ukončím ten vztah, tak potom, že budu schopná se o sebe nějakým způsobem postarát, finančně postarát, já nevím, někam si dojet, něco si zařídit, pokud třeba ten partner za mě něco dělal a...

často to je z obou stran, že můžli mohli dělat nějaký takový zaštiťovat zázemí pro ty ženy, a například ty ženy mohli třeba uklízet, vařit a tak podobně a ty chlaby pak nesou schopní se ani uvařit. Takže tam může být nějaké obava z toho, vlastně z toho nesebevědomí, že si nevěřím, že to potom zvládnu. Mám dostatečně vystavený ten pevný kor a...

Ales Kalina (10:18)
No.

Petra Pincová (10:35)
nevěřím si v tom. Další určitě může být nějaký tlak okolí. To se děje hodně často. Často jako rodiny do toho velmi rády zasahují nějakým způsobem. A teď jako oběma způsobama, jo. Buď jako řeknu, tak jako jak s ním nebo s ním vůbec můžeš být, jako tak to ukončí jako hnedka.

Ales Kalina (10:40)
Hmm.

No velmi, ano velmi ráde, ano.

Petra Pincová (10:59)
tak zase a kdyť co blbneš a kdyť je to fajn a kdyť je to v pohodě tak už to jako doklepeš a jako myslíš že najdeš něco jiného a něco lepšího takže si myslím že tam určitě hraje roly i jako to okolí můžou tam být nějakým způsobem třeba i ty nejasní hodnoty že se v sobě třeba v podstatě moc úplně neviznám nevím co mi vlastně dělá dobře nevím co jsou moje potřeby nevím co jsou moje jakochtíče

tam zase může mě vejt do takového toho stavu jako rozplyzlosti. Takový, vlastně nevím, a vlastně i když teď skončím, tak co vlastně budu hledat a jestli najdu něco lepšího. Takže můžu o tobe určitě i hodnoty.

Ales Kalina (11:34)
Hmm.

Petra Pincová (11:46)
Řekla bych i jako nějaký strach z těch následků, strach z tý chyby. Samozřejmě je jiná věc, pokud jsme prostě v partnerství, pouze já partner, je něco jiného, pokud už je tam třeba i dítě, že jo? A někdy může být velkej strach z toho vlastně z těch následků.

Ales Kalina (12:05)
Hmm.

Petra Pincová (12:05)
že

prostě udělám chybu, že to bude blbý rozhodnutí. Zároveň zase nejsem plně zodpovědnej za ty následky. Nechci zítu zodpovědnost za ty následky. To je taky čas tý, si tam dělá.

Ales Kalina (12:17)
No jasně, tohle jsou

ale slučná paralíza, přitom jako já z toho svýho pohledu řeknu, ale liť prostě ženských je. Že ho pro tebe chlapuje. Tak čeho se vlastně jako chceme pořád držet, prostě liť přece jako proč? Přitom jako hodně lidí tady v tomhle té paralíze zůstává a nedokážou se rozhodnout několik i desítek let. Tak jako kvůli čemu, když je partnerů dost?

Petra Pincová (12:43)
Tak je to jít.

No No

Ales Kalina (13:09)
Hmm.

Petra Pincová (13:15)
někde naplněný nebo i co se týče nějakého toho v lýbu toho okolí můžou tam být i třeba takový ty vzorce jako hodná holčička a hodnej chlapeče chci se prostě nějakým způsobem jako by zavděčovat takže určitě tohleto všechno je

Ales Kalina (13:18)
Jo.

Petra Pincová (13:33)
jako prapůvod můžeme na jich v dětství, bych tak řekla. No zároveň to proš tom furt jsem, tak je to něco známého, že jo, ten mozek už tím umí velmi dobře pracovat, on ví, ok, když řeknu tohle, tak on mi odpoví tohle, stane si tohle a dobře sice bude hádka, ale víme, že pak to nějak jako zalepíme, nebo že se teď den nebudeme bavit a zase to jako bude ok, zase to bude dobrý. Takže vlastně ten mozek tam nemá, je tam spoustu neznámých. Když bych mě náho děla,

Ales Kalina (13:36)
Hmm.

Hmm.

Hmm.

Petra Pincová (14:03)
a

udělat nějakou zněnu, když je to jedno, jestli v stách nebo prostě práce. Tak já mám spoustu neznámych a ten mozek neumí moc s tímhletím pracovat.

Ales Kalina (14:13)
Hele, to je ale hustý, viď?

To je hustý, tohle to, co říkáš. Že s tím neumí komputer pracovat. Takže vlastně místo toho, aby nám poslal hledit z toho pryč, tak vlastně nájde schopný nástan držet několik desítek let? A tomu já říkám člověče, pekelna nerozhodnost, tedy tomu, co říkáš. Víš co, a dokázal by si říct divákům ze svých zkušeností, jako jaký jsou ty největší následky nerozhodnosti?

Petra Pincová (14:43)
Jo.

Ales Kalina (14:43)
Co se

děje, když jsme prostě paralizovaný?

Petra Pincová (14:47)
O...

No tak, on se někdy říká takové to, že kdo nic neudělá, nic se jako neskazí. Což jako někdy v nějakých případech může být fajn a někdy se taky ukáže, že po nějakém čase i to, že jsme to rozhodnutí neudělali ve finálem může být i dobře, jo. Takže já to fakt nechci tady dát na posluchačetlák, že jako honem se musí prostě rozhodnout. Někdy je fakt lepší počkat, ale ty následky vlastně jako můžou být záživ jakých oblastů.

Ales Kalina (14:53)
Náááá

Petra Pincová (15:18)
Když jsou to nějaké lehké věci, nevím co si teď udělám k večeři, tak třeba budu ohladu, nebo si dám něco co mi nebude chutnat, tak to je prostě jako v pohodě. Nebo do počem se tlouste, ano, tak to někdy může být velké následky.

Ales Kalina (15:29)
Nebo to počem se tloustne?

Ha, že? Pivečko dám

si pivo, nedám si pivo, dám si burt, nedám si burt, že jo, dám si pivo víc nedám si pivo. Hele, já ti můžu říct, ze svýho, jako, můžskýho posedu, možná pařezu, bylo lepší, že tohle je, na jednu stranu si říkám, vždycky večerní dialog. Mám si dát to pivo, nemám si dát to pivo.

Mám si dat, jí ještě tu nabíračku jednu, vidíš, tu smetánku, na toho mám. Na dneska ne, včera jsi si dal, že jo. Ale ty vej, víš mi vždycky napadá? No, to ani nemůžeš vědět. Protože, jako jaký by to bylo, kdybych dostával od mosků pořád ty samé jasné informace bez týhle té rozhodovací paralízy.

Petra Pincová (16:16)
No vejme.

Ales Kalina (16:34)
Podle mě bychom se strašně vohudili v životě.

Petra Pincová (16:40)
My slyšíme.

Ales Kalina (16:41)
Já

si to myslím, protože si představ, že bys jsi šla a byla by si jako pés. Vidíš bůřd a to, si někomu vypad z tašky nebo ho vyzvracel kolemdoucí pés, by ti bylo jedno. To bůřd, ne?

Jo? Teď by si viděla prostě někde to, co já jsem zažil, že psy, hele, oni dělají neskutečné věci. Já to tady nechci úplně, aby se nikomu nezveď ludek. Zatom je to, na tome není před dětem zbuzovat v lidech prostě o čistu žaludku. Ale jako oni nemyslejí, to je instinktivní formachování. Že jo? Takže prostě tam není jí varianta jedna, varianta dvě, varianta tři, varianta čtyři, ale není to škoda.

Kdyby se zase uměli vždycky, ne uměli se rozhodnout, ale kdyby po nás náš nervovej systém nevyžadoval bilancovat.

No, nebyla by to škora. A řekni svůj názor. Řekni svůj názor tak, jak ho chtíš, protože prostě to mi napadá tady na tomto pořadu, že podle mě to už je... No, povídaj. No řekni.

Petra Pincová (17:40)
Zajmou vás otázka.

No, asi bych to řekla takhle, jo? Já si myslím, že

je fajn mít varianty, že to je fajn. Jako umět si vybrať. Ne hodně, protože to taky vede k té paralíze, když je toho zase jako most, to byly taky různý průzkumě na to dělaný. Myslím si, že je dobrý mít varianty, ale od co tady jako jde, je vyleženě o to, že už se tom jako plácám dlouho. Že nějaká jako řeknu ten proces rozhodování, to si myslím, že je fajn.

že je dobrý, ale za mě není potřeba, aby trval hodně dlouho nebo se tom vlastně nějak upatlat a trápit. Takže na to ti odpovím ano, myslím, že to je potřeba, že to je důležitý, že by to možná byla nuda, ale ne se v tom trápit. A samozřejmě to, co tady dneska je na stíně, tak je právě to trápení.

Ales Kalina (18:27)
Jo? Ano.

Jasně. No jasně. No.

To trápení

a já k tomu postupně směřuju, protože vztahová paralíza je jenom nedostatečnej rozhodovací sval, vytvičenej k tomu, se dokázal rozhodnout. Ale kdyby ta paralíza nebyla, tak bysme neměli vůbec jako možnosti se rozhodnout. Prostě by ti přišlo ditudy a ty bys neměla potřebu...

Petra Pincová (19:01)
Mhm.

Ales Kalina (19:14)
Přemešlet nad tím, je tam ještě cesta jeden, cesta dvě, cesta tři. Tak si myslím, že v tom je to lidství jako dobrý.

Petra Pincová (19:21)
Jo.

Jo, tak když to bereš takhle určitě, to jako je fajn a je to potřeba, to si myslím, že jo. Co já tady jako by poukazu dneska nebo o čem bych vlastně chtěla jako mluvit nebo o čem mluvím, tak je právě, že se v tom jako trápíme. A nebo že ty následky, ty nerozhodnosti, to byla asi ta poslední otázka, co si vlastně před chvíli zmiňoval, tak to jsou ty následky toho, že se třeba nerozhodnují. Tak když jsem začala tím jako lehkým nebo nějakým tím rozhodováním,

Ales Kalina (19:24)
Čau!

Petra Pincová (19:52)
a

vlastně jak jsem mluvil o tom svém příkladu, ono když tají ten proces je vlastně každý den a já si každý den dan to pivo, tak oni samozřejmě i ty následky potom můžou být jako daleko sáhlí, že naše zdraví a naš organizmus, na všechno naše vztahy.

Ales Kalina (20:04)
Hmm.

No na břicho,

hlavně

Petra Pincová (20:09)
A na vřichu, a na vřichu

taky. A když to pak jako je, co nebo řekně nějakých třeba jako důležitějších věce nebo hodně důležitých, tak třeba důležitější věc, co mě třeba napadá, může být... Budu ve vztahu.

třeba třeba v nějakém novém čerstvě partner se bude chtět se stěhovat a já teď budu na tím přemýšlet a mám se s ním se stěhovat, nemám se s ním se stěhovat a kde budeme bydlit a jak to bude tak tohle třeba ten důsledek negativní toho může být že ten partner se může cítit že on je vlastně nevám zájem že ho nechci, že nemám rád a že s ním vlastně nechci tvořit a buď to může spůsobovat nějakou nejistotu v něm pak třeba následně ve mě nebo i to že mi třeba odejde protože řekne tohle já nemám zapotřebí

Ales Kalina (20:37)
mmhm

Petra Pincová (20:53)
já radši budu hledat někde jinde, z někým jiným, je jistej a bude mi dostatečně ukazovat tu lásku. Nebo třeba, když vezmem ty vztahy a vezmem to z nějakého toho dlouhodobějšího lidiska, už s tom vztahu třeba jsem.

Teď dlouho mi trvá se rozhodnout, jestli bejt nebejt, bejt nebejt. A už si bavíme třeba o letech. Tak tam si myslím, že jako je fajn, uvědomit, že to, kde já můžu tratit, nebo ten negativní vliv, tak je určitě včase. To znamená, že přicházím vo nějakej čas. Po celou tu dobu, co na tím přemýšlím, tak přicházím vo nějakej čas. S tím můžou být třeba spojené i nějaké jako...

Ales Kalina (21:17)
Hmm.

Petra Pincová (21:36)
v tom vztahu teoreticky i nějaké peníze, protože už můžu někde jinde třeba tvořit, nebo v tom bytě, jak jsem třeba zmínila tu investici, tak vlastně za tu dobu, že jo, nějaké peníze byla stráta. Nebo zase zpátky do toho vztahu, můžu přijít i o nějakou třeba energi, takovou tu mentální energi nebo takovou tu životní vervu, takovou tu chuť do života. Vřemozek má zase takovou tu tendenci, že cokolivce neuzavřeného, vlastně ty neuzavřené procesy,

Ales Kalina (21:43)
Hmm, hmm.

Petra Pincová (22:06)
pořád nějakým způsobem překalkulovávám a na to potřebuje zpotřebat jako spoustu energie takže i to, že jsem tam nějakou dlouhou dobu trvá mi to ten mozek furt na tím špekulu, furt to prostě na tím přemýšlím tak můžu mít velký stráty i co se týče třeba energie zároveň to může být že jsem někde kde jako mi nejsou naplňovaný ty potřeby takže tam můžu cítit nějakou frustraci no a ve finále to může mít důsledky třeba

Ales Kalina (22:26)
No jasně.

Petra Pincová (22:35)
a na zdraví.

Ales Kalina (22:37)
Jasný, já sam. A víš co, tak jako mě to spíš jako jak tě poslouchám, vedek tomu, že bych tu nerozhodnost rozdělil.

do dvou skupin, čili jsme lidi, čili nerozhodný budem. A tady prostě padlo to, že ta nerozhodnost je dobrá, ponieważ nás někdy může chránit od určitejch průserů, jako že skončiv ve vztahu s někým, kterým dlouhodobě nechci být. Takže mi mozdech začne poskytovat varianty nespokojenosti nebo možností. To je dobrý, jo? Ale pak si zmiňovala to, že ta dlouhodobá, čili když spadnu do té paralízy, no tak...

Petra Pincová (23:06)
Hmm.

Ales Kalina (23:12)
se začnu vlastně vybíjet a začnu z toho mít nepříjemné pocity v těle a kdo ví co. A teď mě by teda zajímalo ještě, když řeknem, že ta základní nerozhodnost je super, protože nás to jako vede se do vzdělat, což je dobrý, že jo? Tak ta dlouhodobá paralíza vlastně ničí naše životy, ponieważ se nedokážeme rozhodnout a mě by zajímalo.

Petra Pincová (23:28)
Hmm.

Hmm.

Ales Kalina (23:39)
Co divákům poradíš? Poněvadž, já si myslím, že když budeme teď jen u vztahové paralízy a podíváme se pak ještě, protože ono máš paralízu i pracovní, víš, máš paralízu investiční, jo? A máš paralízu hubnoucí, jo? Hubnout nehubnout, že? Měla bych ažeru, že? To máme všichni. Prostě pokud ty lidi nysou anorektici, jo? Takže někdo pro ti je deat, jich ani nevidíš. Já se vždycky těch lidí úplně leknu, to většinou to mývají holky.

víš, že to jde jenom páne v podstatě až pejlé. Já si řekl, že to ještě můžeš žít, jako kritický anorekticí těstním předtím, tak to nechceme, ale tenhle tahleta vztahová, dlouhodobá neschopnost se rozhodnou. Co bys tady poradil?

Petra Pincová (24:28)
Určitě se na to podívat, nahlídnout na to, udělat si nějakou analýzu. A teď už, analýzu z toho.

jestli to je pro mě dobré v tom zůstávat nebo ne, můžu si nějakou klasickou svod analýzu, klasický plusy minusy, do nějaké míry to funguje. Já si stejně myslím, že tam je fajn doplnit, což si myslím, že spoustu lidí to takhle nedělá, doplnit i ten emoční faktor ve smyslu toho, jak se tom faktě sejtim. To znamená, klidně si napsat ty varianty,

Říci, jak se v tom cejti, 0 až 10. A i třeba podle tohohle si vyhodnotit, podle toho emočního čísla vyhodnotit si, která z těch variantů je pro mě třeba nejlepší. Jo? A pak už se můžu odraziť od toho aha, dobře, tak tohle by pro mě bylo nějakým způsobem nejlepší. Fajn. A třeba ideálně, když to půjde, už na to budu jako vyzrálá, tak jdu a udělám to.

a když třeba nebudu schopná, toho ešte udělá, prostě někde vnitřně to vím, že už takhle to musí být, takhle to musí dopadnout, aby to pro mě bylo fajn. A stejně to neudělám, tak pak je za mě dobrý nahlídnout na ty bloki, kterými v tom vlastně brání. To proč neudělám nějaký ten krok k tý změně.

Ales Kalina (25:48)
Hmm.

No jasně, protože my víme, že kolikrát zatím fakt jsou rodový bloki, vidíte, hlavě v podvědomí, v emoční mapě, o tom, že třeba bejt sám je smrtelný, že rozvádět se je prostě nežádoucí, že jo, že rodina by měla zůstavat pohromadě, že sám člověk nepřežije a tyto ty jako bazální rovnice, který fakt můžou bránit člověku, aby to rozhodnutí ve finále udělal. Že jo.

Petra Pincová (25:58)
Hmm.

No.

Ales Kalina (26:22)
Mně by ještě zajímalo, když veme třeba intimitu, seksualitu, jak se dá použít v nerozhodnosti.

Petra Pincová (26:33)
tak se nápoužít nerozhodnosti. Jakože, jak myslíš, jakou váhu má nebo jaký to je faktor ve vztazích, jo?

Ales Kalina (26:34)
Hmm.

Já ti nebudu napovídat, odpověž si tak, jak máš praxity.

Petra Pincová (26:45)
No myslím si, že to je velmi důležitá složka.

partnerského vztahu, že by to mělo být založeno na přátelství, že bychom měli být vlastně nejdeši kamarádi, rozuměci na tý přátelský úrovni, vědět, jaký máme představy do budoucna, o výchově dětí, jakým způsobem řešit problémy a pokud tohle je nějakým způsobem fajn, tak pak nad tím ta nadstavba, co z nás dělá ty partnery, ty milence spíš teda, tak je určit za seksualita. Tak já tomu říkám, že to je taky možná lepidlo.

a toho vztahu. Myslím si, že to je hodně důležité, co se týče nějaké četnosti, nějaké equality. Může to určitě bejt rozhodovací faktor taky proto, jestli v tom vztahu zůstat nebo ne. Protože v podstatě, když to nebude fungovat v té seksuální oblasti, tak to potom může...

spůsobovat další konflikty v těch stazích, další prostě nedorozumění a nebo třeba dlouhodobou frustraci. Často se i vlastně to pojí nespokojenost v intimitě třeba i s pojmem deprese. Takže tam zase to potom může vyvěrát nějaký i ty nepohodlí nemoce a myslím, že teda intimita...

Ales Kalina (27:44)
Hmm. Hmm.

Mhm.

Petra Pincová (28:05)
je důležitá za mě dát i do toho rozhodovacího procesu, jestli zůstat nebo dejt.

Ales Kalina (28:11)
Pěkný. No a když veme z kusešky divákům naznačit, trošku praktičně jděte, jak by mohli tady ten měřák použít.

Petra Pincová (28:21)
My třeba používáme tadyžeho mezinámářka na tomu sexuální barometr tak v podstatě vyhodnotit si na škále 0 až 10 jak se vlastně cijí tím s partnerem v intimitě. To znamená jak z pohledu intimitě a sexualitě.

Ales Kalina (28:22)
Třeba jednoduše.

Petra Pincová (28:42)
jak z pohledu kvality, tak kvantity a říci vlastně číslo a to pro vás může být takovej velkej jako ukazatel.

Ales Kalina (28:48)
Jo.

To je velká probléma. Já tam jen jedno slovíčko, které na mě zapůsobilo. si jako říkala to, co tady používáme mezi náma. Už víš, aby se to náhodu nějakýmu sexu ktivýmu, aby se to náhodu některému divákovi nepřiložilo, že to tady ve firmě, tak jak jsme koučové, si to měříme mezi sebou.

Petra Pincová (29:01)
Jel takhle, jako mě si nám a všema myslíme.

A... Ne, ne, ne, ne, ne.

Jo, ne, ne, ne, ne, ne. To ne, já myslím jako v rámci práce s lidma.

Ales Kalina (29:20)
Když přijde klient, takže se to... Takže vlastně můžeme říct, že vlastně vztahová paralízát, čili neschopnost se rozhodnout, můžeme... Jako by mě... Že nám pomůže se podívat na emoční... Jak se v tom vztahu cítím, čili emoční číslo, víš, 0 a 10. A seksuální barometr 0 a 10. Víš? A když teda ty čísla jsou jako nízkou, čili kolik? 7,5 nebo nějakých 8.

Tak vlastně doporučuješ co.

Petra Pincová (29:55)
No tak doporuču lidem to, že pokud jim to ještě stojí za to a pokud aspoň na začátku to tam někde bylo ve vyšších číslech, to znamená jako řeknu je kde brát nebo je kde se k čemu jako vrátit nebo co oživid, obnovit, tak je tam ta šance pravděpodobnost, že prostě nějaký má...

rozhovorama nebo prostě párovou terapii, děláme párovou terapii, tady když na to nahlídneme na nějaké jejich konflikty nebo třeba neschopnost komunikaci nebo dodržovat nějaké dohody, tak dá se to napravit, dá se to tam vrátit, dá se to oživit, ale kde to třeba dlouhodobě je pod tady těch 7,5 nebo že tam třeba nikdy nebylo, což se mi taky někdy stane s lidmi, že přijde vlastně řeknou jo, to bylo fajn, to bylo napět, jo?

Ales Kalina (30:23)
Hmm.

Petra Pincová (30:49)
To si říkám, že asi nemohlo být úplně fajn, ale zámořej každý to jako vnímá jinak. Takže si myslím, že kde to nebylo, kde už to od začátku vlastně bylo na nižších číslech, tak tam je jako nikdy není nic.

Zatraceno bych řekla, i tam se možná dá nějakou prací třeba něco vykřesat, rozkřesat nebo komunikací bych řekla ve smyslu začnu si říkat o ty svoje potřeby, začnu než já furt budu o něčím jenom mluvit, to se často nic jako moc nevykomunikuje, ale začnu si vlastně říkat o ty svoje potřeby, ta druhá strana začne nějakým způsobem uspokojovat a vice versa, prostě naopak takže si najednou začneme dávat to co potřebujeme v tom stahu takže tam se to dá taky vlastně jako vylepšit a ten stah nemusím opoušt.

Ales Kalina (31:32)
Hmm.

Petra Pincová (31:35)
ale pokud je to opravdu špatné, dlouhodobě, druhá strana nechce na tom pracovat, nechce komunikovat, tak já myslím, nejlepší je exit.

Ales Kalina (31:49)
Hle, docela jako takový hraníční případ, kdyby třeba seksualita byla, budeme to, já to trošku nadnesu, devět, ale emoční číslo šest. Čili, že se v emočně, mimo postel, tam necejtím úplně dobře, ale postel, že jo funguje. Tak co v takovým případě dělat?

Petra Pincová (31:58)
Hmm.

Tak pro někoho to může být už či dostačující. Někomu to může jako vyhovovat. Netvrdím, že ne.

Ale myslím si, že když to v tom emočním čísle jako v tom partnerském nebude dobrý, tak si myslím, že z dlouhodobého hlediska to stejně není údržitelné. Tak je to spíš na tý chemii a řekla bych, že je možná otázka času, kdy tají ta chemie touhá nebo prostě jako to seksuální napětí vyprchá a až vyprchá, tak si myslím, že vlastně ty dva zjisti, že třeba jinak nemájí nic moc společného.

Ales Kalina (32:36)
No, vás si, vás si.

vyprchá

Hmm,

zajímavý pohled. No a co když teda já se tě zeptám úplně hříšně teda? Když to bude obráceně, jo? Že bude emoční číslo devět a intimita šest.

Petra Pincová (33:01)
Jak říkám, dá se s tím pracovat, ale určitě do nějaké míry. Myslím, že je dobrý pak nahlídnout na tu seksualitu jako takovou. Co tam je, kde to neladí, kde je ten nesoulad, co tam nevyhovuje. Začít určitě nějakým způsobem, jak už jsem zmínila, říkat si o ty potřeby, co potřebuji, nějaký změní, nějak se v tom idost dělat, bych řekla.

Ale hodně zjišťuju, že to je hodně o komunikaci. Že lidi jsou vlastně také žinantní si vůbec říct o to, co mají rádi, o co se jim líbí. Nebo to vlastně ani neuměj popsat. Pak si myslím, že je dobrý třeba, nevím, někde najít nějakej návod nebo klidně poslat někde nějaký video nebo cokoliv, aby vlastně tomu kruhýmu zprostředkovali, co oni vlastně potřebujou.

Ales Kalina (33:41)
Hmm, hmm, hmm.

Jel.

Mhm.

Petra Pincová (33:54)
Nebo

tam může být, že v tom stahu někdo může mít seksualitu potlačenou. Nebo může mít zase... Buď může mít špatnou zkušenost nějakého předešlího vztahu, že je zablokovaný. Takže seksualitu může mít zablokovanou. Může je třeba... Já nevím, že se pak necítěj. Cítí se já jako zraněný, schozený nebo něco. Takže pak do to se nebou úplně cpát.

Ales Kalina (34:16)
Hmm.

Hmm.

Petra Pincová (34:24)
Ano, to může být z dětství, tam můžou být vzorce, že seks je špatný, že je to hříšný, a všechno teď už další úplně nenapadá. Ale i tohle tam může být stigma, co se týče seksuality a ten člověk se potom nemusí úplně uvolnit.

Má tam prostě nějaký blok, takže z mýho povedu to není všechno stracené. Je za mě fajn na to zase nahlídnout, pokud mi ten...

vztah za to stojí, tak na to nějakým způsobem nahlídnout a kde to jde opravy, tak nějakým způsobem pracovat na tý opravy, pokud věděme spolu a někdy si to tědva vyhodnotí, že to už nemá cenu, nebo ta náprava, když to řeknu, třeba byla na dlouho, nebo jeden už nechci čekat, už je vychypaný, tak nějakým způsobem může třeba.

Ales Kalina (35:21)
Jo.

No, mě se

to líbí čoveče, mě se to moc líbí. A ty si vlastně říkala, že častokrát s lidmi pracuješ, víš, tak já, když tě tak poslouchám, tak určitě se vyplatí, že já pod videem uvedu na tebe kontakt.

Petra Pincová (35:39)
Hmm.

Ales Kalina (35:39)
Kdyby

lidé viděli, že pro ně budeš ten správnej průvodce, protože se naladěj na tebe a budou vnímat, že to, co říkáš, je přesně to, jak by si to o ní popsali, tak na tebe uvodím kontakt pod videem, aby se lidi, když tak na tebe mohli obrátit.

Petra Pincová (35:50)
Hmm.

Ales Kalina (35:57)
A mělám, prosím tě, ještě mi přichází jedna taková otázka, která je taky součástí velké paralízy. A já bych jí tady zmínil. Nemusíme jí zmínit úplně tak, jako do detailů, ale vím, že to lidi paralizuje nerozhodnost úplně stejně. A to je práce. Sedím, někde sedím a teď už vím, že bych dávno chtěl dělat něco jiného.

Petra Pincová (36:16)
Hmm.

Ales Kalina (36:24)
a furt tam sedím, čili jsem nerozhodnej, že bych z toho svýho chtěl odejít pryč. Co s tím? Jak začít? Kde začít s tom nerozhodností pracovat?

Petra Pincová (36:36)
Myslím si, že je fajn začít tím, popsát, co mi vlastně vadí.

znamená proč bych chtěl tu změnu, proč bych chtěl z té práce odejít. A to může být náplně práce, může to být chef, může to být kolegové, může to být plát, může to být cokoliv. Takže bych začala tím si vlastně dát dohromady ty důvody proč chci tu změnu.

A potom, podle toho, co mi vyleze, tak se můžu začít dívat jindé a říct si třeba dobře, tak když tady nebo náplň práce, tak třeba může být varianta firma mi vyhovuje, ale náplň práce. No tak budu chtít zvýšit pozici třeba, jo? A pak to může být nějaké jako dovzdělání se nebo nějaké třeba navýšení si sebevědomí.

Někdy je to o tom, že je fakt lepší, jako změnit tu práci. Většinou, když si je víc peněz, tak tam se doporučuje, jako skutečně změnit toho zaměstnavatelé, protože tam mám jako největší takový prostor nebo šanci o to si říct jako o navýšení toho platu, že v těch stávajících to často není úplně tak v omoc, ale když změním, tak to je víc. No a...

Ales Kalina (37:53)
Hmm.

Petra Pincová (37:55)
by zjistila bych si co nejvíc informací o tom novým případně zaměstnavateli a zároveň se zase podívala na to, když třeba řeknu najdu novou pozici, najdu novou firmu, někde mi nejde víc peněz, vypadá to všechno super a zase budu v té paralíze, že přemýšlím ty udělám to neudělám to, nemám to udělat tak si myslím, že je dobrý zase spíš nahlídnout tady na ty strachy jo, že to ne

Ales Kalina (38:19)
Hm, jo, jo. No tak hele, mě se to stalo.

Já jsem v korporaci prostě taky seděl 4 roky, to celkově 7 let, ale při 3-4 roky jsem se nedokázal rozhodnout. A ten mozek prostě mi zatápil, že ať máš ty prachy a máš tady prostě tu rodinu a to zázemí a taky jako mi to dalo. A to jsem vlastně o emoční mapě nevěděl nic, takže jsem se tam jako protrápil až tolik jsem se protrápil, že už mi nic jinýho jako nezbylo.

Petra Pincová (38:48)
Hmm.

Ales Kalina (38:49)
No

takže tohle to si myslím taky, že je dost důležitá věc, když se legy v tomto trápí, aby použili tady ten tvůj, bysme mohli říct jednoduchý emoční screening, popis emočního stavu, protože někdy ta firma může být fakt dobrá.

A ty jsi se v korporaci taky naseděla dost a si pracoval v zajímavých firmách, takže nejseš tu džuba, který by neměl v tom, předát. Co se týká těch korporátních věcí a vůbec talentových složek, když lidi nevědí co a jak. Hele, pár otázek, aspoň jedna nebo dvě úplně na závěr, protože čas nám velice zajímavě utíká, je otázka. Proč?

Petra Pincová (39:20)
Jo, taky udostě.

Ales Kalina (39:34)
I když se rozhodnou, tak vlastně nejsem schopen udělat vůbec nic.

Petra Pincová (39:41)
No, tohle...

je většinou podložený těma strachama, což navázuje na to, co si zmínil teď s tou prací. Často jsou zatím opravdu strachy. Někdy zase je fajn v tom chvíli pobejt, když si vyzískám veškeré doplňující informace, tak je někdy dobrý v tom chvíli bejt, nechat to tak jako dozra, nechat to na sebe působit a pak to rozhodnutí udělat. Ale pokud je všechno na 100 % jasné, je úplně jasné,

a stejně to neudělám, tak většinou je to zase podložený nějakýma těma strachama. A teď to může ze vztahu. Zase nevěřím si, neuživím se, nebo často zlítosti. Prostě nechci opustit stát zlítosti jako že je milí to toho partnera. Ale co já říkám lidem, ale takhle na tím jako nemůžete přemejšlet, protože v podstatě komu to ublížujete, vy ve finále to ublížuje často i tomu druhým.

Ales Kalina (40:19)
Hmm. Hmm.

Hmm, hmm.

Petra Pincová (40:42)
protože když jako se tam necejtíte dobře, tak se tom za nějakou dobu necejtějí dobře oba.

je to vlastně na nějaký úkor našeho vnitřního klidu a pohody a zároveň tím blokujem jak sebe takétoho druhého. Takže já v podstatě můžu ten stah ukončit a to nudně nemusí být blbý, protože ten druhý se může naopak probudit, může na sobě dačí pracovat, může dačí hubnout, může si najít jinou práci, prostě jiného partnera, partnerku a ve finále můžu oba žít spokojený život.

Ales Kalina (41:07)
ne

Petra Pincová (41:20)
I lítost, to se tím jako hodně setkávám, takhle když řeším vlastně, jako jestli odejít ze stahu nebo ne, s lidma. Ale co tam je docela zajímavý fenomén, nad čím lidi podle mě úplně jako nepřemýšlej, a to je vlastně jako strach z úspěchu. O tom si jako moc nemluví, že jo? Ono se spíš mluví takového toho strachu, jako je a co se mnou bude a tak, ale nikdo už nemluví jako ze strachu z toho dobrýho.

Ales Kalina (41:38)
Hmm.

Petra Pincová (41:49)
protože pokud my dlouhou dobu žijeme v něco neupětně příjemném nebo i v dětství, že to nebylo úplně růžové nebylo to hezké, tak ten mozek na to není zvyklej, on na to není nastavený na to mít se dobře, mít tuhojnost nebo mít ty peníze.

Ales Kalina (41:49)
Hmm.

Petra Pincová (42:07)
On má vlastně takový strach z toho úspěchu třeba, nebo s toho, že peníze můžu mít. No zatím třeba můžou být takové ty dětství, takové to, že třeba nevím, nepůjdu podnikát, protože mám strach, že skrachuju. No ale co, když mi to pude?

co když najdu díru na trhu a budu mít ty miliony a budu být extrémně úspěšnej, tak co jako potom? No a tam můžou být třeba jako víty vzorce, že podnikatele jsou zloději, nebo že prostě peníze, kazý charakter, nebo ve finále i třeba to, že budu sám, že ve finále, jako když budu hodně úspěšnej, tak se třeba trhnu z toho zázemí, s kterýho jsem vyrůstala, teď se úplně vzdály měka.

Ales Kalina (42:32)
Hmm... Hmm...

Petra Pincová (42:54)
a nejednou budu sám. Takže lidi se třeba můžou bát i tý samoty s toho úspěchu. Takže to je takové jako taká zajímavá vězda, kterou podle mě lidi moc jako nepřemýšlej, ale často nás to jako taky blokuje. A je to docela jako častý.

Ales Kalina (43:01)
Jasně, jasně.

To je velká pravda. Myslím si, že jste to velice dobře popsalá a že... jako líbí se mi to, jak se k tomu stavíš, protože ať chceme nebo nechceme, čas utíká každému z nás a každá chvilka, kdy se nám nepodaří...

vyť se cítit dobře a mít dobrej pocit ze života, tak je škoda. Vyť, já chápu, že musí být i nepříjemné chvilky, aby jsme si dokázali vážit těch příjemných, protože jsme furt byli v teple, že jo, ale to je krása, to je svět, jak má teplo zima, tak my když pořádně vymrzneme někde, tak to si vážíme teplíčka, že jo.

Já pěkně nohy v teplíčku a zabalit si to a stejně tak je to prožijeme krizi v práci, prožijeme krizi ve vztahu, prožijeme krizi prostě někde v prachách a pak když se naučíme s tím pracovat tak si toho jako echt nechci použít to s moje slovo, ve kterém se cítím víc doma ale prostě ve kterém se cítím to si toho vážíme, víď?

Petra Pincová (43:55)
Krále. To je klaska.

Já

Ales Kalina (44:21)
Takže váření diváci,

já ještě jen uzupekuji, slyšeli jste dneska Pétu, jak vynikajícně a brilentně popsala nerozhodnost, kde nás to jako všude trápí. Link na Petru uvádím pod videem, kdybyste náhodou se ní chtěli potkat a něco zajímavého pořešit, ať už je to v oblasti vztahový paralízy, nebo to, že se gýte někde 150 000 nažidlí v práci a nevíte, co s tím dělat, ať už se te týká čehokoliv.

Petrů jste tak nějak trošičku poznali, takže víte, že koučuješ sprahy, kdyby někdo chtěl osobně nebo po celém světě přes Google Meet nebo přes Zoom. Čili dá se udělat, dá se udělat cokoliv. Já ti, Petr, moc děkuju za návštěvu ve studiu. Myslím, že já jsem byl maximálně spokojenej, věřím, že i ty, že jsem si to užil. Víť a vám, milí diváci, přejeme příjemnej, hezkej...

Petra Pincová (45:08)
Já jsem si taky už dávila, bylo to super.

Ales Kalina (45:14)
k ojenej život, aby se vám tu dařilo ve všech štyrych oblastech se cítí dobře, protože, hele, žijeme jenom u felku. Tak se mějte hezky a zatím, nastvěranou.

Petra Pincová (45:25)
Jdíte se hezky, naschle.