0:00

Zdravím vás, přátelé… Dneska začnu něčím, co se strašně špatně popisuje. Je to tupý pocit někde mezi krkem a žaludkem. Tlak… napětí… a nemá to žádná slova. Není to smutek. Není to strach. Jenom to tam sedí, nejčastěji uprostřed hrudi nebo v krku, a ono to fakt bolí. A k tomu se vracejí myšlenky, které nikomu neříkáte. Proč to všechno dělám? K čemu to je? Kam to povede? Znáte to? Tak dneska to bude o vnitřním neklidu a o pocitu prázdnoty. A zkusím vám to vysvětlit jednoduše… abyste nemuseli číst tlusté knížky o úzkosti. Jedna otázka na hodinky, jedno jméno pro váš tlumič a jedna stupnice od nuly do deseti. Víc dneska potřebovat nebudete. Ale nejdřív jedna věc, kterou říkám vždycky jako první. Tlak na hrudi si nechte vyšetřit u lékaře. Tělo může hlásit i jiné věci než emoce… a lékař je první zastávka. Koučink není léčba. Teprve když je tělo v pořádku a ten tlak tam pořád sedí, poslouchejte dál. A jestli se z neklidu stávají záchvaty úzkosti, kdy nemůžete popadnout dech, patří to do rukou odborníka. Dobře? Tak jedeme. Každý ten neklid potkává jinde. Někdo ráno, hned po probuzení. Celý den před ním, hromada úkolů…

a první myšlenka: 1:17

jak to zvládnu? Nejradši bych se na to vykašlal. Jiný večer. Je sám, moc toho nestihl, nemá si s kým popovídat… a už teď se bojí, že ráno to celé pojede nanovo. A další o víkendu. Hlava mu říká, že by měl mít nějaký plán. Jenže on žádný mít nechce. A tak se mu to v té hlavě začne motat. No a pak je tu ticho. A tady pozor. V tichu je neklid nejsilnější. Protože v tichu začnou pomalu vylézat všichni ti démoni, které přes zahlcený pracovní týden není slyšet. Proto se tolik lidí ticha bojí. A proto si život, aniž by o tom věděli, plní hlukem. Rádio v autě, televize jako kulisa, telefon v ruce i ve frontě na poště… všímáte si? Já vám řeknu, odkud to znám. U nás doma se přísně hlídal čas. Dvě, tři hodiny venku… a každé zpoždění znamenalo týden domácího vězení. Dodneška umím odhadnout čas bez hodinek. Ale odnesl jsem si z toho ještě jednu věc… strach z nudy. Prázdný víkend bez plánu pro mě dlouho nebyl odpočinek. Byl to poplach. Takže první krůček. Všimněte si, kdy se ten váš neklid ozývá nejvíc. Ráno? Večer? O víkendu? V tichu? To není náhoda, prosím vás. Čas, kdy se hlásí, ukazuje, čemu se vyhýbáte. Tak. A teď to, co s tím neklidem děláme. Za dvacet let praxe jsem viděl celou škálu… já jim říkám přehlušovače. Nejčastější je ještě víc práce a další projekt. Pak sport až do vyčerpání a honba za výkony. Nákupy drahých věcí… auta, rychlost. Extrémní zážitky, při kterých člověk na chvilku zapomene, že mu v hlavě něco tiká. Alkohol. Přejídání. A pak i tišší a temnější věci, o kterých se nahlas nemluví. Nechci nikoho soudit, to vůbec ne. Říkám vám to proto, abyste věděli, že v tom nejste sami. A že logika je u všech úplně stejná. Přehlušit. Jenže víte co? Přehlušovač funguje jenom, dokud běží. Pak se vrátí ticho… a v něm ten samý tlak. Často ještě silnější. Protože k němu přibyla kocovina, prázdná peněženka nebo stud. Takže druhý krůček. Napište si poctivě svůj přehlušovač číslo jedna. Nemusíte ho rušit. Nikdo vám ho nebere. Jenom ho pojmenujte. A od té chvíle, kdykoli po něm sáhnete, budete vědět, že nesaháte po zábavě. Saháte po tlumítku. To je dobrý, co? Nic jste si nezakázali… a přesto se něco změnilo. No a teď to nejdůležitější, co svoje klienty učím. Nepříjemné pocity nejsou porucha. Jsou to jemní navigátoři. Berte to jako navigaci v autě. Když sjedete z cesty, ona na vás nezačne křičet… ale taky nezmlkne.

Pořád dokola, klidně a trpělivě: 3:58

otočte se, otočte se. A přesně tohle dělá ten tlak na hrudi. Hlásí se pokaždé, když se uchýlíte od svého skutečného já. A volá vás zpátky. Jenže skutečné já, to je takové mlhavé, že jo. Na to se nedá sáhnout. Tak já to převádím na čísla. Život se odehrává ve čtyřech kvadrantech… práce, peníze, zdraví a vztahy. A v každém z nich existuje vaše desítka. Práce, která je na deset. Vztah k sobě i k partnerovi na deset. Zdraví na deset. Peníze na deset. Říkám tomu desítkový život. A každá odchylka od těch desítek vytváří vnitřní tlak. Přesně ten tupý pocit, který nosíte na hrudi. Takže neklid není důkaz, že jste rozbití. Slyšíte to? Neklid není důkaz, že jste rozbití. Je to navigace, která vás volá zpátky k desítkám. Takže třetí krůček. Dejte si známku od nuly do deseti. V práci, v penězích, ve zdraví a ve vztazích. Podle pocitu, ne podle čísel na účtu, prosím vás pěkně. Klidně můžete mít na účtu milion a v penězích si dát čtyřku. A ten kvadrant s nejnižší známkou… to je místo, odkud váš neklid vysílá. Tak. A teprve teď začíná ta skutečná práce. Práce s emoční mapou, kterou si každý z nás nese z dětství. A začíná jedním uvědoměním, které je nepříjemné… ale osvobozující. Tam, kde dneska jste, jste nedošli náhodou. Ta rozhodnutí jste podepsali vy. Vymyslela je vaše hlava podle mapy, kterou vám doma nakreslili dřív, než jste si mohli vybrat. A hned vám řeknu, co tím nemyslím. Nemyslím vinu. Nikomu tady nepřidávám další kámen na záda. Někdy na člověka život opravdu spadne a on nemůže uhnout. Myslím autorství. A to je obrovský rozdíl. Protože víte co? Dokud za váš život můžou okolnosti, šéf nebo partner… nemůžete s ním nic dělat. Sedíte vzadu a koukáte z okýnka. Ve chvíli, kdy si přiznáte autorství, dostáváte zpátky volant. Stará rozhodnutí dělala stará mapa. A mapa se dá přepsat. Já jsem si takových programů na sobě našel a přepsal přes jedenáct tisíc šest set… takže vím, že to jde. Pak začnete dělat rozhodnutí nová. Svoje. A ten navigátor na hrudi se poprvé po letech ztiší. Ne proto, že jste ho přehlušili. Ale proto, že už nemá co hlásit. Krása, ne? Jestli si z dnešního dílu máte odnést jednu věc, tak tuhle. Vnitřní neklid a pocit prázdnoty nejsou porucha, kterou je potřeba umlčet. Je to ten nejvěrnější navigátor, kterého máte. Jediný hlas, který vám celé roky říká pravdu o tom, jak daleko jste od svého desítkového života. Nemusíte se ho bát. Stačí se ho začít ptát, kam vás volá. Ten tlak vám nelže. A jestli v tom teď plavete a nechcete na to být sami, tak u nás na webu si můžete domluvit úvodní hovor s koučem. Třicet minut, zdarma a nezávazně. Jenom si to srovnat nahlas, s někým, kdo vás nebude soudit. Najdete to na webu pod konzultacemi. A kdo by chtěl vědět, jak se dá cítit dobře sám se sebou… ne na chvilku, jako s tlumítkem, ale dlouhodobě… mám nahrávku I ty se můžeš cítit dobře. Najdete ji v obchodě na mém webu. Tak, drazí moji… děkuju, že jste byli se mnou. A dneska večer zkuste jednu věc. Pět minut ticha. Bez telefonu, bez rádia, bez televize. Jenom vy… a poslouchejte, co vám ten navigátor říká. Mějte se krásně a u dalšího podcastu se na vás budu těšit. Ahoj.